PSYCHOLOGIE VE ŠKOLNÍ PRAXI
JARO 2015
Zuzana Kročáková

Podmínky udělení zápočtu
a jiné dohody: 1. DOCHÁZKA
›Můžete mít dvě absence, jejichž důvody mohou být jakékoli (včetně praxe, nemoci, kocoviny…),
nemusíte se omlouvat. ›Pokud se nemůžete zúčastnit svého semináře, můžete si jej tentýž týden
přijít nahradit do jiné seminární skupiny. ›Semináře se konají v pondělí 11.10 v 34, 12.05 ve 42, v
úterý 8.25 ve 41, 9.20 ve 24, ve středu v 9.15 v 66, 10. 15 ve 20, 11.10 ve 24 a 12.05 ve 24.
›Pokud Vaše absence překročí povolené dvě, budete mne o tom informovat do 14 dnů od této absence a
požádáte si o zadání náhradní práce na 7477@mail.muni.cz

Podmínky udělení zápočtu
a jiné dohody: 2. PRÁCE V SEMINÁŘI
›Aby byl seminář opravdu seminářem, chci, abyste mu v hodině věnovali plnou pozornost a myšlenkovou
kapacitu. Přeju si, abyste diskutovali, ptali se a oponovali… ›…abyste mluvili o svých
zkušenostech, vytvářeli si a přijímali nové úhly pohledu na známé věci.
›To by byla krása.
›

Podmínky udělení zápočtu
a jiné dohody: 3. DOMÁCÍ ÚKOLY
›Namísto rozsáhlejší seminární práce budete vypracovávat krátké domácí úkoly, které „ladí“ s tématy
seminářů. ›Úkoly budou spočívat v myšlenkové a názorové reakci na text či video. Vaše zpracování
bude souvislý text odborného charakteru. ›Podrobné zadání každého úkolu bude přidáváno do této
prezentace. ›Úkoly odevzdáte v papírové (nikoli elektronické) podobě na nejbližším semináři. (Úkoly
nelze odevzdávat zpětně, max. zpoždění je 1 týden.) ›Jde mi o obsah, takže stačí, budou-li psané
rukou na důstojném kusu papíru (žádné hlavičky, logo univerzity, titulní strana, abstrakt
v angličtině a poděkování rodičům). ›Na každém úkolu bude vaše jméno, číslo úkolu + označení
skupiny, do níž patříte (např. út 9.20).
›

podmínky udělení zápočtu a jiné dohody: 4. ZAKONČENÍ SEMINÁŘE
›V případě, že odevzdáte méně než 8 domácích úkolů, vyhrazuji si právo zadat vám závěrečnou
seminární práci. ›Seminář bude zakončen zápočtovou písemkou, jejímž hlavním účelem bude, abyste si
připomněli, že jste chodili na seminář že se na něm něco dělo. ›Pokud budete mít nějaký problém,
komunikujte se mnou včas. Jsem ochotná se s vámi na lecčems domluvit, pokud budete svou situaci
řešit hned. Ale jsem velmi nevstřícná k prohlášením typu: „Já jsem nevěděl/a a já jsem myslel/a,
že…“ na konci semestru.
›

TÉMATA SEMINÁŘE
›vnitřní motivace
›práce s cílem
›kultura zpětné vazby
›hodnocení, známkování
›udržování kázně
›zvládání vlastních emocí
›zvládání konfrontačních situací
›vztahy se žáky
›vědomé řízení třídy
›spolupráce s rodiči

CÍLE SEMINÁŘE
›Vědomosti, dovednosti, zkušenosti, které vám v praxi pomohou:
›… nestát se krávou učitelkou
›… nebýt žákům nepřítelem, ale průvodcem, mentorem, facilitátorem učení, vzorem
›… vědomě řídit třídu
›… zvládnout svou vlastní frustraci a stres a nepřenášet je na děti
›… nepromarnit svou autoritu a udržet kázeň
›… vychovávat s respektem
›… mluvit s rodiči tak, abyste si byli vzájemně pomocníky
›… vzdělávat, nejen učit; nabízet, ne nutit
›… aby žáci chtěli, ne museli
›… hodnotit tak, aby to mělo pro žáky přínos
›… vybudovat ve třídě zdravé vztahy
›… hledat inspiraci, nechat si pomoci

Kdyby škola nebyla povinná
›Jak by vypadala škola, do které byste chodili, i kdybyste nemuseli?
›Z jakých východisek ve svém návrhu vycházíte?
› - co se rádi učíte?
› - co ve škole potřebujete?
› - za jakými učiteli byste rádi chodili?
› - za jakých podmínek se vám dobře učí?
› - co vás motivuje při učení?
› - jaké vzdělání by měla škola poskytnout?
› - co je v ní nenahraditelné, co se nemůžete naučit jinde?

