Titulky k úryvku Jak zabit ptáčka Tenhle případ se neměl nikdy dostat před soud. Státní zástupce neprokázal ani ten nejmenší lékařský důkaz potvrzující, že zločin, ze kterého je Tom Robinson obviněn se někdy stal. Místo toho se spolehl na výpovědi dvou svědků jejichž důkazy byly nejenom vážně zpochybněny během křížového výslechu ale jsou v přímém rozporu s výpovědí obžalovaného. Existují nepřímé důkazy, které naznačují že Mayella Ewellová byla zmlácena krutým způsobem někým, kdo používal téměř výhradně levou ruku. Tom Robinson teď sedí před vámi pod přísahou, kterou složil svou jedinou zdravou rukou a to pravou. Já sám zplna srdce lituji hlavní svědkyni státní obžaloby. Stala se obětí nelidské chudoby a ignorance. Ale moje lítost nejde tak daleko že by dávala v sázku život člověka což svědkyně učinila ve snaze zbavit se vlastní viny. Říkám ,,viny", pánové protože to byla vina co ji motivovalo. Nespáchala žádný zločin. Pouze porušila nezlomný a časem osvědčený kód naší společnosti. Kód tak nedotknutelný, že když ho někdo poruší, je vyštván ze společnosti jako člověk, s kterým se nedá žít. Ona musí zničit důkazy svého přečinu. Ale co je důkazem jejího přečinu? Tom Robinson, lidská bytost. Musí Toma Robinsona od sebe odstranit. Tom Robinson jí byl dnes a denně připomínkou toho co udělala. A co vlastně udělala? Sváděla černocha. Je běloškou a sváděla černocha. Udělala něco, co je v naší společnosti neodpustitelné. Políbila černého muže. Ne nějakého starého strýce, ale mladého, silného černocha. Žádný kód jí nevadil předtím, než jeden porušila ale potom se jí to sesypalo na hlavu. Svědkové pro stát s výjimkou šerifa z okresu Maycomb se vám, zasedajícím v tomto soudu, představili s cynickým sebevědomím že o jejich výpovědi se nebude pochybovat. Se sebejistotou, že vy, pánové s nimi budete souhlasit v domněnce- v té zlé domněnce-že všichni černoši lžou že všichni černoši jsou v podstatě nemorální lidské bytosti a že žádnému černochovi se nedá věřit, pokud jde o naše ženy. Je to domněnka, kterou člověk spojuje s lidmi jejich postavení a která je sama o sobě lží, pánové. Což vám nemusím nijak zdůrazňovat. A tak klidný, skromný, vážený černoch, který měl tu nevídanou odvahu pocítit lítost k bělošce, musel postavit své slovo proti slovu dvěma bělochů. Obžalovaný není vinen, ale někdo tady v soudní síni je. Pánové, v naší zemi naše soudy velice pomáhají ve vyrovnávání společenských rozdílů. U našich soudů jsou všichni lidé přetvořeni na rovnocenné. Nejsem žádný idealista, abych pevně věřil v integritu našich soudů a našeho porotního systému. To pro mě není žádný ideál. To je živá, fungující realita! Věřím, že vy, pánové, prostudujete bez vášní důkazy, které jste slyšeli dojdete k rozhodnutí a navrátíte tohoto muže jeho rodině. Ve jménu Božím vykonejte svou povinnost. Ve jménu Božím věřte Tomu Robinsonovi. Lid vs. Larry Flynt Vyslechli jste si dnes hodně. Nehodlám se už k tomu vracet. Ale vy teď odejdete, abyste se poradili a rozhodli. Než tak učiníte, rád bych zdůraznil jednu věc. Nesnažím se vás přesvědčit, aby se vám řemeslo pana Flynta líbilo. Mně se taky nelíbí. Ale líbí se mi, - že žiji v zemi, kde o tom vy i já můžeme rozhodovat sami. Líbí se mi, že si mohu časopis Hustler koupit a číst, - anebo ho hodit do koše, usoudím-li, že tam patří. Anebo si ho vůbec nekoupím. A právě toho práva si vážím nejvíc. Vy byste