ž žsamohlásky žčisté tóny ž žpři tvoření se od sebe liší: žvelikostí čelistního úhlu žpolohou jazyka ždélkou tvoření zvuku ž ž ž žtěsné spojení dvou samohlásek v jedné slabice ž žou žau žeu ž žHláska i – dva grafémy – i/y ž ž ž ž žnepravidelné šelesty, šumy a výbuchy žtvoří se na různých artikulačních místech žtvoří se různými způsoby ž žčeských souhlásek je 25 žčisté tóny žpři tvoření se od sebe liší: žvelikostí čelistního úhlu žpolohou jazyka a délkou tvoření zvuku ž žúprava samohlásek patří k velmi obtížným žnesprávné tvoření vyplývá z velikosti čelistního úhlu ž žA ž žstřední, nízká žneutrální poloha jazyka žvelký čelistní úhel, rty se neúčastní žširoké otevření úst se zvučným výdechem žpřední středová žjazyk posunutý dopředu, vzhůru žopírá se o dolní řezáky žčelistní úhel je menší, rty sblíženy žúplný patrový závěr ž žI ¡ ¡přední, vysoká Øjazyk se opírá o plochu dolních řezáků Øúzký čelistní úhel, zuby téměř u sebe, zostřené rty Øpevný závěr ž ž žzadní, středová žjazyk posunut dozadu a stoupá žhrot jazyka se oddálí od řezáků žaktivní rty, menší čelistní úhel žpevnější patrohltanový závěr ž ž žzadní vysoká žjazyk zdvižen k měkkému patru žoddálen od řezáků žzvětšený objem úst žrty dopředu, kratší, úzké ž ždělení podle způsobu artikulace ž žzávěrové (okluzivy) žúžinové (konstriktivy) žpolozávěrové (semiokluzivy) žvýbuchové (explozivy) žtřené (frikativy) žpolotřené (afrikáty) ž ž žpři vytváření hlásky vznikne na určitý okamžik úplný závěr – okluze žje pak prudce zrušen – slyšitelný „výbuch“ (exploze) ž žp m b t d n ť ď ň k g ž žpřekážka pro výdechový proud není úplná – průchod se zúží štěrbinou (konstrikcí) – výdechový proud se „tře“ ž žf v s z š ž j h ch l r ř ž žsouhlásky obsahují v první artikulační fázi prvek závěrový – ve druhé fázi úžinový ž žc č žobouretné (bilabiální) – p b m žretozubné (labiodentální) – f v ždásňové (alveolární) – t d n, c s z, l r ř, č š ž žtvrdopatrové (palatální) – ť ď ň j žměkkopatrové (velární) – k g ch žhrtanové (laryngální) - h ž žzávěr rtů je proražen výdechovým proudem žrezonance v ústech – patrohltanový závěr je uzavřen žjazyk v neutrální poloze ž ž ž žzávěr rtů je proražen výdechovým proudem žrezonance v ústech – patrohltanový závěr je uzavřen žobouretný závěr je ale ve srovnání s P slabší žhmatové vnímání – hrtan, brada, horní ret, koutky úst, tváře ž žzávěr rtů je rozražen výdechovým proudem žje slabší než u b a p žměkké patro je uvolněno a část výdechového proudu uniká nosem ž ž ž ž ž žzrcátko ž ž žspodní ret se přibližuje k ostří horních řezáků, kde vzniká úžina pro výdechový proud žhrot jazyka se opírá o dolní zuby ž žspodní ret je těsně pod horními zuby – ústní otvor je dost zúžený a zkrácený žměkké patro je uzavřeno, hlasivky se chvějí – znělost ž žodhmatávání – dolní ret, oblast pod bradou a temeno hlavy žsprávné postavení dolního rtu – zubů ždásňový výběžek tvrdého patra žhrot jazyka je opřen o alveoly za horními řezáky žvětší čelistní úhel žjazyk padá na spodinu ústní žrty neutrální, měkké patro uzavírá vchod do nosní dutiny žhrot jazyka se celým svým obvodem přitlačí na alveolární oblouk a utvoří závěr ž2. závěr vytváří měkké patro a hltan – vytvoření ústní rezonance žprudké oddálení jazyka od alveolárního oblouku se zruší závěr žodhmatání – hrtan, dolní ret, oblast pod bradou ž žzávěr na alveolárním výběžku žměkké patro uvolňuje výdechovému proudu