Řečnické ozdoby ad tropy - jsou založeny na přenesení významu metafora - přenesení významu na základě podobnosti metonymie - označení objektu jménem jiného objektu, stojícího odděleně, např. flétna za hráče na flétnu, Homér za Íliadu, pohár za víno) synekdocha - označení objektu jménem jiného objektu tak, že mezi oběma je vztah části a celku, např. ústa za mluvícího člověka perifráze - z řec., opis, nahrazení běžného názvu obšírnějším opisem, např. země vycházejícího slunce za Japonsko personifikace - druh metafory, neživé věci nebo abstr. pojmy mluví a jednají jako živé bytosti nebo jsou jim (či zvířatům a rostlinám) připisovány lidské city a myšlení, např. stromy si tichounce šeptaly, slunce se smálo eufemismus - zjemňující výraz pro drsné či nepříjemné skutečnosti (smrt, nemoc), např. plamínek života jejího zhasl hyperbola - zveličení, nadsázka, např. stokrát jsem ti říkala, že… (tj. mnohokrát) litotés - z řec., jednoduchost, zdrženlivost; oslabené tvrzení, slovně se říká méně, než je míněno, např. nemladý místo starý ad figury - jsou založeny na obměňování zvukové stránky jazyka (včetně rytmu, opakování) sluchové: anafora - opakování téhož slova nebo skupiny slov na začátku dvou i více sousledných veršů (poloveršů, strof nebo vět), např. jako akrobat, jenž přešel po lanu jako matka, která porodila dítě jako rybář, který vytáh plné sítě (V. Nezval: Edison) epifora - opakování týchž slov na konci veršů, např. Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? (Erben) symploka - z řec. symploké = propletení, objetí; rétorická figura daná sloučením anafory a epifory, opakování stejného slova na začátcích a současně jiného slova na koncích veršů, např. Já kopu, já pod zemí kopu, já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu. (Bezruč) aliterace - souzvuk hlásek nebo slabik, např. zvoní, zvoní, zrady zvon paronomázie - souvýskyt zvukově podobných slov gramatické: asyndeton - z řec. asyndetos = nespojený; příznakové spojení slov nebo vět bez užití obvyklé spojky, při vyjádření situačního napětí, prudkého spádu děje apod., např. Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá - (Wolker) polysyndeton - spojení několika větných členů (vět), v němž je následující člen nadbytečně připojen spojkou, prostředek zdůraznění nebo stupňování významu slov, zvyšuje patos, např. a stráně zastřené a vzhůru cesta sivá a soumrak májový, jenž chvěje se a voní (S. K. Neumann) elipsa -výpustka, vynechání slov nebo vět, které označují skutečnosti známé ze situace nebo souvislosti, a které si tak můžeme bez deformace smyslu doplnit, např. Je šest. (hodin) apostrofa - oslovení nepřítomné osoby nebo neživého předmětu, kdy se nečeká na odpověď, např. sbohem, vy hory, mé dědiny… řečnická otázka - stylistický prostředek, využívající formy tázací věty pro vyjádření nějakého tvrzení; odpověď se neočekává, významově jde o silně citově zabarvenou větu oznamovací, např. Kdypak jsem ti nepomohl? Jak dlouho bude ještě senát snášet hanebné intriky zrádců? (srv. s méně výraznou formulací pomocí oznamovací věty: Vždycky jsem ti pomohl. Senát již nebude dále snášet hanebné intriky zrádců.) zeugma - spřežení vazeb, spojení souřadných slov vazebním vztahem náležejícím jen jednomu z nich, např. věřím a respektuji ho místo věřím mu a respektuji ho (tj. splývání slovesných vazeb se 3. a se 4. pádem) významové: klimax - stupňování účinku, např. s radostným povykem se hrne, běží, skáká; něco sem vyprosil, něco vylál a něco vyhrozil viz Slovník literární teorie. Československý spisovatel, Praha 1984.