Představte si situaci, že ráno nestihnete posnídat (a přitom snídaně patří k zaběhnutým rituálům všedního dne). Je bezpochyby, že při cestě autobusem budete vidět především nebo pouze plakáty, které znázorňují reklamu na něco k jídlu.  Ale nejen to: s přibývajícím časem a počtem shlédnutých reklam, případně spolucestujících s jídlem, u vás narůstá napětí, neklid, špatná nálada, pocity ublíženosti, rozhořčenosti. Svůj hlad, si podle situace a osobního nastavení buď uvědomujete nebo nikoliv, ale tak nebo tak, má vliv na to, zda vyhovíte prosbě bezdomovce o peníze (ani náhodou, já mám svých starostí dost/ tumáš, dej si něco alespoň ty, když já mám hlad), nebo spolucestujícího o otevření okna. Ovlivní nepříjemný tón a obsah rozhovoru s vaší matkou. Všichni jmenovaní si mohou posléze klást otázku: proč?  Otázku po motivaci vašeho jednání.

Jiný obraz, hluboko v historii… i když opravdu tak hluboko? Vězni v pracovním koncentračním táboře během druhé světové války mají nejen velký hlad, či snad už ani nemají - jsou přímo bytostným ztělesněním hladu. Trpí zimou, nemocemi, úzkostí o život. Někteří z nich se promění v pouhé stroje, jiní se snaží pokrýt základní potřeby na úkor spoluvězňů, kradou, donáší. Ještě jiní a není jich málo, se v podobně zuboženém stavu snaží pomoci svým bližním slovem či podanou rukou a ani při krutém mučení a za cenu ztráty života se nevzdají lidské důstojnosti.  

A ještě jiný motiv....v knize G. Giona Muž, který sázel stromy

"Už tři roky sázel stromy v téhle samotě. Vysázel jich sto tisíc. Dvacet tisíc se jich ujalo. Počítal s tím, že z těch dvaceti tisíc jich ještě polovinu ztratí. Postarají se o to hlodavci nebo se stane něco, co v záměrech Prozřetelnosti není možné předvídat. Zbývalo tedy deset tisíc dubů a ty porostou na místě, kde dřív nebylo vůbec nic.V tu chvíli mě napadlo, kolik je tomu muži asi let. Zřejmě mu bylo přes padesát. Pětapadesát, řekl mi. Jmenoval se Elzéard Bouffier. Měl kdysi v rovině statek. Tam prožil svůj život.  Ztratil jediného syna a potom i ženu. Uchýlil se do samoty, kde ho těšilo žít v klidu, s ovcemi a se psem. Usoudil, že kraj hyne, poněvadž je tam málo stromů. A protože nemá nějakou důležitou práci, rozhodl se dodal ještě, že tu situaci napraví."