Rámec profesních kvalit učitele mateřské školy I. Uvedení a charakteristika dokumentu v Východiskem Rámce profesních kvalit učitele je Podkladový materiál pro tvorbu standardu kvality profese učitele (UN, 2010, roč. 113, č. 12, s.15-18). v Je charakteristikou vynikajícího učitele, více metou, ideálem, než normou, standardem (v terminologii kategorií kariérního řádu učitelů: začínající učitel – zkušený učitel – vynikající učitel – expert). Je metou, ke které tedy směřuje jak začínající, tak zkušený učitel. v Je charakteristikou kvalit učitele MŠ, absolventa bakalářského programu přípravného vzdělávání učitelů. v Smyslem vypracování Rámce profesních kvalit učitele je popis kvality a pomoc v profesním rozvoji učitele, je určen k tvorbě nástrojů k reflexi a sebereflexi a k posuzování kvality profesních činností učitele. v Základem Rámce profesních kvalit učitele jsou profesní činnosti. V těchto činnostech se projevují profesní kompetence učitele, chápané jako soubor profesních znalostí, dovedností, postojů, hodnot i osobnostních charakteristik. V rámci jsou vyjádřeny v podobě kritérií kvality v jednotlivých oblastech: 1. Plánování 2. Prostředí pro učení 3. Procesy učení 4. Hodnocení vzdělávacích pokroků dětí 5. Reflexe vzdělávání 6. Rozvoj školy a spolupráce s kolegy 7. Spolupráce s rodiči a širší veřejností 8. Profesní rozvoj učitele v Kritéria kvality jsou rozpracována do příkladů indikátorů (ukazatelů) kvality, které dále konkretizují obsah jednotlivých kritérií kvality a ukazují možnosti argumentování a dokladování naplňování jednotlivých kritérií. v Zcela nově jsou rozpracovány Profesní znalosti učitele a Profesní etika učitele. Jednání učitele v souladu s etickými principy jeho profese je v koncepci Rámce profesních kvalit učitele nezbytným předpokladem kvality jeho práce. Nezbytná základní úroveň profesních znalostí učitele je obvykle garantována jeho kvalifikací. V případě předškolního vzdělávání je jednou z dostačujících odborných kvalifikací pouze středoškolské, nebo vyšší odborné vzdělávání. Vzhledem k nárokům, které současné pojetí předškolního vzdělávání na učitele klade, vychází základní úroveň z předpokladu, že odpovídající je ukončený bakalářský program učitelství pro mateřské školy. v Tento Rámec profesních kvalit učitele je základem pro vznikající autoevaluční a evaluační nástroje Začínající učitel a Zkušený učitel a jejich pilotáž (v rámci projektu Cesta ke kvalitě). II. Profesní vývoj učitele, charakteristika začínajícího a zkušeného učitele Začínající učitel/ka Nástup do profese učitele je náročné období, ve kterém se hledá a dotváří profesní identita učitele, což může být pro začínajícího učitele poměrně obtížný proces. Vedle vlastní profesní činnosti ve třídě prochází zároveň procesy socializace do profese i do kultury školy. Je třeba mít na paměti, že období nástupu do profese je většinou také obdobím velkých změn v osobním životě, což přináší další zátěž a posiluje potřebu podpory i v osobnostní oblasti. Do profesních činností si začínající učitel přináší své představy a očekávání (prekoncepce), které jsou výsledkem dosavadní životní zkušenosti a v případě učitelství doslova tisíců hodin, které začínající učitelé prožili ve škole jako žáci a studenti. V souvislosti s očekáváním a představami začínajícího učitele se někdy můžeme setkat s tzv. „šokem z reality“; který může být i výsledkem specifických aspektů učitelství (např. tzv. ´ostrý start´ ve srovnání s jinými profesemi, kdy se od učitele od počátku očekává plný výkon a plnění stejných povinností jako od zkušených praktiků). Z přípravného vzdělávání si do