Slovesné kategorie osoby, čísla, času, vidu


1. kategorie osoby

- vyjadřuje se souborem slovesných koncovek,

- vyjadřuje o ději, zda se vztahuje na: mluvčího (1. os.), adresáta (2. os.), někoho, kdo se
promluvy neúčastní (3. os.),


-         posuny  ve slovesné osobě

1. Význam 1. os. se snažíme zeslabit nebo zesílit:

Nadřu se tady jako kůň. → Člověk se tady nadře jako kůň.

Přecházím k dalšímu dobu práce. → Přecházíme k dalšímu dobu práce.

Já, z Boží vůle král. → My, z Boží vůle král.


2. Význam 2. os. se snažíme zeslabit:

Udělejte si několik kliků. → Uděláme si několik kliků.



2. kategorie čísla

- je spjata s osobou, vyjadřuje se souborem slovesných koncovek,

- vyjadřuje singularitu nebo pluralitu původců děje (v aktivu) nebo objektů děje (v pasivu),


-         posuny ve slovesném čísle

Pane Nováku, jak jste se měl?

3. kategorie času


a) časy objektivní (podle vztahu k okamžiku promluvy):

  1. prézens

  2. futurum

  3. préteritum (probíhá po okamžiku promluvy) – tvar složený (kreslil jsem)


- kategorie času se určuje jen u indikativu (oznamovacího způsobu)



b) V češtině lze vyjádřit i časy poměrné, jde vždy o vzájemný časový poměr dějů.

 Poměrné časy lze v češtině vyjádřit pomocí přechodníků, ale i prostředky lexikálními,
syntaktickými atd.

- časy poměrné (relativní):

1. Dívaje se na televizi, četl si knihu. / Díval se na televizi
   a zároveň si četl knihu.


2. Dopsav to usnul. / Když jsem to dopsal, usnul jsem.


3. Těším se, že příjde.




4. kategorie vidu


- dokonavá a nedokonavá slovesa se liší vztahem k završenosti děje:

1. dokonavá (perfektivní)

2. nedokonavá (imperfektivní)

- některá nedokonavá slovesa vyjadřují také násobenost (volává)


Slovesa párová

- řada českých sloves tvoří vidové dvojice = slovesa párová

 píše – napíše, koupit – kupovat

Některé vidové dvojice se tvoří od jiných základů (tzv. supletivismus)

vzít – brát, složit – skládat, …


Některá česká slovesa vidové dvojice netvoří:

1. slovesa jednovidová

a) imperfektiva tantum (pouze nedokonavá)

muset, vědět; stát, spát, …

b) perfektiva tantum (pouze dokonavá)

nadchnout, prospat, …


2. slovesa obouvidová (fungují jako nedokonavá i dokonavá, ale v konkrétním textu mají jen jeden
vid)

absolvovat, věnovat, darovat, jmenovat, …

Loni jsem absolvoval státní zkoušku. (vid dokonavý)

Promoce absolvuji se studenty každý rok. (vid nedokonavý)