Studijní text zpracován s využitím textů a informací z www.ochranaprirody.cz

Všechny státy se obecně starají o ochranu přírody na svém území.

• Nejvyšším orgánem ochrany přírody v ČR je ministerstvo životního prostředí (MŽP ČR). Ministerstvo připravuje podklady k zákonům souvisejícím s ochranou přírody, připravuje podklady k vyhlášení NP a CHKO.
• Dalším v řadě je Agentura ochrany přírody (AOPK) a její krajská střediska. Tato agentura má za úkol
  • sledování stavu, změn a vývojových trendů vybraných biotopů a populací ohrožených druhů a krajiny
  • vedení Ústředního seznamu ochrany přírody (ÚSOP) a centrální státní dokumentace ochrany přírody a krajiny, vedení specializované knihovny a správního archivu vytváření, správa a vedení Informačního systému ochrany přírody (Portál ochrany přírody a Mapový server)
  • odbornou podporu výkonu státní správy, metodická a znalecká činnost, a to zejména prostřednictvím regionálních pracovišť, 6 krajských středisek
  • výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území 24 chráněných krajinných oblastí a na ostatním území ČR v rozsahu daném zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a to zejména prostřednictvím 24 regionálních pracovišť.
  • realizace praktických opatření na ochranu přírody a krajiny na území 24 chráněných krajinných oblastí a maloplošných zvláště chráněných území, tj. národních přírodních rezervací a památek na území celé ČR, včetně vymezování bezzásahových lokalit (budoucích pralesů)
  • administraci celostátních dotačních programů (zejména krajinotvorných programů) i vybraných fondů Evropských společenství zaměřených na ochranu přírody a krajiny
  • vyplácení finančních náhrad za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření a při hospodaření na rybnících
  • správu státního majetku ve zvláště chráněných územích ČR
  • osvětu a šíření informací v oblasti ochrany přírody a krajiny, poradenství a vzdělávání (EVVO)
  • mezinárodní spolupráci v ochraně přírody a krajiny. AOPK ČR je mj. členem konsorcia Evropského tématického střediska biologické rozmanitosti a vědeckým orgánem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) v ČR
  • zajištění dále například strážní činnosti v chráněných územích
• Odbory (referáty) životního prostředí na úrovni krajských měst a jednotlivých pověřených obcí.
• Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která pouze dohlíží na dodržování zákonů a platných norem souvisejících s životním prostředím.

V ochraně přírody rozlišujeme dva přístupy – PASIVNÍ A AKTIVNÍ. Pasivní přístup zahrnuje územní ochranu a ochranu objektů (živých organismů nebo neživých památek – např. skalních útvar). Aktivní přístup je označení pro činnosti člověka, kterými záměrně působí v krajině za účelem jejího navrácení k původnímu stavu. Jsou to např. výsadba stromů v lese blízká původnímu druhovému složení (místo smrkových monokultur), budování dílčích hrází a tůněk na regulovaných tocích, odchov vybraných živočichů v zajetí a jejich opětovné vypouštění do přírody a podobně. V neposlední řadě pak s ochranou přírody souvisí vzdělávací činnost, ať už se jedná o budování naučných stezek, informačních panelů či osvětových akcí pro školy či širokou veřejnost.