Z dějin rétoriky
Řecká rétorika
Římská rétorika
Rétorika v novověku
Rétorika od klasicismu do 19. stol.

Řecká rétorika
—5. st. př. Kr.
—rétorické žánry

1. veřejné projevy:
a) soudní - žaloby a obhajoby
b) politické – poradní, útočné - filipiky
c) panegyrické (oslavné)
2. neveřejné projevy:
  cvičné řeči,
eristické řeči (řec. eris = spor, pře)

Řecká rétorika
Platon 427-347 př. Kr.
žák Sokratův 469-399 př. Kr.
—rétorika = psychagogie
—dialog Gorgiás - odsudek rétoriky sofistů

Řecká rétorika
Aristoteles 384-322 př. Kr.
rétorický sylogismus
modus ponens:
—Býti rozumný je dobré, neboť býti nerozumný je škodlivé. (Aristoteles: Rétorika)
—Buď optimistou. Není příliš užitečné jím nebýt. (Winston Churchil)
1. premisa: Jestliže není příliš užitečné nebýt optimistou, pak buď optimistou.
2. premisa:  Není příliš užitečné nebýt optimistou.
___________________________________________
závěr: Proto buď optimistou.

Římská rétorika
teorie 3 stylů:
1. vysoký (gravis, genus grande)
2. střední (mediocris, genus medium)
3. nízký (attenuatus, genus subtile)

Marcus Fabius Quintilianus, 35-96
V. Bahník (přel.): Quintilianus, Základy řečnictví, 1985.

Rétorika v novověku
Bohuslav Balbín (1621-1688)
—Verisimilia humaniorum disciplinarum (Nástin humanitních disciplín)

Rétorika od klasicismu do 19. stol.
John Locke (1632-1704)
— Esej o lidském poznání