Deklinace maskulin životných

substantivní deklinace


a) vzory s nulovou koncovkou v Npl.
  * vzor tvrdý: pán (zakončení na pravopisně tvrdou nebo obojetnou souhlásku)


  * vzor měkký: muž (zakončení na pravopisně měkkou souhlásku)


b) vzory s koncovkou v Npl.
  * vzor soudce (kmen je zakončen na pravopisně měkkou nebo obojetnou souhlásku)


  * vzor předseda (kmen je zakončen na pravopisně tvrdou, obojetnou souhlásku, zřídka měkkou
souhlásku /paňáca, Nohavica/),

u vz. předseda se uvádějí podvzory husita, sluha, paňáca


Tvary s variantními a dubletními koncovkami:


1. D/Lsg.: -u, -ovi (vz. pán), -i, -ovi (vz. muž), -i, -ovi (vz. soudce), -ovi (vz. předseda)

Pravidla užití koncovek:







2. Vsg.: -e/-u (vz. pán: po alternujících souhláskách (k, g, h, ch) je zpravidla -u:
nešťastníku/nešťastníče /arch./)

               -i/-e (vz. muž: učiteli, na -ec: otec – otče)

               -e (vz. soudce: pane soudce, obhájce)



3. Npl.: i, -ové, -é; -i/-ové, -é/-i

Např.:
  * názvy zvířat většinou -i: psi, medvědi
  * neutvořená jména, vlastní jména národů (zejm. jednoslabičná) atd. -ové: synové, Dánové
  * jména na -tel,- an: koncovku -é: učitelé, svatebčané
  * jména na -ota, -eta: dubletu -i/-ové: despoti/despotové
  * jména na -ita, -ista, -ta, -da: dubletu -é/-i (bandité/banditi, invalidé/invalidi)



4. Lpl: -ech, -ích (-ách je nespisovná, kromě části zdrobnělin)
  * jména zakončená na obojetnou souhlásku a tvrdou (kromě -k, -g, -h, -ch) mají koncovku -ech
(Arabech, ekonomech, stávkokazech, chlapech; doktorech, hadech)
  * jména zakončená na měkkou souhlásku a -k, -g, -h, -ch mají koncovku -ích (mužích, študácích,
černoších, holoubcích/holoubkách)



Pozor na deklinaci jmen: host, bratr, kněz, člověk