praxe přináší množství znalostí a námětů (oborových, didaktických), které začíná intenzivně konfrontovat a ověřovat při vzdělávání ve své třídě. Z hlediska vývoje profesních činností lze začínajícího učitele charakterizovat následujícím způsobem: ve třídě se podle svého typu více zaměřuje na vzdělávací obsah a vlastní vzdělávací činnost nebo na děti, jejich potřeby a navázání vztahu se skupinou. Podle typu pak v dané fázi řeší i jiné problémy. Teprve začíná vidět konkrétní pedagogické jevy komplexněji a v širších souvislostech. Může mít problémy s řízením třídy a projevy/chováním dětí. Je zaměřen spíše na krátkodobé cíle a plánování, jeho cíle nejsou vždy reálné. Začínající učitel potřebuje sdílet zkušenosti, radit se s druhými a být podporován v budování profesního sebevědomí. Teprve v další fázi profesního rozvoje se vyučovací postupy pomalu začínají automatizovat, nabývají rutinní povahy. Na základě získávání pedagogických zkušeností si učitel postupně vytváří určité vzorce jednání a získává větší jistotu ve svém rozhodování i činnosti. Rozvíjí se autonomie jeho jednání a spolu s ní i flexibilita v každodenní pedagogické činnosti. Učí se plánovat a realizovat vzdělávání také vzhledem k dlouhodobým cílům. Zkušený/á učitel/ka Je schopen reflexe vlastní činnosti, dokáže zdůvodnit svůj pedagogický styl z hlediska jeho vlivu na děti. Dokáže vysvětlit důvody svého jednání. Zaměřuje se na procesy učení a rozvíjení dětí, vnímá dění ve třídě v širším kontextu vztahů, souvislostí a příčin. Disponuje již repertoárem strategií, které mu umožňují vyrovnávat se úspěšně jak s běžnými situacemi, tak také ve třídě improvizovat. Je zaměřen na dítě a dokáže zohledňovat jeho potřeby. V komplexních jevech dokáže určit priority a odlišit podstatné od méně podstatného. Přemýšlí o své práci a jejích efektech a pracuje na svém dalším profesním rozvoji. I zkušený učitel potřebuje sdílet zkušenosti, radit se s druhými a být podporován v motivaci pro profesi a v dalším profesním rozvoji. III. Profesní znalosti učitele Profesní znalostní základna učitele zahrnuje zejména: · pedagogické znalosti (se zvláštním důrazem na řízení a organizaci procesů vzdělávání); · znalost předškolní pedagogiky ; · didakticko - metodická znalost obsahu, specifické propojení oboru, pedagogiky (didaktiky) i psychologie; · znalost kurikula; · znalost cílů, účelů a hodnot výchovy a vzdělávání i jejich filozofických a historických východisek; · znalost vzdělávacího prostředí (v užším i širším slova smyslu), včetně rodinného prostředí; · znalosti dětí a jejich charakteristik (psychologické znalosti) a individuálních vzdělávacích potřeb; * znalost sebe sama. Profesní etika učitele Učitel jedná v souladu s etickými principy profese. Učitel: * dodržuje lidská práva. Nediskriminuje děti, jejich rodiče, ani své kolegy. Dokáže pozitivně pracovat s odlišnostmi pramenícími z původu, vyznání a pohlaví; * používá závazné právní normy platné pro jeho profesi. * jedná v souladu s ochranou osobních údajů dětí, jejich rodin i svých kolegů; * řídí se etickými hodnotami altruistického chování (úcta k člověku a jeho rozvoji, ochrana života, pomoc slabšímu, sounáležitost, láska k lidem,…); * při svých profesních rozhodováních vychází z pojetí dítěte jako rozvíjející se osobnosti; * do třídy vnáší demokratické principy jednání a soužití; * je ochoten a schopen osvětlit svá rozhodnutí vztahující se k učení a výchově dětí – je odpovědný za prostředky, kterými instruuje a vychovává děti; * jako součást třídního kurikula (aktuálně) zařazuje také etická témata, která se týkají nebo se mohou týkat jeho třídy (násilí, závislosti apod.). 