Alfred Adler (1870-1937)

Alfred Adler byl rakouský lékař a psychoterapeut. Vycházel z psychoanalýzy, ale výrazně se od ní odklonil. Je znám jako zakladatel tzv. individuální psychologie (v některých textech adleriánské psychologie či druhé vídeňské školy psychologie), pro niž je stěžejní začlenění člověka do společnosti. Po absolvování medicíny ve Vídni v roce 1895 pracoval zprvu jako oční lékař a posléze jako praktický lékař. Poněvadž provozoval lékařskou praxi poblíž vídeňského zábavního parku a cirkusu, jeho pacienty se záhy stali také lidé od cirkusu. Mezi nimi poznal mnohé osoby se speciálními dovednostmi a silnými stránkami, ale znal také jejich slabosti a omezení. Toto poznání bylo velkou inspirací k teorii méněcennosti a kompenzace, kterou později zformuloval.

V letech 1907-1911 se pravidelně setkával se Sigmundem Freudem a dalšími psychoanalytiky, nikdy však nepřijal klasickou psychoanalýzu zcela za svou a vždy měl mnoho dalších postřehů, jak psychologickou teorii obohatit. V průběhu první světové války sloužil jako doktor v armádě. Po válce se výrazně specializoval na práci s dětmi. Po celém Rakousku založil síť klinických pracovišť pro děti s psychickými problémy. Tato pracoviště se stala vzorem a inspirací pedagogicko-psychologických poraden tak, jak je známe i ze současnosti.

Výchozím tvrzením Adlerova pojetí je, že každý člověk usiluje o překonání pocitů méněcennosti zakotvených v dětství a o dosažení nadřazenosti (Drapela, 2004). Adler se také úzce zabýval socializací a příčiny různých způsobů sociálního fungování spatřoval již v primární rodině, především ve výchozí sourozenecké konstelaci, v níž se dítě v průběhu dětství nacházelo.