Výrazem emoce (někdy se mu též může říkat motorická či behaviorální komponenta) rozumíme nejenom projevy v mimice (svalstvu obličeje), pantomimice, v pohybech těla, gestice, v kinestezii. Výraz je tím, čím si lidi emoce sdělují a zároveň tím, co je pro druhého podkladem pro empatii, vcítění se do druhého, je vnějším projevem citu, je tím základním, co se učí herci, aby jejich herectví bylo přesvědčivé.

Je tedy pravdou, že výraz emoce bývá spontánní, je ale možné, na rozdíl od fyziologické složky emoce ho potlačit, či se naopak naučit předstírat. Předstírání emočního výrazu je však často nedokonalé, něco mu chybí nebo přebývá, a to právě prozradí dobrému psychologovi (nejen vystudovanému), že je emoce předstíraná. Slyšeli jste například někdy říct, že se někdo smál, ale „chlad v jeho očích prozradil hněv, který skrýval uvnitř“? Literární nadsázka, nicméně trefná.

Výraz jednotlivých emocí vždy spočívá v kombinaci různých znaků, na úrovni obličeje si to můžeme ukázat na následujícím obrázku. Pozorujte zároveň ženu, která předvádí různé negativní emoce. Dokážete je napodobit?

Měli byste to dokázat, protože výraz emocí mají lidé i zvířata a je v zásadě srozumitelný pro všechny kultury na světě, což dokázaly mnohé výzkumy, my se k tomuto tématu vrátíme v kapitolce Emoce a kultura.

Psychologicky zajímavou komplexní formou mimického výrazu představují smích a pláč. Smích má řadu variant a není vždy doprovodným projevem veselí. Většinou bývá spojený s řadou dalších motorických projevů (poskakování, tančení, výkřiky, tlučení, plácání do rukou). Pláč rovněž nemusí být vždy projevem smutku (hluboký žal není obvykle provázen pláčem), může být i projevem hluboké radosti (setkání dvou lidí sobě velmi blízkých a dlouho do sebe odloučených)

 

 

 

Základní výrazové znaky jsou podobné, na individuální rovině jsou ale rozdíly, osobnosti jsou charakteristické často právě svým jedinečným způsobem pláče či smíchu. Při psychickém onemocnění (hluboká deprese nebo šok například) mohou někdy výrazové znaky emoce zcela chybět- pravděpodobně se jedná o obranu psychiky. Někdy dokonce chybí i u relativně psychicky normálního jedince, jak můžete vidět na tomto obrázku:

 

 

Ano máte pravdu, jde o narážku na hercovu záměrnou stylizaci do „chlapáka“ a takoví na sobě přece emoce nesmí nechat znát.  Přestože zde jde o nadsázku, kulturní souvislosti rozdílu ženského a mužského projevování citů probereme níže v kapitolce o Emocích a kultuře.

 

 

 

 

 

Taky vás napadá tolik otázek? Jsou např. vždy emotikony výrazem emoce, nebo co všechno vlastně mohou značit? Jak souvisí způsob jejich užití např. s temperamentem osoby, která je používá? Nebo s tvořivostí?  Nemohl by to být námět pro Váš výzkum?