1 Plánování Učitel systematicky plánuje vzdělávání, tj. co, jak a proč se mají děti učit, vzhledem ke vzdělávacím cílům stanoveným v kurikulárních dokumentech a s ohledem na individuální možnosti a potřeby dětí. Učitel: · volí stěžejní přístupy a metody vzdělávání směřující k naplňování dlouhodobých vzdělávacích cílů; o zařazuje do svých plánů výchovné a vzdělávací strategie, které jsou uvedeny v ŠVP; o volí vzdělávací strategie s ohledem na náročnost cílů; · stanovuje dílčí vzdělávací cíle z hlediska dlouhodobých vzdělávacích cílů; o rozpracovává dlouhodobé vzdělávací cíle na jednotlivé kroky s ohledem na vzdělávací potřeby dětí o dokáže formulovat a vysvětlit vzdělávací cíl v souvislosti s očekávanými výstupy formulovanými v ŠVP a klíčovými kompetencemi dětí; · k naplnění dílčích vzdělávacích cílů a podle charakteru vzdělávacího obsahu volí vhodné metody a organizaci výuky; o s oporou o znalost dětí a vzdělávacích cílů zdůvodní (vysvětlí) volbu přístupů a metod; · vybírá smysluplný obsah a promýšlí návaznost, komplexnost a provázanost vzdělávacího obsahu; o integruje do vzdělávacího obsahu všechny vzdělávací oblasti; o obsah vychází ze situací, ve kterých se děti nacházejí, který je zajímá; · při plánování vychází z reflexe průběhu a výsledků předchozího vzdělávání; o prokazatelně monitoruje průběh a výsledky vzdělávání; · plánuje, jakým způsobem bude stavět na dosavadních zkušenostech a znalostech dětí; o doloží, jakým způsobem zjišťuje zkušenosti a znalosti dětí o daném tématu; · připravuje pro děti hračky, materiály, učební pomůcky a využití různých zdrojů informací včetně moderních informačních technologií; o zahrnuje do plánu také výběr hraček, materiálů, učebních pomůcek a konkrétních zdrojů informací, ze kterých čerpá sám učitel i ty, se kterými budou pracovat děti; · volí způsoby diferenciace a individualizace vzdělávání (vzdělávací cíle, obsah, metody a organizaci učení) dle potřeb konkrétních dětí; o doloží, že plánuje pro různé typy dětí (např. podle teorie mnohačetné inteligence H. Gardnera), v přípravě plánuje navíc specifické činnosti pro jednoho či více konkrétních dětí ve třídě; o začleňuje do svého plánu i aktivity navržené dětmi čímž vychází vstříc potřebám, učebním stylům, schopnostem a dalším osobnostním charakteristikám dětí ve třídě; o vyměňuje si se zákonnými zástupci dětí informace o pokrocích dítěte a ve spolupráci s nimi stanovuje pro dítě krátkodobé i dlouhodobé cíle vzdělávání, které zapracovává do jeho záznamů; · plánuje, z čeho a jak pozná, že u dětí dosáhl stanovených cílů. Rozhoduje o způsobu reflexe a hodnocení procesu a výsledků učení dětí; o současně s cíli formuluje kritéria pro jejich hodnocení (očekávané výstupy) · předvídá situace, které při učení mohou nastat, a promýšlí varianty jejich řešení; o připravuje činnosti tak, aby je mohly realizovat i děti se speciálními vzdělávacími potřebami, děti integrované … · volí postupy, které respektují sociální povahu učení a umožňují interakci mezi dětmi; o vzdělávací činnosti připravuje tak, aby výsledek byl podmíněn vzájemnou komunikací a spoluprací dětí. 2. Prostředí pro učení Učitel ve třídě vytváří prostředí, v němž se děti cítí dobře a mohou pracovat s vysokým nasazením. Ke každému dítěti přistupuje jako k jedinečné lidské bytosti a bez předsudků. Učitel: · vytváří prostředí vzájemné úcty a respektu; o je ke každému dítěti zdvořilý a důsledně vyžaduje od dětí, aby byly zdvořilé vůči sobě navzájem, vyhýbá se ironii; o dává prostor k vyjádření vlastních zkušeností, názorů a představ dětí; o projevuje vstřícnost, vřelost, zájem