1. Rozhodněte, je-li podtržený člen ve větě obligatorní.

Z autobusu mohli cestující po celou dobu pozorovat zasněžené vrcholky hor.

Cestujícím z autobusu do Benátek byla zajištěna bezplatná zpáteční přeprava.

Skupina turistů pomalu vystupovala z autobusu.

Z autobusu se stal vrak.

Řidič vynášel z autobusu všechna zavazadla.


Unaveně vyhlížející starší dáma se pomalu zvedla ze sedadla.

Jejich pohyby působily spíše unaveně.

Všichni unaveně a neochotně postupovali dopředu.

Muž se neustále tvářil unaveně.


Zájezd bude celý týden ubytován v hotelu.

V tomto hotelu jsou pokoje zařízeny na nejvyšší úrovni.

Třída gymnázia uspořádala setkání po třiceti letech v hotelu.


Vlak profičel stanicí jako blesk.

Všichni jsme se cítili jako v bavlnce.

Marie u nás pracuje již několik let jako účetní.



2. Přiřaďte správné větné vzorce k větám. Pozor, vzorců je více než vět.

Vzorce

                                  Věty

S[1 ]– VFmod + INF – S[2]

                                 Pavel mi připomněl zítřejší schůzku.


S[1] – VF – S[2]

                                 Ten člověk je podivín.


S[1] – VF – S[4 ] – ADVdir/ADVloc

                                 Matka bydlí druhým rokem na vesnici.

S[1] – VF – ADVmod

                                 Děti se nemohli dočkat večera.

S[1] – VF – S[3]

                                 Student si nevzpomněl na jméno známého spisovatele.

S[1] – VF – o S[6 ]

                                 Není Marta trochu popletená?

S[1] – VF – na S[4 ]

                                 Pavla se zatvářila utrápeně.

S[1] – VF – S[3 ] – S[4  ]

                                 Sekretářka vložila opatrně toner do počítače.

S[1] – VF – ADVtemp

                                 Petr s Jitkou přemýšleli o dovolené.

S[1] – VF – ADVdir

                                 Všichni už s vámi počítáme.

S[1] – VF – ADVloc


S[1] – VFcop + ADJ


S[1] – VF – S[7 ]


S[1] – VF – s S[7 ]


S[1] – VF – nad S[7 ]


S[1] – VFcop + S[1]



3. Zapište následující věty větnými vzorci. (Použijte pouze horní řádek v pravém sloupci)

Naši dávní předkové prý věřili magické moci slova.



Vhodně vyřčené slovo snad může člověku i prospět.



Rozdíl mezi oběma slovy je opravdu velký.



Odpoledne po škole do našeho domku chodili pravidelně více či méně známé děti.



Labradorova nezlomná touha žít znovu zvítězila.



Mravenci za sebou po cestě vlekli tenká dřívka.



Lidé se v horku unaveně vlekli městskými ulicemi.



Odpoledne se líně vleklo.



Náš tým zatím vede o dva body nad soupeři.



Kamenitá cesta vedla loukou a pak hustým lesem.



Maminka vede Petříka každé ráno do školky.



Lékař nemocného důkladně vyšetřil.



Některé děti se bojí psů.



Petrem lomcovala zimnice.



Jak se vám pořád vede?



V horách se hustě rozpršelo.



V horách už zdáli silně hřmělo.



Jiříkovi už zřejmě otrnulo.



Tomu našemu klukovi snad přeskočilo.



Už jsme se vás nemohli dočkat.



V Praze se nám moc libilo.