Motivace a učení
›Člověk je k učení předurčen, připraven, nastaven…
›Rodí se nedokonalý, aby se mohl učit.
›Učení mu poskytuje evoluční výhodu adaptace na vnější přírodní i sociální podmínky.
›Při pochopení věcí mozek vyplavuje endorfiny, učení nám přináší uspokojení.
›Tudíž není pravda, že kdyby děti nebyly k učení nuceny, nic by se nenaučily.
›

3 S vnitřní motivace k učení
›SVOBODA
›= rádi se učíme to, co si sami vybereme, způsobem a v čase, který vyhovuje našemu způsobu práce s
informacemi
›SMYSL
›= informace a dovednosti, které nám dávají smysl, připadají nám užitečné v nejširším smyslu slova,
paměť dobře uchovává a my máme přirozenou touhu se je naučit
›SPOLUPRÁCE
›= učení je snazší, můžeme-li si zvolit sociální prostředí, v němž se učíme; přítomnost druhých nás
motivuje a inspiruje
›Jana Nováčková: Mýty ve vzdělávání

›
›


Jak funguje mozek?
›Jsme evolučně „odsouzeni“ učit se, to nám umožňuje přizpůsobit se a přežít.
›Mozek přemýšlí rád, při řešení problémů vyplavuje do krve endorfiny.
›Paměť je nastavena tak, že dobře uchovává věci, které nám dávají smysl, v nichž vidíme užitek.
›Smysl zároveň slouží jako motivace učit se.
›Dává nám to smysl, protože:
üje to pro nás užitečné, přináší to nějaký zisk
üzískáváme tím sociální kredit, status
üvědění je moc, usnadňuje nám řešit problémy
üvědět je exkluzivní a dává exkluzivitu svému nositeli

VNĚJŠÍ MOTIVACE
›„Klasické školy fungují převážně na vnější motivaci. Uplatňování vnější motivace souvisí
s mocenským vztahem k dětem. Děti si na to snadno zvyknou, mnohé se s tím i ztotožní. Vytváří to
postoj k životu, k mezilidským vztahům, k práci, že budu dělat jen to a takovým způsobem, abych
nebyla potrestaná nebo abych získala odměnu. Ne víc.“ Jana Nováčková
›

…pro absentující
›Pokud byste chtěli zhlédnout krátký a intenzivní film o svobodné škole Sudbury Valley, na nějž
jsme se dívali ve druhé hodině semináře, tady je:
›http://youtu.be/2pQyXgrXrIE
›

Co umožňuje svoboda při učení (se)
übudovat a rozvíjet zodpovědnost (nejen) za vlastní učení a jeho výsledek F bez možnosti volby
nevzniká pocit odpovědnosti, pouze poslušnost üzároveň vás odpovědnost za vlastní chování a jeho
důsledky činí méně závislými na ostatních a jejich hodnocení F nečekáte, až za vás někdo něco
zařídí, až za vás rozhodne, až vás za něco pochválí či odmění – víte, že je to na vás ühledat a
rozvíjet vlastní potenciál F dosáhnout svého maxima – jednak si můžete vyzkoušet, k čemu máte
dispozice, jednak pak můžete zkoušet jejich limity (neuspokojí vás dosažení „jedničky“) ünevytváří
„mus“, nečiní z učení a poznávání nucenou povinnost F negeneruje odpor a potřebu úniku F nevytváří
ostrou hranici mezi povinnostmi a volným časem, je prostě jen čas a je na mně, jak s ním hospodařím

unschooling
übudovat a rozvíjet zodpovědnost (nejen) za vlastní učení a jeho výsledek F bez možnosti volby
nevzniká pocit odpovědnosti, pouze poslušnost üzároveň vás odpovědnost za vlastní chování a jeho
důsledky činí méně závislými na ostatních a jejich hodnocení F nečekáte, až za vás někdo něco
zařídí, až za vás rozhodne, až vás za něco pochválí či odmění – víte, že je to na vás ühledat a
rozvíjet vlastní potenciál F dosáhnout svého maxima – jednak si můžete vyzkoušet, k čemu máte
dispozice, jednak pak můžete zkoušet jejich limity (neuspokojí vás dosažení „jedničky“) ünevytváří
„mus“, nečiní z učení a poznávání nucenou povinnost F negeneruje odpor a potřebu úniku F nevytváří
ostrou hranici mezi povinnostmi a volným časem, je prostě jen čas a je na mně, jak s ním hospodařím

Svobodné vzdělávání - unschooling
›„Tajemství vzdělávání je respekt vůči studentovi.“
› Ralph Waldo Emerson
›Někdy také zájmem řízené, dětmi řízené, přirozené, organické, eklektické, nebo sebe-řízené učení.
Žijete a učíte se společně, následujete otázky a zájmy tak, jak přicházejí.
›
›
›Více na http://www.svobodauceni.cz/
›
›Článek o zkušenosti absolventa:
›http://www.svobodauceni.cz/clanek/moje-zkusenost-svobodne-vzdelavaneho-cloveka
›

Freud o svobodě a zodpovědnosti
›
›
›
›
›
›
›
›Většina lidí ve skutečnosti netouží po svobodě, protože svoboda předpokládá zodpovědnost a
zodpovědnost většinu lidí děsí.

Motivace +
›Co ještě motivuje?
›úspěch
›cíl
›vědomí vlastního pokroku
›seberealizace
›zvyšování sebevědomí
›odměna (odměňování sebe)
›vzor
›vědomí hodnoty vzdělání
›společenská prestiž
›podpora ostatních
›Co snižuje motivaci?
›projevy nedůvěry
›klima třídy/společnosti
›opakovaný neúspěch
›ztráta cíle
›výrazné zaostávání
›závislost na ostatních (pokroku i hodnocení)

Jak to může fungovat v praxi?
›maximum autonomie uvnitř hranic
›„voice and choice“
›různé typy práce současně
›umožnit spolupráci
›učit se od spolužáků
›umožnit vlastní tempo
›nemotivovat strachem
›

Co to znamená pro učitele?
›důvěřovat dětem
›přijmout, že všichni nemusejí umět všechno
›přijmout roli facilitátora učení
›lépe organizovat
›vyměnit moc za vztah
›méně kárat a chválit
›více improvizovat
›