a respekt každému dítěti; · podporuje spolupráci mezi dětmi; o analyzuje vztahy ve třídě a snaží se je pozitivně ovlivnit přiměřenými zásahy; o žádá a oceňuje vzájemnou pomoc mezi dětmi; · vyjadřuje dětem důvěru a pozitivní očekávání, podporuje jejich sebedůvěru; o staví na silných stránkách dítěte; o vytváří situace, ve kterých může dítě prožít úspěch, podporuje snahu dítěte, povzbuzuje ho („Zkus to ještě jednou, už jsi blízko, to dokážeš, neboj se…“; · rozpoznává odlišné potřeby a možnosti jednotlivých dětí a reaguje na ně; projevuje porozumění pro jejich potřeby; o aktivně získává informace o dítěti a jeho potřebách (např. vedením záznamů o dětech); o pomáhá dětem izolovaným a třídou odmítaným; · dává dětem prostor pro vyjádření, naslouchá dětem a poskytuje jim zpětnou vazbu; dbá na to, aby si děti naslouchaly navzájem a aby naslouchaly učiteli; o přesměrovává otázky dětí na jiné děti, děti často reagují na sebe navzájem; o rozvíjí a podporuje dovednost ocenit se navzájem; o poskytuje dostatek času na přemýšlení a odpověď; o povzbuzuje děti ke kladení otázek a oceňuje chuť se ptát; o nabízí činnosti, v nichž se děti učí rozlišovat a pojmenovávat své pocity a hovořit o nich; o zapojuje děti do rozhodování a umožňuje jim nést spoluodpovědnost za věci, které se jich týkají; · zvládá chování dětí ve třídě, které je chápáno jako dodržování dohodnutého řádu a pravidel chování a soužití ve třídě; při řešení a rušivého chování jedná rázně, důsledně, ale současně s důrazem na důstojnost a vzájemný respekt; o rozvíjí dovednost spoluvytvářet a respektovat pravidla a řád; o podporuje děti ve slušném, ohleduplném a respektujícím chování vůči ostatním a v očekávání téhož chování od druhých; o upozorňuje dítě na konkrétní problémy jeho chování; o pro zvládání chování a upevňování dodržování pravidel využívá pozitivní zpětnou vazbu; · přizpůsobuje prostředí třídy, její uspořádání a vybavení potřebám dětí a plánovaným činnostem, prostředí podporuje a umožňuje širokou škálu spontánních činností; o pomůcky a materiály jsou dětem přístupné, mohou si je samostatně brát a využívat dle aktuálních potřeb a zájmů; o zapojuje děti do plánování uspořádání třídy, utváření prostředí třídy i jejího udržování; o vede děti k dodržování pravidel, k úklidu hraček, k péči o předměty o výtvory dětí umisťuje na výstavky, aby je mohli shlédnout rodiče a ostatní děti, případně aby je mohly děti dále využívat ke hře o Vybavení školy je efektivně využíváno pro hru a učení dětí (vyhýbá se vybavení pouze pro účely výzdoby školy) 3 Procesy učení Učitel používá takové výukové strategie, které umožňují každému dítěti porozumět obsahu vzdělávání, rozvíjet žádoucí kompetence a získat vnitřní motivaci i dovednosti k celoživotnímu učení a poznávání. Učitel: · vede vzdělávání podle připraveného plánu, aktuálně reaguje na vývoj situace a na potřeby a možnosti jednotlivých dětí, neztrácí zaměření na stanovené cíle učení; o diskutuje s dětmi o vzdělávacích záměrech, aby získal informace o jejich zkušenostech s plánovaným tématem a vzbudil zájem (vnitřní motivaci) o toto téma o reaguje změnou plánu na aktuální situaci a potřeby dětí; · využívá širokého spektra metod a forem práce s důrazem na aktivní učení dětí; o vytváří učební situace, v nichž děti využívají dosavadní znalosti a zkušenosti; o vytváří příležitosti k přemýšlení, ke konfrontaci různých názorů a představ; o klade otevřené otázky podporující rozvoj vyšších úrovní myšlení, povzbuzuje děti ke kladení otázek a oceňuje chuť se ptát (Proč, Co by se stalo, kdyby…, Jak bys vysvětlil…, Co si myslíš, že…, Jaký je tvůj