Ò Rozdíly mezi lidmi v tom, co umějí, co vědí a co jsou schopni se naučit. Ò Osobní strop – úroveň, které je jedinec schopen dosáhnout, dostane-li optimální podmínky a bude-li sám motivovaný a vytrvalý, „relativní osobní strop“. Ò Schopnost jako potencialita, možnost (aptitude) x schopnost jako dosažená úroveň (ability) psychických či psychofyziologických funkcí, komplexů znalostí či dovedností. Ò Schopnosti vznikají na bázi vloh – podmíněné geneticky a ovlivněné prenatálními vlivy, prostředí má vliv na tempo rozvoje schopností. Ò Základní čtyři druhy vloh: ÉVlohy pro abstrakci a symbolizaci ÉVlohy senzorické – dle dominujícího analyzátoru ÉVlohy motorické ÉVlohy pro sociální podněty Ò 1923 E. G. Boring: „…inteligence je to, co měří inteligenční testy…“ Ò Ò Konvergentní myšlení – uplatňuje se v situacích, kdy je vhodné konvenční řešení problému, u úloh s jediným možným či jednoznačným způsobem řešení. Ò Ò Divergentní myšlení – má-li problém více vyhovujících řešení, k nimž lze obvykle dospět několika různými cestami. Ò Ò Ò ÒJaká je Vaše implicitní teorie inteligence? ÒJak se projevuje inteligentní člověk? Ò Implicitní teorie inteligence = laici, kteří nemají žádné hlubší psychologické znalosti považují za inteligenci tři široké kategorie schopností. ÉPraktická schopnost řešit problémy – logické a přesné myšlení, schopnost nacházet souvislosti mezi myšlenkami a vidět každý problém z různých hledisek. ÉVerbální schopnosti – pohotové vyjadřování, bohatá slovní zásoba, schopnost číst s hlubokým porozuměním. ÉSociální kompetence – tolerantní akceptování druhých lidí, schopnost připouštět své vlastní omyly, zájem o dění ve světě. Ò Badatelé obvykle nesouhlasí se začleňováním sociální kompetence do oblasti inteligence. Ò Ò R. B. Cattelll rozlišil fluidní inteligenci x krystalickou. Ò Ò W. Stern inteligenci chápe jako obecnou schopnost jedince přizpůsobit myšlení novým podmínkám a životním úkolům, které nelze zvládnout naučenými dovednostmi a návyky. Ò Ò Co všechno může být inteligence? ÉPřizpůsobení – inteligentní člověk se snaží jednak přizpůsobovat svému prostředí, druhak přizpůsobit si prostředí (střídání akomodace a asimilace). ÉSchopnost abstraktně myslet ÉVhled a pochopení ÉSchopnost učit se – přiměřené tempo učení, Feursteinova koncepce Ò Ò C. Spearman – G-faktor, obecný faktor inteligence, který je společný všem intelektovým činnostem, představuje obecnou vrozenou mentální energii. Ò Ò L. Thurstone na základě faktorové analýzy odvodil sedm nezávislých primárních inteligenčních schopností: ÉVerbální porozumění ÉSlovní plynulost ÉNumerické počítání ÉProstorová vizualizace ÉPaměť ÉPercepční rychlost ÉInduktivní usuzování Ò Ò H. Gardner prezentuje teorii rozmanitých inteligencí, které mají vlivem dědičnosti i prostředí u různých lidí odlišnou úroveň: ÉLingvistická inteligence (jazyková) ÉLogicko-matematická inteligence ÉProstorová inteligence ÉMuzikální inteligence (hudební) ÉTělesně-pohybová inteligence ÉIntrapersonální inteligence ÉInterpersonální inteligence É É Test – sebeposouzení vlastních intelektových schopností dle pojetí H. Gardnera. É Ò Ò Sternbergova triarchická teorie inteligence: Ò Inteligence se skládá ze tří složek, které společně přesahují schopnosti