Práce s cílem
›aneb Když vím, kam jdu, jde se mnohem lépe


UČITEL A CÍLE
› PEDAGOGICKÁ VIZE
›H
›PROFIL ABSOLVENTA
›H
›VÝUKOVÉ A VÝCHOVNÉ CÍLE
›na školní rok – čtvrtletí – vyučovací hodinu
›H
›ČINNOSTI A OBSAHY VE VÝUCE
›metody – učebnice – pojetí tématu

STUDENT A CÍLE
›osobní vize Fsebepojetí FDÍLČÍ CÍLE F OSVOJENÍ SI ZPŮSOBŮ, JAK JICH DOSÁHNOUT F  OSOBNÍ VÝBĚR
UČEBNÍCH ČINNOSTÍ A OBSAHŮ
›učíme žáky přemýšlet o tom, co chtějí a potřebují
›Jednou z nejtěžších věcí v životě je vědět, co chci.
›přesouváme aktivitu
›předáváme zodpovědnost
›cíl jako cesta k úspěchu
›vnímání a potvrzování pokroku
›zvládání překážek
›rozhodování

Jak to může fungovat v praxi?
›
›sebehodnocení+ formativní hodnocení
›H
›stanovení si osobního cíle
›H
›učení se
›H
›sebehodnocení+ formativní hodnocení
›H
› vnímání a zaznamenávání pokroku
›
›

K čemu je hodnocení v procesu učení?
Kolbův cyklus učení
›
›
›

Vztah učitele a žáka
›velká věc s velkým vlivem


Hodnocení ve škole
a pedagogické praxi
›Nutná motivace, nebo deformování mladých duší?
›J
›

Formativní hodnocení
›je založeno na:
›stanovení výukových cílů a sledování pokroku každého žáka
›vzájemné komunikaci mezi žákem a učitelem i žáky navzájem
›pravidelném a četném vyhodnocování žákovské práce formou zpětné vazby
›dobré f.h. v sobě navíc obsahuje pokoru, vědomí, že je to můj subjektivní pohled a že nemusím mít
pravdu

Formativní hodnocení
›
›Učitelé, kteří používají formativní hodnocení, nesrovnávají žáky mezi sebou, ale zaměřují se na
dosahování učebních cílů u každého z nich.
›To umožňuje každému dítěti zažít uspokojení z vykonané práce a nabýt patřičné důvěry ve své
schopnosti a podporuje rozvoj kompetence k učení.
›dle www.inkluzivniskola.cz
›

Aby bylo hodnocení užitečné
›CO BY SE CHTĚL DOZVĚDĚT?
ØCo dělám dobře? Jaké jsou mé silné stránky? ØKde dělám chybu? – Co to způsobuje? Jaké jsou
následky?
ØJak to udělat lépe?
ØCo bych mohl zlepšit a jak?
ØPerspektiva – co se změní, budu-li to dělat dobře ØJak jsem vnímán sociálně? – Komunikace, vztahy
›JAKOU FORMOU?
Øpopisně a konkrétně
Øprofesionálně – kdo hodnotí, ví, jak to má vypadat
Øne ve spěchu
Øs prostorem na mou reakci, příp. sebehodnocení Øakceptovatelně, citlivě, diplomaticky - neranit
Øpřímo, bez okecávání
Ønepředpojatě

poznámky k hodnocení
›vyvolává strach, obavy ze selhání – jedním z důvodů může být naše zkušenost se školním hodnocením
zaměřujícím se zejména na chyby a nedostatky
›přijímat hodnocení může být obtížně i proto, že naše ego si potřebuje udržovat svou hodnotu a na
její ponížení reaguje ego-obrannými mechanismy
›hodnocení učitelem není nikdy objektivní, tento aspekt lze ale zvýšit stanovením jasných kritérií
hodnocení, a ta pak důsledně dodržovat
›důsledkem toho žáci vnímají učitele jako spravedlivého, což je jedna z nejvíce oceňovaných
vlastností
›na druhou stranu jasně prezentovaná subjektivita hodnocení, může (zejména u negativního hodnocení)
zvýšit jeho akceptovatelnost, podtrhnout, že to není pravda, ale pohled jednoho učitele
›spravedlnost neznamená vždy stejný metr (vizte obrázek)
›hodnocení by mělo být zejména srozumitelné – nějakým způsobem přiblížit žákovi jeho silné stránky
i slabiny (v konkrétní situaci)
›mělo by motivovat k další práci, např. stanovováním osobních cílů, rozvíjením potenciálu
›motivační je, když se žáci naučí sebehodnocení – pokud s ním učitel a třída pracuje dlouhodobě,
ukazuje se, že žáci dokáží být velice soudní a hodnotit spravedlivě

…ke spravedlnosti v hodnocení



informativní vs. formativní hodnocení
›Největší rozdíl vnímám ve vzájemné pozici zúčastněných:
›informativní hodnocení bývá poskytováno z nadřazené pozice (starší, zkušenější, chytřejší,
schopnější či formálně na vyšší pozici)
›formativní hodnocení je poskytováno (obvykle oboustranně) z partnerské pozice
›

Jak vypadá rozvojová zpětná vazba?
›subjektivní
›Poznatky formulujeme z osobního hlediska (líbí se mi/vadí mi), nikoli z nadosobního (musí se, je
normální…). Zpětná vazba je vždy vyjádřením osobního hlediska, žádná objektivní neexistuje.
›užitečná
›Je mnoho pravidel, jak mluvit při ZV, co říkat a jak to formulovat, čeho se vyvarovat. Všechna
směřují k tomu, aby ZV byla pro toho druhého přínosná.
›Aby se dozvěděl něco nového o sobě, abychom potvrdili to, čím si není jistý, aby si dokázal
představit, jak situaci vnímá někdo jiný atp. Smyslem je dát tomu druhému podněty k seberozvoji.
›akceptovatelná
›ZV musí být formulovaná tak, aby ji druhý člověk mohl přijmout a zpracovat. Pokud je velmi
kritická, nemilosrdně otevřená či netaktní, možná se uleví tomu, kdo ji říká. Pro toho, kdo
přijímá, je však zraňující, a tak ji neakceptuje (odmítne obsah či mluvčího).
›srozumitelná
›Srozumitelnost zpětné vazby vytváří jednak společný „komunikační kód“, jednak konkrétní popis
situace, v níž se projevilo to, nač chceme poukázat. Z konkrétní situace pak můžeme vyvodit obecný
závěr, případně navrhnout změny, nastínit možnosti.