názor…? Jak bys řešil….); o děti si často hrají a pracují ve skupinách; o vede děti k rozvíjení efektivních individuálních způsobů učení; o sdělování hotových poznatků a frontální vzdělávání zařazuje pouze v odůvodněných případech; o stěžejní metodou je učení založené na přímých zážitcích a aktivní účasti dítěte, tzv. prožitkové; · diferencuje a individualizuje vzdělávání vzhledem k možnostem a potřebám jednotlivých dětí, snaží se o dosažení osobního maxima u každého dítěte; o vede si záznamy o individuálních potřebách a možnostech dětí (např. formou záznamu z pozorování, portfolia dětí); o zadává úkoly různé náročnosti (časová, kvalitativní i kvantitativní odlišnost); o bere v úvahu individuální tempo učení, dává dostatek času k řešení úkolů; o zohledňuje rozdílné styly učení dětí; o dává dětem v průběhu vzdělávání možnost volby mezi řízenými, ale i spontánními činnostmi; o nepředává hotové informace, obsah vzdělávání předkládá jako problém; · průběžně udržuje a podněcuje vnitřní motivaci dětí k učení; o propojuje učení s reálnými životními situacemi; o propojuje učení s osobními představami a prožitky dětí; o předkládá problémy k řešení; * komunikuje s dětmi způsobem, který odpovídá jejich věku, kultivovaně, jasně, srozumitelně; o při vzdělávání používá spisovnou češtinu; o vyjadřuje se jazykem srozumitelným pro děti; o hojně využívá prostředky neverbální komunikace. 4 Hodnocení vzdělávacích pokroků dětí Učitel hodnotí tak, aby děti získaly dostatek informací pro své další učení a aby se učily sebehodnocení. Učitel: · hodnotí procesy učení - poskytuje průběžně popisnou zpětnou vazbu (zaměřenou na dosahování cílů) k vzdělávacím činnostem a chování dětí, hodnotí postup, schopnost vynaložit úsilí, zájem, úroveň spolupráce apod.; o využívá záměrného pozorování a dalších vhodných technik sběru dat o pokrocích v učení dítěte; o shromažďuje autentické produkty dětí, které dokumentují jejich pokrok v učení (např. portfolio, ukázky prací dítěte), o srozumitelně dětem poskytuje zpětnou vazbu o jejich silných stránkách, citlivě o tom, v čem by se mohly zlepšit; · hodnotí výsledky učení, tj. míru dosahování kompetencí (znalosti, dovednosti, postoje i hodnoty) s ohledem na individuální možnosti dětí a vzhledem k očekávaným výstupům; o při hodnocení výsledků učení se učitel zaměřuje na pokrok dětí, stejně jako na nedostatky; o při hodnocení výsledků učení učitel uplatňuje individuální normu dítěte – jeho pokrok; · využívá hodnocení podporující zejména vnitřní motivaci dětí k učení; o využívá pozitivní hodnocení a popisný jazyk; · vede děti, zejména nejstarší, k přebírání zodpovědnosti za vlastní učení, u dětí rozvíjí dovednost sebehodnocení a vzájemného hodnocení; o vede děti k tomu, aby se spolupodílely na plánování vzdělávacích činností, učily se je organizovat a řídit, prováděly sebehodnocení; 1.5 Reflexe výuky Učitel reflektuje procesy i výsledky plánování a realizace výuky s cílem zkvalitnit svoji práci a zvýšit tak efektivitu učení dítěte. Učitel Ÿ vyhodnocuje zvolené strategie, metody a organizaci vzdělávání vzhledem k plánovaným cílům, ale i jejich dosažení; o prokazatelně doloží, jak průběžně vyhodnocuje zvolené strategie, metody a organizaci vzdělávání vzhledem k plánovaným cílům; o uvědomuje si a vysvětlí odchylky mezi plánem a realizovanou skutečností; Ÿ porovnává plánované vzdělávací cíle a skutečně dosažené výsledky; o prokazatelně doloží výsledky učení dětí v podobě výrobků, na videozáznamu apod.; Ÿ shromažďuje a využívá zdroje, které mu pomáhají reflektovat efekty vzdělávání; o k reflexi využívá nejen poznatky získané vlastním pedagogickým pozorováním, ale také informace získané od dětí, jejich zákonných zástupců, kolegů, atd.; o reflexe se týká také vývoje vztahů mezi dětmi ve třídě; Ÿ vyhodnocuje vliv vzdělávacích činností na pokrok každého dítěte; o k reflexi vlastní práce využívá poznatků získaných na základě rozboru individuálních výsledků dětí (např. práce s portfoliem). 