1. a) Najděte spojovací výrazy, které spojují věty v souvětí.

b) Určete, kterým slovním druhem jsou tyto spojovací výrazy.

c) U spojovacích výrazů, které nejsou spojkami nebo částicemi, určete, kterým jsou větným členem.

Učitelka hudby pomalu obcházela malou kuchyni, kterou udržovala ve velkorysém pořádku. Tu a tam se
těžce shýbla a nahlédla pod hromadu otlučeného nádobí. Většina těch lidí se zachovala slušně,
někteří víc než to, ale přesto cítil, že se pro ně stal někým jiným. Konečně našel to, co najít
chtěl. Dnešní číšníci určitě nemají ponětí, co taková zábava vlastně znamenala. Vzpomínky přišly
naprosto nečekaným způsobem, při němž fotografie sehrají jen vedlejší roli. Příkrou uličkou projde
málokdo, a přece byla a zůstává drahá a nezapomenutelná pro všechny její minulé obyvatele. Zita
zavírá oči, aby si vybavila snadněji detaily vlastní fotografie. Šárka už tuší, kdo na snímcích
bude. Zvolna stoupala po dřevěných schodech, jako by je pozorně odpočítávala. Asi už zapomněl, co
řekl před hodinou. Uklízel po hostech, zatímco Tamara seděla na stejném místě a četla. Jeho smích
zněl cize, jako by k němu nepatřil.


3. a) Určete v následujících souvětích věty hlavní a věty vedlejší.

b) Určete počet vět v souvětí, počet vět hlavních a vedlejších a druh souvětí.

Lukáš se plně soustředil na řízení vozu, ale to mu nevadilo, aby neuvažoval. Posmíval se
civilizaci, ale přírodu takřka neviděl, tvrdil, že pojem krásy v přírodě je lidský výtvor. S šálkem
v ruce se zastavil u stěny, kam na papír v rozměru plakátu připichoval programy kin, divadel,
koncertů, povinnosti pro každý den. Vím jen, že tehdy bylo jaro, pamatuji si, že kvetly hlohy.
Přistoupil po špičkách a tiše, aby muže neprobudil, nahmatal mu puls. Konečně se rozednilo, Šárka
dojela do Prahy i do Záběhlic, za chvíli zazvoní u jednoho ze staromódních domků v zahradní čtvrti.
Vzpomněla si na to i teď a v duchu se už těší, jak bude doma zimním hostům zase podstrojovat pod
vysokým smrkem, až půjde ráno k autobusové zastávce. Jsou léta třicátá, z hrnce stoupá pára, úderem
dvanácté se obědvá. Sanytrovku každý hned pozná a taky pochopí, proč se jí v rodině i v okolí
říkalo Sluneční dům. Berta studily promáčené boty a kalhoty a neměl tušení, jak se do jámy dostal.
Hlava ho nesnesitelně bolela a podle pohybu Slunce na obloze usoudil, že z džípu vypadl před mnoha
hodinami. V prvních okamžicích nedovedl rozeznat vlastní vjem viděného od skutečného děje před
sebou, splývaly mu v jedno a vůbec si neuvědomoval, že by měl nějaké veličiny rozlišovat. Věděla
to, věděla, že se vrátí.