Co přináší používání zpětné vazby v pedagogické interakci?
›motivaci k práci na obou stranách učitele i žáka
›prostor pro osobní rozvoj
›možnosti práce s osobním cílem
›extrospekci, sebepoznání prostřednictvím druhých, vyplnění slepé skvrny
›podporu odpovědnosti za vlastní výsledky
›hlubší vztah – abych mohl druhému poskytnout ZV, musím mu věnovat pozornost ›více partnerství do
vztahu – možnost poskytnout ZV je oboustranná, navíc z autoritativní či pohrdavé pozice se
rozvojová ZV poskytovat nedá

dobré texty k tématu hodnocení
›Snaha o jedničky brání dětem v učení
›http://www.eduin.cz/clanky/respekt-snaha-o-jednicky-brani-detem-v-uceni/
›Problematika hodnocení ve škole
›http://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/993/problematika-hodnoceni-ve-skole.html/
›
›

DOMÁCÍ ÚKOLY
›Souhrnně a přehledně J


1. domácí úkol z 16., 17. a 18. února
›Zaujměte stanovisko k následujícím tvrzením. Ke každému přidejte ano/ne/nemohu se rozhodnout. Pak
si vyberte jedno, s nímž souhlasíte, jedno, s nímž nesouhlasíte, a jedno, kde jste se obtížně
rozhodovali a své stanovisko (či váhání) zdůvodněte.
›Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví.
›Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého.
›Všechny děti se musí učit totéž.
›Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu.
›Cílem vzdělávání je osvojení znalostí a dovedností.
›Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme.
›Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání.
›Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude
muset čelit stresu.
›Život je samá soutěž, proto se ve škole děti také musí učit obstát v soutěži.

Reflexe 1. domácího úkolu
›Stručné shrnutí vašich hlasů s mnou vybraným komentářem.
›Děti nemohou ve škole dělat jen to, co je baví.
›Nejvíce souhlasných stanovisek a také nejvíce komentářů, v nichž převažovaly argumenty, že by si
pak hrály a neučily se, že děti nevědí, co budou v životě potřebovat, že by pak jejich život neměl
žádný směr.
›Známka je pro dítě odměnou, jako je mzda odměnou za práci dospělého. S tímto spíše nesouhlasíte,
paralela kulhá v mnoha směrech.
›Všechny děti se musí učit totéž. Převažuje nesouhlas, zmiňujete hodně argumentů, které vycházejí z
toho, že děti nejsou stejné. Na druhé straně je zmiňována potřeba společného základu.
›Hlavní je, aby učitel uměl dobře vyložit látku a udržel si ve třídě disciplínu. Souhlas a
nesouhlas hodně vyrovnané. Nesouhlasící vidí učitele jako průvodce vzděláním a inspirátora.
Souhlasné hlasy zdůrazňují význam učitelovy dovednosti poutavě a srozumitelně vysvětlit látku a
udržet ve třídě disciplínu jako podmínku „klidu na učení“.
›Cílem vzdělávání je osvojení znalostí a dovedností. Převažuje souhlas, i když ne výrazně. Ti, co
nesouhlasí, často zmiňují formování a rozvoj celé osobnosti, rozvoj postojů apod.

Reflexe 1. domácího úkolu
›Odpovědnosti dítě naučíme tím, že jsme důslední a neustále je kontrolujeme. Výrazný nesouhlas s
podílem nerozhodných.
›Odměny a tresty jsou důležitými prostředky výchovy a vzdělávání. Zde se hlasy dělí rovnoměrně mezi
všechny tři možnosti. Souhlasící si bez nich výchovu nedovedou představit, zdůrazňují jejich
motivační funkci, zároveň přiměřenost a pravidla pro jejich užívání.
›Škola musí představovat pro dítě určitý stres: připravuje je tak nejlépe na život, kde také bude
muset čelit stresu. Převažuje nesouhlas, stres vás na stres nevytrénuje, škola by měla být bezpečné
místo, ale mírný stres podporující výkon ano.
›Život je samá soutěž, proto se ve škole děti také musí učit obstát v soutěži. Nejvíce „nemohu se
rozhodnout“ ze všech tvrzení, vyrovnáno s nesouhlasem, souhlasících pomálu. Argumenty se většinou
rozcházejí už na tom, je-li život samá soutěž.
›Podle Jany Nováčkové jsou všechna předchozí tvrzení mýty provázející vzdělání nejen u nás. Pokud
vás zajímají její argumenty, ve stručnosti je najdete zde:
http://www.stridavka.cz/myty-ve-vzdelavani-cast-2.html
›V celistvosti v knížce o 48 stranách Mýty ve vzdělávání.
›Doporučuji přečíst zejména ty, u nichž jste si byli jistí, že platí.