si ho taky měli vážit. Neboť žijeme ve svobodné zemi. Omíláme tu frázi, a přitom zapomínáme, co znamená: Žijeme ve svobodné zemi. Ale ta svoboda má svou cenu. Někdy musíme tolerovat věci, jež se nám nelíbí. Až se budete radit, myslete si o časopisu Hustler, co jen chcete. Ale položte si otázku, zda o tom chcete rozhodnout za nás ostatní. Svobodu, kterou všichni požíváme, máte totiž ve svých rukou. Začneme-li stavět zdi proti tomu, co některým připadá obscénní, - vyrostou zdi najednou i tam, kde by je nikdo z nás nečekal. A my přes ně nic neuvidíme. To není svoboda. To věru není svoboda. Takže buďte opatrní. Děkuji vám. čas na zabití Měl jsem připravený velký závěrečný proslov... plný právnických obratů, ale nebudu ho tu číst. Chtěl bych se především omluvit. Jsem mladý a nezkušený. Vy ale nemůžete vinit Carla Haileyho za moje nedostatky. Ve všech těch právnických manévrech se něco ztratilo. A to něco je pravda. Povinností nás právníků je nejen o pravdě mluvit, ale hledat ji, najít ji a žít s ní. Naučil mě to můj učitel. Vezměte si například Dr. Basse. Sám bych nikdy vědomě nepředvolal jako svědka odsouzeného zločince. Doufám, že mi věříte. Ale jaká je pravda? Že je to hanebný lhář? Co kdybych vám řekl, že té ženě, kterou údajně násilnil, bylo 17, a jemu bylo 23, že se později stala jeho ženou, měla s ním dítě, a je za něho stále ještě vdaná? Ubírá tento fakt na pravdě jeho svědectví? Co nás nutí hledat pravdu? Náš rozum nebo naše srdce? Snažil jsem se dokázat, že černoši mohou být na jihu spravedlivě souzeni, že jsme si v očích zákona všichni rovni. Ale není to pravda. Oči zákona jsou lidské oči, vaše a moje, a pokud se nebudeme vzájemně považovat za sobě rovné, spravedlnost nebude nikdy nestranná. Bude jen odrazem našich předsudků. Prozatím...máme před bohem povinnost hledat pravdu ne rozumem, kde strach a nenávist mění sounáležitost v předsudek, ale srdcem, protože nic lepšího neznáme. Chci vám vyprávět příběh. Prosím vás, abyste zavřeli oči, zatímco budu vyprávět. Chci, abyste mě poslouchali, a chci, abyste poslouchali sami sebe. Prosím vás, zavřete oči. Je to příběh holčičky, která se jednoho slunečného odpoledne vracela domů s nákupem. Chci, abyste si ji představili. Najednou se přiřítí dodávka. Dva muži ji popadnou. Odtáhnou ji na blízké pole, svážou ji, a strhnou jí oblečení. Vystřídají se na ní. Nejdřív jeden, pak druhý. Znásilní ji a tím v ní zničí vše čisté a nevinné zlovolnou vehemencí, v oblaku alkoholu a potu. A když je po všem, poté, co zabili její malou dělohu, a tak zabránili tomu, aby mohla mít děti, aby darovala další život, se do ní strefují. Házejí po ní plné plechovky s pivem. Házejí je s takovou silou, že jí roztrhnou maso až na kost. Potom ji pomočí. A nakonec se ji snaží oběsit. Mají provaz. Uvážou myčku. Představte si, jak se jí stahuje smyčka kolem krku...a náhle to prudce škubne. Cítí, jak letí nahoru, kope nohama, ale nedosáhne na zem. Ta větev není dost silná. Praskne, a ona padá zpět k zemi. Ti dva ji zvednou a hodí ji dozadu do dodávky. Odvezou ji na most Foggy Creek a shodí ji dolů. Po pádu z téměř deseti metrů spadne do potoka. Vidíte ji? Její znásilněné, potlučené... a polámané tělo, nasáklé jejich močí...jejich spermatem, svou vlastní krví, ponechaná smrti napospas. Vidíte ji? Chci, abyste si představili...tu holčičku...A teď si představte, že je bílá. Obhajoba skončila.