V úkolech jste zatím ukázali, že víte velmi dobře, co emoce jsou, jak probíhají, jaké jsou jejich funkce.  Mezi psychology se oprávněně vžil výrok, že „každý ví, co emoce je, pokud je nemusí definovat“.  Jednotnou a zdařilou definici emocí nehledejte.  Inteligentní autoři monografií se tuto skutečnost snaží alespoň vysvětlit. Iva Stuchlíková např. absenci vše zahrnující absence emocí vysvětluje velkou variabilitou emocí a navrhuje, abychom spíše dobře zkoumali podstatu jednotlivých emocí, než hledali všezahrnující, ale příliš obecnou definici, která k ničemu není. Jiní autoři se vymlouvají, že emoce jsou opravdu příliš složitý a všudy přítomný  jev. David C. Funder říká, že emoce jsou „velmi blízko samotné zkušenosti být naživu, ale překvapivě je velmi těžké je popsat“.  Proč překvapivě, že? Popsat, jaké to je být naživu, je asi opravdu to nejtěžší…

Abyste ale při svém přemýšlení o emocích, případně při zkoušce, kdy jste si vytáhli toto téma měli jak začít, navrhuji alespoň začít tím, že EMOCE JSOU: psychické procesy (spíše než stavy), které prožíváme jako náhlé vytržení z relativně neutrálního stavu našeho prožívání, emoce jsou ale zároveň něco, co aktivně děláme, ne jen co pasivně zakoušíme, jsou aktivitou.  Zajímavé je také, jak navrhuje David C. Funder, že bychom mohli, z pohledu kognitivní psychologie říct, že emoce jsou jakousi procedurální znalostí – jako umění řídit kolo či zpívat, což je také něco, co se nedá plně popsat slovy a člověk se to nenaučí tím, že si o tom přečte, ale pouze přímou zkušeností. Nu a dále…už v definici můžete pokračovat výčtem složek a funkcí… pro začátek.

Ke složkám a funkcím ještě můžete říci některou shrnující charakteristiku z následujícího rámečku, kde jsou shrnuty podstatné znaky emocí a poté už považuji naše východisko (či definici) za celé a úplné a můžeme se pustit do dalších kapitol, kde se na tomto úvodu bude stavět a které snad budou ještě zajímavější.