2. domácí úkol z 2., 3. a 4. března
›Přemýšlejte o tom, co student, který se vzdělává sám či ve škole typu Sudbury Valley, musí
(u)dělat, aby se něco naučil, něčeho dosáhl.
›Uvažujte jak o denních či častých úkonech (i mentálních), tak o ojedinělých či jedinečných.
›Co mu to přináší?
›Co ho to naučí do života?
›Bude mít nějaký handicap? Jaký a proč?
›
›Pokud byste hledali podněty, podívejte se na video: https://www.youtube.com/watch?v=5uV6hZ4b57g
›
›Další texty a videa o svobodných školách a unschoolingu najdete na svobodauceni.cz

Reflexe 2. domácího úkolu I
›Výběr zajímavých či často zmiňovaných činností, přínosů i handicapů z vašich úkolů – bez pořadí
důležitosti, bez hodnocení
•žák není zvyklý na stres a vnější tlak a pocity s ním spojené
•musí si uvědomit, že to, co dělá, dělá pro sebe
•musí porozumět sám sobě
•naučí se samostatnosti, bude samostatný
•naučí se být systematický
•musí převzít iniciativu
•student převezme plnou zodpovědnost za svůj život
•bude pro něj těžké podvolit se řádu a disciplíně
•nezažívá časový stres
•je zvyklý dělat věci, kdy se mu chce
•při komunikaci a soužití s ostatními se naučí sebeprosazení i toleranci
•naučí se organizovat si čas
•tento styl vzdělávání potřebuje sebereflexi
•bude mít lepší představu, co od své budoucnosti očekává
•může se setkat s nepochopením společnosti

Reflexe 2. domácího úkolu II
›Výběr zajímavých či často zmiňovaných činností, přínosů i handicapů z vašich úkolů – bez pořadí
důležitosti, bez hodnocení
•student musí mít vůli dosahovat cíle
•jsou sebevědomí, protože vědí, v čem jsou dobří, a mohou to dělat
•naučí se, jak existovat v nejistotě, jak si poradit
•je zbaven společenské masáže o tom, co se musí a nesmí
•musí myslet a jednat sám za sebe
•má dost času na formování názoru na sebe samého a svět
•rodiče volbou takové školy dávají najevo, jak je vzdělání důležité
•získají dovednosti k řešení problémů
•musejí se ptát po smyslu toho, co dělají
•mohou získat špatné návyky při učení
•mohou se naučit věci špatně či s chybami
•naučí se vyhledávat informace
•je aktivní v procesu učení, je jeho hlavním organizátorem
•má na vše dost času, nemusí stíhat termíny, nemusí se to naučit
•bude výstřední

3. domácí úkol z 9., 10. a 11. března
›Přečtěte si článek na http://www.svobodauceni.cz/clanek/odmeny-a-chvaleni ›…a napište mi, jak to
vidíte jako pedagogové a jaké jsou vaše zkušenosti z dětství. ›Zároveň se prosím „projděte“ po
stránkách Svoboda učení a napište mi o konkrétních věcech, které vás tam zaujaly.
›

 reflexe 3. domácího úkolu
›O tom, jak chválení/oceňování používat a výsledky výzkumu jeho vlivu zde:
http://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/chvaleni-neni-vselek-prectete-si-jak-ho-davkovat-a-v-jakem-sl
ozeni/
›Z vašich textů:
oPokud dítě chválíme, pomáháme mu ztotožnit se s jeho dobrými vlastnostmi.
oOdměna může fungovat, pokud není přislíbena předem, a nedělám-li to tedy s očekáváním odměny.
oOdměňuji, pokud po dítěti chci něco, co chci jen já, nebo něco, s čím nemusí být srozuměno.
oUčitel by měl reagovat na aktuální výsledek, ne na osobu žáka.
oNedokážu si představit, jak jinak pracovat s dětmi, kterým chybějí volní vlastnosti. (Mohou
opravdu chybět? A mohu je rozvinout pomocí odměny? Pozn. ZK)
oJe přínosné, pokud rodiče/učitelé sdílejí s dětmi svou radost a ukážou své emoce, dají mu tím
najevo, že se mu něco povedlo.
oVěta Vím, že to dokážeš může pomoci, ale záleží na tom, kdo ji říká. Zároveň to pro mne znamená,
že mi věří a bude z mnou stát i při neúspěchu.

 reflexe 3. domácího úkolu
oKdykoli jsem selhala, byla jsem trestána víc než ostatní v rodině, od jedničkářky se neočekávalo
selhání. Když se to stalo, byla to tragédie a byla jsem černou ovcí. Byla jsem z toho tak
frustrovaná, že jsem v posledním ročníku SŠ přestala chodit do školy. oJe náročné zvolit správnou
cestu a není to jednoznačné. (tedy téma odměňování a trestání)
oJak to aplikovat, když jinou možnost než známkovat nemáme?
oJsou známky odměnou a trestem?
oPrvní upřímnou pochvalu jsem dostal až po získání bakalářského titulu.
oJe těžké jinak pracovat s dětmi, které jsou na odměny zvyklé.
oPokud v práci nevidím smysl, odrazí se ode mne chvála i negativní hodnocení.
oUčitelé často hodnotí i to, co nemusejí, nemají.
oJe potřeba přemýšlet nad pochvalou/odměnou i trestem, obojí ovlivní vztah.
oPři chválení i vytýkání je hlavně důležitá kvalita vztahu.