2. KONTEXT VZDĚLÁVÁNÍ 2. 1 Rozvoj školy a spolupráce s kolegy Učitel je aktivním členem školního společenství, který se spolupodílí na rozvoji školy a zkvalitňování vzdělávání. Přispívá k vytváření pozitivního klimatu školy, je si vědom, že je nositelem kultury školy. Učitel · podílí se na rozvoji školy a zkvalitňování jejího vzdělávacího programu, na přípravě a realizaci společných projektů školy; o je schopen formulovat základní části školního vzdělávacího programu (charakteristika školy, charakteristika školního vzdělávacího programu, podmínky vzdělávání a záměry v jejich zlepšování, integrované bloky), předkládá návrhy na úpravy ŠVP; o podílí se aktivně na plánování a realizaci vzdělávacích projektů; · přispívá k vytváření pozitivního sociálního klimatu školy založeného na vzájemném respektu, sdílení společných profesních hodnot a spolupráci; o objektivně pojmenuje a charakterizuje prvky klimatu školy a specifika kultury dané školy; o v profesních diskusích používá odborné argumenty, je schopen přijímat konstruktivní kritiku; o dodržuje etický kodex pracovníka školy, pokud je vytvořen; o dodržuje pravidla profesní etiky nejen ve vztahu k dětem, ale i kolegům a dalším pracovníkům školy; * spolupracuje s kolegy i vedením školy na zkvalitňování předškolního vzdělávání; o podílí se na sdílení zkušeností (přispívá vlastními i využívá zkušeností svých kolegů), zapojuje se do různých forem spolupráce při zkvalitňování vzdělávání (vzájemné hospitace, společná tvorba materiálů apod.). 2. 2 Spolupráce s rodiči a širší veřejností Učitel vyhledává a využívá příležitosti pro spolupráci s rodiči a dalšími partnery školy s cílem společně podporovat kvalitu učení dětí · komunikuje a spolupracuje se zákonnými zástupci dětí na základě partnerského přístupu, založeného na vzájemné úctě, respektu a sdílené odpovědnosti za rozvoj dětí; o vysvětluje zákonným zástupcům své pojetí vzdělávání (cíle a strategie, a diskutuje s nimi o něm; o dává zákonným zástupcům příležitost spolurozhodovat o postupech vhodných k podpoře učení a rozvoje jejich dětí, domlouvá se s nimi na společném postupu; o nabízí možnost zapojení rodin dětí do rozhodování o věcech souvisejících s životem třídy/školy; o poskytuje zákonným zástupcům poradenský servis v otázkách vzdělávání jejich dítěte · usiluje o vtažení zákonných zástupců dětí do života školy; o předkládá rodičům konkrétní návrhy na jejich spolupráci se školou; o nabízí rodičům informace a podněty z oblasti výchovy a vzdělávání dětí (připravuje a realizuje pro ně dílny, přednášky, diskuse a další vzdělávací aktivity); · poskytuje rodičům co nejvíc informací o procesu i výsledcích učení dítěte; o pravidelně poskytuje zákonným zástupcům dětí informace a doporučení týkající se procesu i výsledků učení dětí; o je v pravidelném kontaktu s rodiči dětí, vede s nimi průběžný dialog o dítěti, jeho prospívání, rozvoji a učení, o vzdělávacích cílech vyplývajících ze školního a třídního vzdělávacího plánu o akcích třídy/školy a to prostřednictvím osobních setkání, písemnou i elektronickou formou; · získává od zákonných zástupců dětí informace o sociálním a kulturním prostředí dítěte s cílem společně s nimi hledat cesty k jeho rozvíjení; o respektuje přínosy, které mohou zákonní