měřené běžnými inteligenčními testy. Tyto složky fungují ve vzájemné součinnosti. ÉKomponentová inteligence – je vyčleňováno množství komponent, viz. Thurstone, nejčastěji se zkoumá ve výzkumech, ne vždy se osvědčuje pro predikci životní úspěšnosti ÉZkušenostní inteligence – souvisí s tvořivostí, závisí na ní reálné výkony lidí zejména v interpretačních a svobodných povoláních ÉKontextová inteligence – je to, co zajišťuje úspěšnost člověka v běžném životě, praktická chytrost, schopnost vyznat se v různých situacích Ò Ò Ò P. Salovey koncept emoční inteligence: ÉZnalost vlastních emocí ÉZvládání emocí ÉSchopnost sám sebe motivovat ÉVnímavost k emocím jiných lidí ÉUmění mezilidských vztahů Ò Ò Hass přichází s pojmem morální inteligence – smysl pro povinnost, zodpovědnost za blaho druhých lidí, schopnost morálně se chovat a uvažovat. Ò Ò Část psychologické obce s tímto rozšířením pojmu inteligence (emoční, morální) nesouhlasí, přesto je třeba si těchto tendencí všímat. Ò Ò Ò Děti s IQ 71 – 85, v populaci asi 13%, schopné zvládnout nároky ZŠ, pokud k tomu mají vhodné podmínky. Ò Při nástupu do školy (i s odkladem), jejich uvažování je egocentrické, ovlivněné emocemi a nápadnými znaky posuzované situace (prelogické stadium), nedovedou uvažovat o více aspektech problému současně. V pozdějších letech problémy s abstrakcí, zobecněním, zvládají konkrétní situace. Ò Preferují mechanickou práci a doslovné memorování, jsou více závislé na vedení a podpoře učitele, spíše selhávají při samostatné práci, nejsou flexibilní, stereotypně uplatňují postup, co se již naučily. Ò Mohou se jevit jako líné (rezignace), často používají metodu hádání (pokus – omyl). Ò Odlišit výchovnou zanedbanost! Ò Je třeba objektivně zjistit, jaké má dítě schopnosti. Ò Komunikace s rodiči, upravit jejich nereálná očekávání, nepřiměřené nároky,… Ò Nelze zvýšit nadání, ale lze je naučit lépe využívat svých schopností. Ò Emoční podpora, zabránit rezignaci, zabránit srovnávání, oceňovat i drobnější úspěchy, kladně motivovat. Ò Činnost, jež dítěti jde, v níž je dobré. Ò Vhodná třída, v níž se může učitel dítěti věnovat, individuální vzdělávací plán. Ò Ò IQ 130 a vyšší (2% školní populace), od malička jsou zvídavé, velmi se vyptávají, přesahují rámec běžných dětských zájmů, v uvažování jsou samostatné, flexibilní, dovedou dobře zobecňovat i aplikovat pravidla na různé situace. Ò Diskrepance mezi intelektovým a sociálním vývojem, mezi inteligencí a sociální zralostí. Ò Výrazná osobnost s vlastním názorem. Ò V běžné třídě mohou působit problematicky Ò ÒTvořivý proces: Ò Fáze přípravná – definice problému, zkusmé hledání řešení, dostupné materiály… Ò Fáze inkubační – čekací době, během níž je řešení odloženo, mysl nevědomě intuitivně hledá řešení, dále o problému uvažuje, probíhá i ve spánku, ve snech, v denním snění, trvání hodiny až měsíce Ò Fáze iluminační – nápad na řešení, „aha-prožitek“, jasný poznatek, náhle se vynořuje do vědomí Ò Fáze verifikační – ověřovací, řešení se formuje a činí přijatelné pro okolí, spojuje se nové, objevené s již dříve poznaným. ÒVýsledek tvořivé činnosti je charakterizován: Énovostí Éoriginalitou Éužitečností Éhodnotou ÉVyužitelností É Orientační test tvořivého myšlení É