4. domácí úkol z 16., 17. a 18. března
›Popřemýšlejte o vlastní pedagogické vizi a formulujte ji.
›
›Vize je to představa žádoucího budoucího cílového stavu a má podobu jednoduchého popisu jeho
podoby a ideálního stavu, kterého chcete svou prací dosáhnout. ›Vize na rozdíl od cíle, je stav
ideální a možná za vašeho života nedosažitelný, ale zároveň stav, k němuž chcete přispět, k němuž
směřujete.
›Proč byste to taky jinak dělali…
›
›
›
›

 Z vašich vizí
›Děkuji za každou jednu, je v nich mnoho moudrého a inspirujícího. Přeju vám, ať se k nim
přibližujete a neztrácíte sílu ani odhodlání.
›CHCI
ose nechat stále obohacovat dětským/ mladistvým pohledem na svět, nezdřevěnět
oaby moje hodina vypadala jako diskusní fórum
obýt průvodcem radostného objevného procesu
obýt morálním vzorem
opracovat na sobě; abych dokázala žáky motivovat, musejí vidět, že se sama někam posouvám
oučit se novým věcem
obýt při pohlížení na žáky nezaujatá, bez předsudků
opřistupovat ke každému jako k originální jedinečné bytosti
onaučit úctu ke vzdělání, ale i manuální práci – aby dovedli ocenit dobře odvedenou práci a zároveň
byli hrdí na to, co dokážou sami
oaby byli samostatní, ne závislí
ostát se oblíbenou učitelkou
oaby výsledky většiny žáků byly spíš lepší než horší
ovychovávat, ale ne manipulovat

 Z vašich vizí
›CHCI
oaby každé dítě zažívalo radost z toho, co dělá
oumět zvolit si takový způsob, který bude co nejvíce nápomocný vzhledem k jejich (žákovským)
potřebám
oaby se nebáli požádat o pomoc
oaby uměli vyjít s ostatními lidmi
oaby reagovala alespoň polovina třídy, aby byli aktivní
ouměli formulovat své myšlenky, postoje a názory
ovzájemnou kooperaci mezi žáky, učiteli, rodiči, mezi školou a obcí a také mezi školskými
institucemi a vládou
obýt učitel jako ten z filmu Společnost mrtvých básníků
oaby každá lekce byla překvapením pro studenty
opodporovat žáky v jejich snech
oaby byli schopni fungovat jako nezávislé osobnosti tvořící si svůj vlastní názor na široký okruh
problémů
oaby byli schopni se úspěšně zapojit do společnosti
oaby se jim skrze mé předměty otevřely nové náhledy na věci kolem nich
›NECHCI
osi stěžovat
›Pedagogická vize by měla být náročná výzva, ale realizovatelná.
›

5. domácí úkol z 23., 24. a 25. března
›K čemu by mělo sloužit hodnocení ve škole, aby bylo pro užitečné?
›Jaký význam má pro žáky, co jim přináší?
›Jaký význam má pro učitele, k čemu mu slouží?
›Jaký význam má pro rodiče?
›Jak to prakticky udělat, aby hodnocení dobře sloužilo všem stranám?
›
›
›
›


Hodnocení by mělo
opodnítit touhu po získávání dalších informací
osloužit jako motivace
omotivovat k dalšímu sebezdokonalení
oimpulsem k sebereflexi
ovést k odpovědnosti a samostatnosti (jak?)
ovést k podpoře sebehodnocení
okonkrétní, informativní a průběžné
ověnovat  se spíše dovednostem než vědomostem
opro rodiče odrážet i vztah k předmětu a vyučujícímu
oreflektovat tvrdé i měkké dovednosti
obýt zaměřené nejen na jednotlivé předměty, ale i obecnou schopnost učit se, soustředit se,
pracovat
omělo by reflektovat nejen výsledek, ale i pokroky
ohodnocení kriteriální je motivačnější než komparativní
oaby bylo užitečné, je třeba, aby bylo objektivní a bylo jasné, za co je žák hodnocen, aby byla
stanovena kritéria hodnocení


Hodnocení by mělo
ohodnocení musí být komunikace
okonzultováno s rodiči i žákem, možnost konzultace
obýt žáky i učiteli bráno jako orientační informace
obýt bráno vážně, zejména ze strany učitele
obýt směřovatelem za vzdělávacím cílem, ne cílem samotným
ohnacím motorem vzdělávání, ne brzdou a břemenem
obýt řádně odůvodněné
oposkytnout rodičům informace, jak mohou svému dítěti pomoci
oBylo by dobré zeptat se žáků samotných, jak by chtěli být hodnoceni.
odokázat, že žák i rodiče vědí, co žák umí, čeho je schopen
odobré hodnocení by mělo být sekundárním cílem, primárním by mělo být získání potřebných a
využitelných znalostí a dovedností oJe pošetilé si myslet, že lze vymyslet systém, který bude
vyhovovat všem stranám, ale měl by vyhovovat zejména učitelům a žákům.
o


Známky a známkování
›…a učitel
oCo je to prospěch?
oznámky poskytují učiteli zpětnou vazbu o jeho práci i kontrolu
ozačínající učitelé často nevědí, co by měli známkovat a jak
očeská hodnoticí stupnice je příliš úzká a těžko se v ní akcentují malé rozdíly
oje lehké oznámkovat naučená fakta, těžší je známkovat, jak žák vyřešil problémovou úlohu
oznámkování je časově neúspornější, ale hodně subjektivní
oučitelé dnes často hledají, jak dát dítěti dobrou známku, aby nemuseli čelit hněvu rodičů
oněkteří učitelé učí jen, aby mohli hodnotit jiné
oučitel by si měl uvědomovat zodpovědnost, která se se známkami váže
oučitel má mnohem více způsobů, jak dát žákovi najevo, jak mu to jde
oproblém je, že hodnocení výkonu žáka často odráží i výkon učitele, ale ten není ve výsledné známce
vidět
onemusí být objektivní
oobčas slouží jen ke kontrole toho, jestli žáci vůbec pracovali
›