zástupci dětí poskytovat a využívá je pro jejich rozvoj; o pravidelně komunikuje s rodinami, s cílem poznat rodinné prostředí dětí, lépe porozumět silným stránkám, zájmům a potřebám dítěte; o do vzdělávání dětí začleňuje obsahy a témata, která korespondují se zkušenostmi dětí ze života ve vlastní rodině/komunitě; · komunikuje a spolupracuje s dalšími partnery školy; o navazuje kontakty a vytváří partnerské vztahy s lidmi, organizacemi a institucemi, které mohou obohatit vzdělávání dětí, získává od nich odbornou i materiální podporu, umožňuje dětem v rámci vzdělávací nabídky vstoupit s těmito lidmi do kontaktu (exkurze, návštěva ve třídě…); o hledá a využívá příležitosti spolupráce s partnery školy; · dokáže prezentovat a zdůvodnit vzdělávací program školy rodičům i širší veřejnosti; o dokáže odpovídat na otázky týkající se ŠVP, předkládá argumenty zdůvodňující správnost konkrétní podoby ŠVP. 3. Profesní rozvoj učitele Učitel řeší profesní výzvy a úkoly a přijímá zodpovědnost za možná rizika jejich řešení. Učitel: · projevuje zaujetí pro profesi a pro práci s dětmi; o se zabývá svou profesí a dětmi také mimo svou přímou vyučovací povinnost; · průběžně reflektuje svou práci (nejen přímou vyučovací povinnost), tj. je schopen popsat, analyzovat a zhodnotit ji, vysvětlit důvody svého profesního jednání, případně navrhovat alternativní způsoby práce; o např. formou pedagogického deníku, nebo profesního portfolia vede poznámky, z nichž je zřejmé, že přemýšlí o svém pedagogickém stylu a s ohledem na vývoj dětí provádí příslušné změny; o zodpovídá za rozhodnutí, která činí při výkonu své profese. Dovede svá rozhodnutí objasnit ve vazbě k uznávaným teoretickým konceptům, analyzovat a zhodnotit, případně navrhovat alternativní řešení; o je schopen posoudit svoje přednosti a meze ve své pedagogické činnosti a pracovat na svém dalším rozvoji; · na základě reflexe a sebereflexe plánuje svůj další profesní růst a své profesní kompetence průběžně rozvíjí; o rozvíjí postoje a hodnoty, znalosti a dovednosti pedagogicko-psychologické, oborově didaktické, oborové, pracovně právní, znalosti a dovednosti z oblasti moderních informačních technologií; o využívá k svému rozvoji reflexe od dětí, kolegů, vedení školy; o formuluje plán svého profesního rozvoje, konzultuje jej s kolegy, vedením školy; · plán svého profesního rozvoje koordinuje s úkoly a cíli školy, ve které učí; o přichází s návrhy – za kolegy i vedením školy, jak svůj osobní a profesní rozvoj sladit s úkoly a cíli školy; · k profesnímu rozvoji využívá rozmanité dostupné prostředky, např. literaturu, internet, konzultace s kolegy, kurzy dalšího vzdělávání učitelů; o prokazatelně doloží (např. formou profesního portfolia, nebo pedagogického deníku), jaké prostředky využívá ke svému profesnímu rozvoji; · svůj profesní růst průběžně vyhodnocuje a své profesní pokroky je schopen prokázat; o učitel doloží obsah a výsledky svého dalšího vzdělávání – seznam prostudované odborné literatury, doporučí odborný seminář, nebo odbornou literaturu spolupracovníkům, předloží osvědčení; o analyzuje a vyhodnocuje kvalitu svojí pedagogické práce prostřednictvím rozmanitých technik; · své odborné problémy, otázky i pokroky sdílí s kolegy; o poskytuje spolupracovníkům své autorské texty (učební texty, prezentace, projekty, přípravy, atd.); o předává kolegům poznatky z dalšího vzdělávání, uspořádá pedagogickou dílnu, jejímž obsahem jsou poznatky, které nabyl v rámci profesního seberozvoje; o (pracuje jako uvádějící učitel, mentor); · pečuje o své fyzické a psychické zdraví, aktivně čelí stresu a syndromu vyhoření.