vstup do nosní dutiny – nosní zabarvení žpostavení hrotu jazyka žrezonance nosní dutiny (zavřená huhňavost) žvýdechový proud z nosu – zrcátko ž žŤĎ žhrot jazyka se opírá o dolní řezáky žvyklenutí hlavní masy jazyka k tvrdému patru – závěr je velmi pevný žčelistní úhel je velmi malý žzávěrová žnepárová nosovka žznělá žměkké patro je volné a část výdechového proudu prochází nosem ¤ žkoutky rtů jsou silně zostřené, zuby v klešťovitém skusu žhrot jazyka se volně dotýká dolních řezáků žzadní část jazyka tvoří oblouk klesající ke kořeni jazyka žpři výměně dentice počkat na stálé horní i dolní řezáky žhrot jazyka se opírá o spodní dáseň a stěny dolních řezáků žčelistní úhel je malý a spodní čelist je vysunuta mírně dopředu žhláska nejčastěji vyvozována po hlásce s žodhmatání – hrtan, oblast pod bradou, dolní ret, temeno hlavy ž ž žMalý čelistní úhel žZostřené rty ž žvytvoří se úplný závěr – hrot jazyka se opírá o dolní dáseň a zadní stěny spodních řezáků žmasa hrotu jazyka je vyklenuta k horní dásni – závěr se ruší postupně a plynule žvznikne úžina – úzký průchod mezi jazykem a patrem – vzniká sykavý třecí šum žčelistní úhel je malý, rty zúžené a protažené ž žsprávné postavení rtů, jazyka a zubů ž žHrot jazyka se zvedá k tvrdému patru ž až k alveolárnímu výběžku – tvoří se úžina žPrůchod pro výdechový proud je více vzadu ž žhrot jazyka a okraje se dotýkají alveolárního oblouku žhřbet jazyka se zvedá k horní dásni – těmito místy prochází třený výdechový proud žrty jsou vysunuty a zaokrouhleny, zuby od sebe vzdáleny židentický mechanismus jako při š – rozdíl ve znělosti ž žjedna z artikulačně nejtěžších hlásek žnastavení rtů do kroužku, postavení jazyka ž1. fáze – vytvoří se úplná závěr – hrot jazyka se nadzvedne pod horní dáseň žHřbet jazyka se dotkne alveolárního výběžku žHřbet jazyka stoupá šikmo pod patrový oblouk žZávěr se neexplozivním způsobem ruší žVzduch ještě nevychází z ústní dutiny ž2. fáze žVytváří se úžina – kterou se žene výdechový proud a naráží na ostří řezáků žlem jazyka se dotýká alveol žtěsně za horními řezáky žhrot jazyka je uveden do pohybu – zvýšený tlak artikulačního výdechového proudu žúžina vytvořená hrotem jazyka se při kmitání zužuje a rozšiřuje žhrot se přibližuje a vzdaluje od patra žčelistní úhel je středně velký žpodobná artikulace jako r – rozdíly – hrot jazyka je při ř napjatější žvzdušný proud musí být silnější žrychlejší a početnější kmity žčelistní úhel je menší ž ž žhrot je přiložen na alveoly za horní řezáky žvýdechový proud uniká oboustranně – oboustranná úžina žv závěrečné fázi padá jazyk na spodinu ústní žpřípravná cvičení na motoriku jazyka ž žhrot jazyka se opírá za dolními zuby žzvednutím hřbetu jazyka se vytvoří úžina s tvrdým patrem žčelisti jsou je nepatrně oddáleny ž žartikulace vzadu v ústní dutině žzávěr mezi zadní částí hřbetu jazyka a přední částí měkkého patra žhrot jazyka leží volně v ústech, rty jsou v neutrální poloze – malý čelistní úhel žnácvik správného polykání žod k se liší pouze znělostí žjazyk je na spodině ústní žmezi měkkým patrem a zdviženým hřbetem jazyka se vytváří dyšný zvuk žjazyk je v klidové poloze žznělost a úžina se tvoří v hrtanu třením výdechového proudu o stěny hlasivek žKRAHULCOVÁ, B. Dyslalie, patlavost. Praha, Beakra: 2007. ISBN 978-80-903863-0-3. žKLENKOVÁ, J. Kapitoly z logopedie II., III. Brno, Paido:1999. ISBN 80-85931-62-1