 Známky a známkování
›… a rodiče a žáci
ovede k tomu, že žáci se snaží získat dobrou známku nejjednodušší cestou
oKlasické hodnocení 1-5 budí soutěživost ve třídě. První otázka po písemce je, co máš, Karle...?
odává rodičům informaci o tom, jak si děti stojí ve škole, ale nedává informaci o tom, co umějí
omůže výrazně ovlivňovat život žáka
orodiče se dozvědí, jakou známku žák získal, ale ne, jak ji získal
orodiče často berou známku jako odraz žákovy snahy, špatná známka znamená, málo ses snažil
orodičům často slouží jako nástroj porovnávání svého dítěte s jinými
ojde i o jistou formu odměny

 Slovní a formativní hodnocení
oformativní hodnocení se hodí až na střední školu (proč? a není to pozdě začít s formováním? pozn.
ZK) oMyslím, že žáky ani rodiče nebude bavit číst slovní hodnocení, „nějaké šplechty”. oPokud by
rodiče chodili na třídní schůzky, mohlo by tam probíhat slovní hodnocení a na vysvědčení by mohly
zůstat známky. oUčitel si při slovním hodnocení zaznamenává svůj komplexní náhled na žáka.
oUčitelé by měli komunikovat s rodiči častěji než 4x do roka.
oJe pro rodiče východiskem ke spolupráci s dítětem.
›
›Velmi zánovní text o zavádění slovního hodnocení:
›http://domaci.ihned.cz/-skolstvi/c1-63866570-od-pristiho-roku-se-zacne-zavadet-slovni-ohodnoceni-z
aku-ucitel-navrhne-jak-se-zlepsit

6. domácí úkol z 30. a 31. 3. a 1. dubna
›Vzhledem k velikonočním svátkům bude úkol nenáročný s výběrem.
›Vyberte si jeden z následujících textů či video a po jeho konzumaci k němu napište krátkou glosu
(např. co vás zaujalo, oslovilo a proč, s čím nesouhlasíte a proč, s čím máte stejnou/odlišnou
zkušenost a co z ní pro vás vyplývá…)
›O mapách učebního pokroku vedle/namísto známek u nás.
›http://zpravy.idnes.cz/mapy-ucebniho-pokroku-06d-/domaci.aspx?c=A141202_095406_domaci_zt + odkaz
přímo na mapy: https://mup.scio.cz/#
›O vztazích učitel a žák a o tom, že každé dítě potřebuje hrdinu. (My favorite, ta paní je úžasná a
inspirativní.)
›http://www.ted.com/talks/rita_pierson_every_kid_needs_a_champion?utm_medium=on.ted.com-twitter&sou
rce=twitter&awesm=on.ted.com_sUGS&utm_content=addthis-custom&utm_campaign&utm_source=t.co&language=
cs#t-55092
›O míře vlivu učitele na výsledky žáků, výsledky experimentu.
›https://www.scio.cz/o-vzdelavani/trendy-ve-vzdelavani/dobri-ucitele.asp

7. domácí úkol ze 7. a 8. dubna
›Co chtějí rodiče od školy?
›Buď:
›Zkuste odpovědět na tuto otázku se své současné zkušenosti. (Tentokrát nás nezajímá, jak to bylo
ve vašem dětství, hodně se to mění.)
›Nebo:
›Přečtete si následující text(y) a glosujte informace v nich obsažené (Vidíte to podobně? Co budete
chtít vy? Lze to vůbec nějak splnit? Nevymýšlí si moc?)
›http://www.eduin.cz/clanky/respekt-co-chteji-rodice-od-skoly/
›http://www.eduin.cz/clanky/pohledem-rodice-vybirame-skolu-a-jdeme-k-zapisu/
›http://respekt.ihned.cz/vzdelani/c1-63525440-vedi-vubec-rodice-jakou-chteji-skolu?
›
›Určitě: Podívejte se na stránky EDUin, zjistěte si, čím se zabývá, a najděte si něco, co vás
profesně zaujme, a o tom mi krátce napište.
›

Co chtějí rodiče od školy?
›Opravdu mne překvapilo, kolik z vás využilo tématu tohoto domácího úkolu k souzení a odsouzení
rodičovského stavu. Podle odhadem tak poloviny z vás jsou rodiče dílem lenoši a dílem kariéristi,
kteří si pořídili dítě, jen aby ho mohli odložit do školy a nestarat se o něj. Sami neudělali nic a
chtějí to po škole. A ještě chtějí učitelům radit, jak to mají dělat. Jako byste požadavky rodičů
brali jako osobní útok.
›Není zřejmé, na základě čeho soudíte, jestli máte s rodiči takovou zkušenost a opravdu víte, že za
jejich postojem stojí lenost a nezájem o dítě, nebo jsou to předsudky či přebírání názorů někoho
jiného. Připadá mi ale důležité říci, že pokud váš vztah k rodičům bude stát na předsudcích a
odsudcích, bude velmi těžké, aby přispíval k zájmům dítěte a abyste ho oboustranně mohli vnímat
jako další nástroj výchovy.
›
›Děkuji všem, kteří se pokusili obout do rodičovských bot a zkusili si představit, jak bude škola a
učitelé v ní vypadat z tohoto „břehu“.
›
›
›

