TEORIE A METODIKA HER Zora Syslová 2. Teorie hry •Teorie přebytečné energie. Jejím autorem je anglický filozof Herbert Spencer. Východiskem byla jeho pozorování zvířecích mláďat, která srovnával s dětmi. Jádrem Spencerovy teorie hry je uvedení hry do souvislosti s nadbytkem energie, napodobováním a instinktivními aktivitami. Spencer přisuzuje nadbytek energie především vyšším zvířatům, která podle něho jsou efektivnější v zabezpečování uspokojování svých základních potřeb. Proto jim pak zbývá více energie i času k provádění jiných nenutných činností. Také dítě nebo mládě, o které pečují rodiče, disponuje přebytkem energie a volného času, protože je nemusí věnovat vykonávání „vážných“ životních činností. •Rekapitulační teorii hry vyvodil americký profesor psychologie a pedagogiky Stenley Hall. Vycházel z Darwinovy evoluční teorie. Podle něj vlastně dítě „kopíruje“ vývoj celého lidstva. Hry jsou Hallem považovány za projev vrozených tendencí, které vedou děti k provádění hrových činností v pevném zákonitém sledu, který by měl být shodný se sledem základních fází historického vývoje lidstva. •Teorie „přípravy na život“. Autorem je německý filozof Karl Gross. Hru vymezuje srovnáváním s „vážnými“ činnostmi, které jsou u člověka reprezentovány především prací. Tvrdil, že hrou se všechna mláďata připravují na život, učí se dovednostem, které budou potřebovat v dospělosti. Podle Grosse je tedy hra protikladem vážných činností, ale zároveň plní funkci přípravy pro jejich vykonávání. •Uvádí tyto odlišující znaky hry a vážných činností: •hra se ve srovnání s vážnými činnostmi jeví jako neúplná, chybějí v ní některé rozhodující články vážného chování (např. hrové zápasení mláďat, při němž nedochází k vážným zraněním, sexuální hry bez kopulace apod.) •hra je často činností s náhradními, nikoliv se skutečnými objekty ( u člověka jde o symboly skutečných objektů) •pro hru je příznačné časté mnohonásobné opakování určitého chování. Z toho lze soudit, že činnost je dítěti příjemná, že je nějak uspokojuje, a že ji proto opakuje. Tato motivace ke hře může nabýt takové intenzity, že překoná i intenzitu základních biologických potřeb, např. dítě či mládě dá přednost hře před uspokojením aktualizované potřeby jídla nebo spánku. •Psychoanalýza zdůraznila například význam hry jako projevu nevědomí, a tedy jako prostředku k vyrovnání s emočními konflikty na symbolické rovině a tím dala podnět k rozvoji psychoterapie hrou. Freud přisuzuje hře dvojí funkci: •hra může být činností, do níž dítě bezprostředně nebo zprostředkovaně promítá svá přání a v níž hledá jejich náhradní uspokojení, nebo činností, do níž promítá své konflikty či jiné potíže a jejímž prostřednictvím se pokouší o jejich řešení •hra může sloužit jako prostředek ke snižování napětí, které v dítěti vyvolalo prožití určitých událostí •Teorie o intelektuálním vývoji dítěte spojuje hru s procesem asimilace a akomodace. •Asimilace je proces, kterým jedinec mění zvnějšku přijímané informace •Akomodace znamená, že se naopak sám vnějšímu světu přizpůsobuje. •Hru považuje za asimilaci, včleňování nového zážitku mezi dřívější. • Vývojová stadia podle Piageta •4 období, ale jen 2 jsou preprimární •Senzomotorické – narození až 18 měsíců, opakování jednoduché a zvládnuté činnosti, postupně obměny, experimenty, manipulace s předměty, explorace. •Symbolická reprezentace – 2 roky až 7 let, dítě opakuje, co se již naučilo, ale na symbolické či slovní úrovni. •Dítě musí absolvovat každé stadium, aby mohlo postoupit dál. • • Doporučení pro praxi •Sledovat individuální stádia rozumového vývoje •V pravý čas přinést optimální podnět •Zvolit postup odpovídající jeho aktuálním schopnostem •Pedagogové však bývají netrpěliví – snaží se o posun do vyššího rozumového stadia dítěte •Dobrá paměť dítěte a jeho schopnost přesné reprodukce nemusí být vždy posun (vnitřní zpracování poznatku), dítě může jen mechanicky opakovat • • •