Porovnání vzdělávací politiky i politiky inkluzivního vzdělávání v různých modelech státu blahobytu Sociální politika Politika vzdělávání Inkluzivní vzdělávání Liberální Náklady státu na sociální sféru jsou minimální, stigmatizované ve statním rozpočtu, a rozpočítají se podle průměrného přijmu. Trh funguje jako univerzální model, a zařízení sociální sféry se nachází v konkurenčních vztazích za účelem získat státní podporu. Systém sociálního pojištění je bran jako dostačující v zabezpečení potřeb. Důraz se klade na rodinné zázemí, i když rodina nedostává přímou podporu – pouze přes systém daňových úlev Vzdělávání se zaměřuje na lidský kapitál a zabezpečení samostatnosti ve všech sférách života Vzdělávání je stratifikováno, a nejdostupnější je součást systému sociální péče, curriculum a metody se také liší, speciální státní programy podporují nejschopnější žáky Soukromé vzdělávání je rozsáhlé zahrnuje vzdělávací zařízení pro různé cílové skupiny Stát zprostředkuje vzdělávání přes voučerizace – přidělání každému dítěte určité částky, kterou se dá využit ve prospěch vzdělávání, voučer kraje 70 až 100 % nákladů Stát rozděluje prostředky přes systém voucherů, a dětí s postižením dostávají větší částku, což by mělo motivovat školy vyvinout inkluzivní program a tím přilákat prostředky Konzervativní Stát zabezpečuje minimální potřeby, ale stupeň implementace práv se navazuje na účast v trhu práce a existujícím sociálnímu vrstvování a segmentaci Klíčovou postavou realizace sociální politiky je zaměstnavatel. Přímá podpora rodin přes sociální dávky je prvkem demografické politiky Politika vzdělávání je navázaná na řízení trhu práce, a cílem fungování školského systému je příprava k povolání. Základní vzdělávání se odlišuje důslední selekci na vice a méně schopní, státní systém se podporuje státem, soukromé školy zůstávají elitními zařízení Přístup lidé s postižením k masovému vzdělávání je považován za inkluzi, ale možnost speciálního vzdělávání zůstává jako jedná z možných variant, inkluze funguje částečně – přes speciální třidy v masové škole apod. Zařazování do masového vzdělávání lidé s deviantním chováním je limitovano sociálně-demokratický Stát zajišťuje jednotlivci a rodině uspokojení potřeb podle standardů, jež se zlepšují. Podmínkou přístupu k systému sociálního zabezpečení však účast a aktivní participace. Velký důraz je kladen na místní samosprávu a její schopnost aktivovat místní komunitu Státní vzdělávání je bez poplatku a přístupné pro každého bez ohledu na materiální zabezpečení a zdravotní stav Vzdělávání se definuje jako zodpovědnost státu a má za účel socializaci, prevenci deviantního chování . Směruje se k integraci lidí veškerých rizikových skupin, ale klíčovým se zůstává podpora chudých a sociálně slabých, přesně materiální znevýhodněné podmínky se berou za klíčový zdroj segregace a exkluze