Co chtějí rodiče od školy?
›Vzhledem k tomu, že jsem mezi vámi asi jediná, kdo má osobní rodičovskou zkušenost, dovolím si k
tomuto úkolu přidat dva požadavky, které se neobjevily ani ve vašich úkolech, ani k článcích.
*  aby přístup a výchova ve škole byly v souladu s tou domácí, aby ji „nekazily“, spíše podporovaly
(podobné hodnoty, podobný způsob uvažování o světě i dítěti)
*  aby můj a učitelův pohled na dítě byl podobný, abychom jeho povahu, schopnosti a chování vnímali
a vykládali podobně (i když chování doma a ve škole může být jiné); pak totiž může být splněn i
první požadavek, že budeme „táhnout“ dítě za stejný provaz stejným směrem
›Co chtějí rodiče od školy? z vašich textů:
E  jakousi záruku, že jejich dítě bude po jejím absolvování takové, jaké ho chtějí mít
Eaby měly naše děti dobrou práci, kterou získají jen tím, že se budou dobře učit
Ekomplexní balíček výchovy a vzdělávání
Ezajišťování určitých služeb od výchovných a vzdělávacích, až po jakési hlídací a kulturní
Eskvělý start pro budoucí kariéru
Eaby dítě v budoucnu dosáhlo jakési společenské mety
E„vstupenku“ do života
›

Co chtějí rodiče od školy?
E bezpečí, aby škola dětem neublížila
E aby do školy chodilo s chutí a nebálo se
E aby se dítě ve škole cítilo bezpečně
E aby tam dítě nechodilo se strachem a příliš se tam nestresovalo
E aby bylo obohaceno o zážitky, kterých se mu v rodině nedostane
E učitele jako vzor k nápodobě
E aby se dítě rozvíjelo
E aby se děti naučily něco nového, něco, co budou v životě potřebovat
E větší aktivizaci dítěte
E aby v dítěti vzbudila zájem o učení
E aby se naučilo vycházet s autoritami i vrstevníky
E aby výuka probíhala co nejvíce přínosnou formou a respektovala rozvoj dítěte
E …a je tady pár rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti byly šťastné
E respekt pro sebe i své dítě
E aby děti nebyly srovnávány, nepodporovalo se soutěžení
›

Co chtějí rodiče od školy?
E Nic neočekávají, co potřebují, to je naučí život.
EChceme, aby chodily do školy, abychom měli čas na práci.
Eaby nemuseli s dětmi doma nic dělat
Ejsou nekompromisní, co se týče kvalit učitele
Epokud chtějí rodiče skvělého učitele na každý předmět, ať si založí vlastní školu
Erodičům nestačí, že se jejich dítě „pouze“ něco naučí
E(slide v úpravě, dokončení příště)

8. domácí úkol ze 13., 14. a 15. dubna
›Co dělá dobrého učitele?
›Přečtěte si následující článek (nebo oba J, souvisejí spolu) a reagujte na ně/j. (souhlas,
nesouhlas, komentář, doplnění, zkušenost)
›1. Pět procent nejhorších učitelů dělá rozdíl mezi ČR a Finskem
›Trojstranný rozhovor o tom, co má vliv na kvalitu vzdělávání.
›http://www.eduin.cz/clanky/pet-procent-nejhorsich-ucitelu-dela-rozdil-mezi-cr-a-finskem/
›
›2. Učitelské vzdělávání by mělo být maximálně náročné!
›Shrnutí textu o „výcviku“ dobrých učitelů.
›http://ceskomluvi.cz/ucitelske-vzdelavani-by-melo-byt-maximalne-narocne/
›v celém původním znění:
›http://www.ssireview.org/articles/entry/a_revolution_begins_in_teacher_prep
›

9. domácí úkol z 20., 21. a 22. dubna
›… a ještě rodiče
›1. Doporučení pro spolupráci s rodiči
›Na základě svých zkušeností, příkladů dobré praxe či textů k tématu navrhněte něco jako Doporučení
pro spolupráci s rodiči. Co může učitel udělat, čím může přispět k navázání a udržení takového
vztahu s rodiči, který bude užitečný všem třem stranám.
›2. Schůzky ve třech, výhody a úskalí
›Na základě zkušeností, příkladů dobré praxe či textů k tématu napište, jaké výhody skýtají schůzky
ve třech (učitel + žák + rodič/e), kdy jsou vhodné/nevhodné, co mohou přinést. A zároveň, jaké jsou
jejich nevýhody, slabiny, v jaké situaci nejsou přínosné, jaká jsou rizika.
›Jak by je měl učitel vést? Co by se na nich mělo/nemělo stát?
›Pokud byste tápali, podívejte se na www.rodicevitani.cz, ale nejen tam.
›

Důležitá poznámka k úkolům
›úkol by měl mít převážně odborný charakter, takže pokud v něm něco tvrdíte, mělo by to být
podepřené argumenty, zkušeností, názorem autority či výzkumem (jinak se blíží hospodskému tlachání)
›vždycky, i když to tam nebude explicitně napsáno, by úkol měl sloužit k hlubšímu uvažování nad
tématem či problémem. Měli byste se pokusit nahlédnout i pod to, co je na povrchu, mělo by být
vidět, že jste u úkolu přemýšleli a nenapsali tam první, co vás napadlo. Pak to bude mít smysl pro
vás i pro mne. ›přečtěte si zadání, celé, a pak ho následujte, celé. Nevypouštějte ani začátek ani
konec, prosím, a odpovídejte na položené otázky. Budu ráda, když mi odpovíte i na něco, na co jsem
se neptala, ale až po zodpovězení zadání. ›nepište emocemi. Pokud vás text či zadání popudí,
rozhořčí, nadzvedne atp., nepište. Vychladněte a pak argumentujte.(vizte první odrážku) ›úkoly,
které se výrazně minou se zadáním, budou povrchní, odbyté, šité horkou jehlou, nemusejí být
akceptovány, tj. započítány