Postmoderna

                                     (2. polovina 20. století)



Pojem vznikl na základě knihy

Jean-François Lyotard  (1924–1998)

@ La Condition postmoderne (1979)


Zkušenost dvou světových válek, holocaustu, hospodářských krizí, ekologických hrozeb

Ädošlo nejen ke zpochybnění optimistického pohledu na historický vývoj západní civilizace, ale i
pohledu na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších fází

Äpluralismus: odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle, ale usiluje o alternativní přístup ke
světu


Ä Kritika modernity. Měla dvě verze: buržoazní a proletářskou. Obě sdílely stejné, teleologické
pojetí historie; historie se podle nich ubírala určitým směrem, lišily se pouze předpokládaným
cílem (liberální demokracie – sociální rovnost) a základní dynamikou historického procesu
(podnikavost jednotlivců  – třídní boj). Obě pojetí stejně jako jejich společný předpoklad
postmodernismus odmítl jako čistě rétorická vyjádření určitých zájmů, jako
„ideologicko-interpretativní diskurzy“ nevztahující se k historické skutečnosti.


Jazykový obrat

Ferdinand de Saussure, Ludwig Wittgenstein

Ä Hayden White

@ Metahistory (1973)


Na čem se shodli historici s postmodernou.

v  že absolutní historická pravda je nedosažitelná, a každá rekonstrukce minulosti tudíž jen
pravděpodobná, provizorní, do té doby, než bude upřesněna nebo vyvrácena novějšími poznatky;

v  že historika limituje jeho vlastní subjektivita;

v  že prameny byly zhotoveny chybujícími lidskými bytostmi, a že musí být důkladně kriticky
zkoumány;

v  že rituály a symbolické chování hrají velkou roli v náboženském i politickém životě;


Nesouhlasí však s postmodernou v tom,

v  že není rozdílu mezi faktem a fikcí

v  že veškerá realita je historikovým subjektivním výtvorem, determinovaným jazykovými
zákonitostmi.



Francouzská postmoderna


Religionista Georges Dumézil, psychoanalytik Jacques Lacan, literární vědec Roland Barthes,
antropolog a etnolog Claude Lévi-Strauss.



Michel Foucault (1926–1984)

@ Dějiny šílenství

@ Slova a věci

@ Dohlížet a trestat

@ Dějiny sexuality




                             Třetí generace Annales – dějiny mentalit

                                    (70.–80. léta 20. století)


Vzepřela se však ekonomickému determinismu, jak jej reprezentuje zvláště dílo /ve svém díle
traktoval zvláště/ Ernesta Labrousse (jednoho mnoha tehdejších francouzských společenských vědců
silně inspirovaných marxismem). Jeho žáci přejali jeho metodu serielní historie. Ale zatímco
Labrousse a jeho souputníci zaznamenávali v dlouhých časových úsecích pohyb cen nebo populační
ukazatele, použili ji jejich žáci při studiu fenoménů kulturněantropologických.


Francouzská historiografie se rozešla s historií inspirovanou sociálními vědami a ekonomií a oddala
se analýzám „mentalit“ a kolektivní psychologie. Zde ovšem již mohla navázat na díla starších
kolegů, jako například na Febvra nebo zejména na „svátečního historika“ Phillipe Ariès, jehož
Dějiny smrti (– ve své době ojedinělé –) se staly brzy kulturněantropologickou klasikou.


Dějiny mentalit sledovaly v rozměru tzv. longue durée, jak lidé  reflektovali a prožívali základní
životní zkušenosti, jako například smrt, strach, dětství, sexualita. Namísto ekonomických či
demografických ukazatelů odkrývaly dějiny mentalit svět obrazotvornosti, emocí, afektů, kreativity.



Georges Duby (1919–1996)

@ Neděle u Bouvines : 27. červenec 1214

@ Věk katedrál. Umění a společnost 980–1420

@ Tři řády aneb představy feudalismu

@ Rytíř, žena a kněz. Manželství ve Francii v době feudalismu

@ Vznešené paní z 12. století (3 díly)


Jacques Le Goff (*1924)

@ Intelektuálové ve středověku

@ Kultura středověké Evropy

@ Zrození očistce

@ Středověká imaginace

@ Peníze a život




Emanuel le Roy Ladurie (*1929)

@ Masopust v Romansu

@ Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294–1324




Německo

Dějiny každodennosti:

Richard von Dülmen

@ Kultura a každodenní život v raném novověku


Itálie

Microstoria (= mikrohistorie)

Carlo Ginzburg

            @ Sýr a červi

            @ Benandanti