TEORIE A METODIKA HER
Zora Syslová


4. Zákonitosti hry
•Hra podléhá ve vývoji jedince určitým zákonitostem a stejně jako psychické funkce, se podle
určitých stadií vyvíjí.
•Znalost těchto stadií usnadňuje sledování a rozbor dětské hry, která se svým obsahem, formou,
trváním i sociálním zaměřením liší jednak podle věku a jednak podle individuálních zvláštností
každého jednotlivého dítěte.

•Mezi ukazatele stupně vývoje hry patří:
•Samostatnost
•Plánovitost
•Soustředěnost
•Zastoupení jednotlivých druhů her
•Obsahová náplň hry, její bohatost a tvořivost
•Ranější nebo pozdější nástup určitého druhu nebo fáze hrové činnosti může být orientačním
ukazatelem vyspělosti dítěte a odlišnost může signalizovat vývojové poruchy a zpoždění.

•K náhodné činnosti pro činnost samu, jako je tomu u batolat, přistupuje postupně v předškolním
věku záměr, plán a cíl.
•Rozšiřuje se obsah hry.
•Podrobně se dělením her z hlediska vývoje dítěte a s tím spojeným typem činnosti zabývá Příhoda
(1966). Jednodušší dělení uvádí Duplinský (1993).

Dělení her:
•Hry manipulační
•Konstruktivní
•Napodobivé
•Námětové
•Fantazijní
•Kombinační
•Duplinský (1993)

Vývoj sociálních rolí
•monolog při paralelní hře batolat
•hra s dětským partnerem
•kolem třetího roku se objevuje tzv. hra společná – asociativní,  kdy se děti podílejí
na společných projektech, poskytují si materiál, pracují společně
•v předškolním období jsou již schopné hry kooperativní, rozdělují si role a každé dítě přispívá ke
společnému projektu osobitým dílem, takže jde o organizovanou spolupráci
•(Langmeier, Krejčířová, 1998)