Studijní texty předmětu ZS1BP/ZS1BK_IVZ2 Integrovaný vědní základ pro výuku o přírodě a společnosti 2

Podnebné pásy

Přestože se podnebí v různých koutech naší Země liší, najdeme i taková, kde je podobné. Velice jednoduše bychom na základě vzdálenosti od rovníku mohli na zemi vymezit 4 základní (3 přechodné) podnebné pásy. Na severní i jižní polokouli by to byl rovníkový (subrovníkový), tropický (subtropický), mírný (subpolární) a polární pás.

Jak bylo výše napsáno, podnebí je ale ovlivňováno i dalšími faktory, než je jen vzdálenost od rovníku. Mezi významné činitele ovlivňující podnebí dále patří vzdálenost od oceánu a nadmořská výška. Proto již v minulosti vznikaly nejrůznější klasifikace podnebí, které na zemi vymezovaly několik podnebných oblastí. Tyto oblasti se pak vyznačovaly podobným chodem počasí – především ročním chodem teplot a srážek.

Köppenova klasifikace podnebných oblastí

Klimatické klasifikace souhrnně vyjadřují klimatické poměry s přihlédnutím ke vzájemným vazbám mezi meteorologickými prvky, případně k převládajícím typům atmosférické cirkulace. Autorem nejpoužívanější klasifikace podnebí je německý klimatolog Wladimir Köppen. Tato klasifikace, která vznikla již v roce 1884, je utvořena podle rozložení ročního průběhu teplot vzduchu a srážek ve vztahu k vegetaci. Poslední aktualizace této klasifikace byla provedena v roce 1936 ve spolupráci s německým klimatologem Rudolfem Geigerem a je založena na teplotním a srážkovém režimu a jeho vlivu na biotu krajiny. Na základě této klasifikace je země rozdělena na pět klimatických pásem A – E, v nichž rozlišujeme 11 typů a další podtypy:

Köppenova - Geigerova klimatická klasifikace

Vysvětlení:

Podnebné oblasti podle Quita:

Podnebné oblasti podle Köppenovy klasifikace: A – tropické dešťové pásmo - tropického dešťového pralesa x monzunová verze x savanová verze, B – suché pásmo - stepní x pouštní, C – teplé dešťové pásmo - teplé podnebí se suchou zimou x teplé podnebí se suchým horkým létem x teplé vlhké podnebí se srážkami rovnoměrně rozdělenými během roku, D – boreální pásmo - podnebí se studenou zimou x stejnoměrné rozdělení srážek x podnebí se studenou a suchou zimou x s výrazným ročním rozdělením srážek, E – polární pásmo - podnebí tundry (nebo výškové nad 3000 m) x podnebí trvalého mrazu.

Většina území České republiky spadá do vlhkého, mírně teplého podnebí se suchou zimou, střední a vyšší polohy do vlhkého, mírně chladného podnebí se studenou zimou a na hřebenech Krkonoš a Jeseníků se vyskytuje studené pásmo. Z podtypů podnebí se v Česku vyskytuje podnebí listnatých lesů mírného pásma, boreální klima a na hřebenech Krkonoš a Jeseníků i tundra.

Quittova klasifikace podnebných oblastí

Pro podnebné oblasti České republiky nejčastěji používáme Quittovu klasifikaci klimatu, která ve třech oblastech (teplá, mírně teplá a chladná) rozlišuje celkem 23 jednotek. Tyto jednotky jsou definovány určitými kombinacemi hodnot 14 klimatických charakteristik (počet letních, mrazových a ledových dnů; počet zamračených a jasných dní; počet dní se sněhovou pokrývkou; počet dní se srážkami 1 mm a více; průměrná teplota vzduchu v lednu, dubnu, červenci a v říjnu; srážkový úhrn za vegetační období (duben až září) a v zimním období (říjen až březen); počet dní s průměrnou teplotou 10°C a více). ČR tak podle této klasifikace spadá do tří částí - nížiny spadají do oblasti teplé, střední polohy do oblasti mírně teplé a vyšší polohy do oblasti chladné.

Mapa ČR podle Quittovy klasifikace - viz příloha.