ÒPředškolní věk = období hry
ÒExperimentace – cca do 2 let věku, procvičování pohybů s vlastním tělem, nebo jednoduchými
předměty, prozkoumávání okolí a předmětů.
ÒParalelní hra (souběžná) – od 2 let, jednoduchá manipulace, zvídavé odhalování vlastností hračky
či věci, napodobivý charakter (hraji si tak jako druhé dítě, časté tahanice o jednu věc)
ÒSpolečná hra (asociativní) – od 3 roku
ÒKooperativní hra – od 4 roku, diferenciace ženské a mužské role
Ò
ÒOd cca vstupu do školy – pravidla her nabývají větší složitosti a také přísnosti

ÒLangmeier:
Ò Funkční či činnostní hry
Ò Konstrukční hry
Ò Realistické hry
Ò Iluzivní hry
Ò Úkolové (rolové) hry
Ò
ÒCaillois:
Ò Hry soupeřivé – sport, zápasení, utkání
Ò Hry o štěstí – rozpočítadla, člověče nezlob se, karetní hry
Ò Hry mimetické (nápodobivé) – rolové, hry s panenkou, dramatizace
Ò Hry vertigonální (=ze závratě) – houpání a kolotoč, tanec, horolezectví
Ò Paidia (jednoduché, dětské hry)
Ò Ludus (složité hry)

ÒI. Hry individuální:
Òhry manipulační (kostky, kbelíček)
Òhry destruktivní (rozebírání věcí)
Òhry konstruktivní (vystřihování, modelování)
Òhry úlohové (na maminku, na listonoše)
Ò
ÒII. Hry skupinové:
Òbez skutečné spolupráce (kdo rychleji oběhne dům?)
Òse stejnými úlohami (na schovávanou)
Òs různými úlohami (na vojáky)
Ò

Ò Vývojový pohled – cca do 9 měsíců pouze jeden předmět, až poté dva a jejich vzájemná interakce.
Ò
Ò Makarenkova klasifikace hraček:
Òhmota (plastelina, písek, papír, drát)
Òhračky polohotové (stavebnice, omalovánky, vystřihovánky
Òhračky hotové (panenky, vozíčky, autíčka atd.)

Ò Hra napomáhá rozumnému a účelnému životu (ač sama o sobě může být nerozumná), vede k osvojení
dovedností potřebných pro život, k zotavení a uvolnění i k překonání sociálních nároků.
Ò Komenský.
Ò Teorie didaktických her.
Ò
Ò Hra má smysl sama o sobě, je jednou ze základních potřeb člověka ve všech společenstvech a
kuturách, nepotřebuje být obhajován jinými důvody. Hra souvisí se svobodou člověka a s jeho tvůrčí,
fantazijní a uměleckou schopností.
Ò Huizing – homo ludens (stvořil kulturu) ne homo faber

ÒJ. A. Komenský: Hra je přirozená lidská potřeba.
ÒA. Lazarus: Hra je prostředník k přirozenému odpočinku.
ÒH. Spencer: Hra slouží k odčerpání přebytečné energie.
ÒG. S. Hall: Hra jako rekapitulace fylogenetických období v ontogenetickém vývoji.
ÒK. Gross: Hra má funkci přípravy a přípravného učení na „opravdový“ život.
ÒPsychoanalytikové: Hra přináší slast č funkční libost.
ÒM. H. Erickson: Hra jako řešení problémů a krizí.
Ò
ÒHlavní znaky hry – svobodná vůle, odpoutání se od běžných způsobů zacházení s předměty a
myšlenkami.

ÒHeinz Heckhausen – hra u dětí má 5 znaků:
ÒHra není vázána účelem.
ÒHra plní funkci v aktivačním okruhu.
ÒPři hře se jedinec vyrovnává s aktuálním světem.
ÒVe hře je bezprostřední cílová perspektiva.
ÒHra má charakter kvazireality.
Ò