Mary D. S. Ainsworth (1913-1999)

Mary D. S. Ainsworth se narodila v spojených státech, v Ohio, jako nejstarší ze tří sester. Ve svých pěti letech se i s rodinou přestěhovala do Toronta, kde prožila následujících 20 let. Již od mala se projevovala jako velmi chytré a zvídavé dítě, číst se sama naučila ve třech letech. V šestnácti letech začala studovat na univerzitě a byla jedna z prvních, kdo vystudoval tehdy nový obor psychologie. V průběhu druhé světové války vstoupila do armády a působila v Canadian Women's Army Corps, kde se zabývala diagnostikou a testováním.

Po válce působila na různých univerzitách v Kanadě, USA a Velké Británii, věnovala se výuce psychologie a výzkumu. Ve Velké Británii se také seznámila s Johnem Bowlbym a několik let pracovala v jeho výzkumném týmu na Tavistocké klinice, kde zkoumali dopad separace dítě v raném věku od mateřské osoby na jeho pozdější vývoj. V druhé půlce padesátých let také působila v Africe, kde zrealizovala longitudinální (déle než deset let trvající) výzkum sledující interakci matka dítě. O tomto výzkumu vydala publikaci Infancy in Uganda (1967), zabývající se vývojem citové vazby mezi dítětem a matkou.

Nejznámější zůstává metoda, kterou Mary Ainsworth vyvinula k diagnostikování vztahu kojence k matce, zvaná Test neznámé situace. Badatelka sledovala dlouhodobě mnoho párů matek s dětmi v průběhu prvního roku života. V jednom roce dětí potom provedla zmíněný Test neznámé situace, který má 8 následujících sekvencí:

1. matka a dítě vchází do neznámé místnosti

2. matka si sedá a dítě má možnost volně se pohybovat

3. přichází neznámý člověk

4. matka jde pryč, opouští dítě a zanechá je v místnosti s neznámým člověkem

5. matka se vrací zpět, cizí člověk odchází

6. matka odchází, nechává dítě samotné v místnosti

7. neznámý člověk se vrací

8. cizí člověk jde pryč a matka se vrací

Jednotlivé děti se lišily hlavně svým chováním po návratu matky. Na základě jejich reakcí bylo možné děti přiřadit do třech skupin (Langmeier, Krejčířová, 2008):

Děti s pevným (jistým) vztahem k matcepo jejím návratu ihned vyhledávají její blízkost a navazují s ní kontakt. Matky těchto dětí byly v průběhu prvního roku dítěte hodnoceny jako citlivě reagující na potřeby dítěte. V průběhu dalšího sledování se ukázalo, že tyto děti byly v předškolním věku sebejistější, lépe navazovaly vztahy s dospělými osobami a měly celkově méně problémů v chování než děti z druhých dvou skupin.

Děti s nejistým vyhýbavým vztahem k matcese po jejím návratu kontaktu s ní spíše vyhýbají. Matky těchto dětí byly v průběhu prvního roku dítěte hodnoceny jako málo citlivé s tendencí odmítat či minimalizovat tělesný kontakt s dítětem.

Děti s nejistým rezistentním vztahem k matcepo jejím návratu vyhledávají její blízkost a tělesný kontakt s matkou, zároveň však dávají najevo zlost a vzdor vůči ní. Matky těchto dětí byly v průběhu prvního roku dítěte hodnoceny jako méně citlivé k potřebám dítěte.

I následné výzkumy potvrdily tyto tři druhy chování dětí. Otázka je, jaký vliv v průběhu dalšího vývoje druh připoutání k matce má. Obecně se dá říct, že děti s jistým připoutáním k matce v průběhu dětství i dospívání navazují úspěšněji vztahy s druhými lidmi a jsou sociálně zdatnější.