Základní snahou všech živých tvorů je zůstat na živu po dobu, která je přirozená pro daný živočišný druh.  Sebezáchovné motivy se dělí na motivy zajišťující přežití jednotlivce (hlad, žízeň, únava, pocit horka či zimy, bolest, apod.) motivy zajišťující přežití celého druhu (sexuální a rodičovské faktory). Tyto motivy jsou samozřejmě biologického původu a tedy každému vrozené. To jak se projeví, ale závisí na době i kultuře, v níž žijeme.

Sebezáchovné motivy hladu a žízně jsou mentálními reprezentacemi organických deficitů a fyziologických pochodů, jednodušeji to lze popsat jako stav, kdy si uvědomujeme, co potřebujeme pro zachování tělesné homeostázy, rovnovážného stavu organizmu, s nímž samozřejmě souvisí i psychická vyrovnanost.

• Současného člověka 21. století naplňuje péče o zdravý životní styl, v mnoha podobách – od důrazu na bio-stravu, po trávení hodin ve fitness centru.Kde je hranice mezi prospěšnou péčí o vlastní vzhled a závislostí na pohybu či přehnaném hubnutí, které může vést až k poruchám příjmu potravy?
• V zákazu „kanibalismu“, což je tabu, které jde napříč kulturami, je stavěn motiv přežití druhu nad motiv přežití jednotlivce. Přesto v extrémních situacích (ztroskotání bez přísunu jídla), bývá výjimečně porušeno.Je podle Vás takové jednání ospravedlnitelné?

U motivů zajišťujících přežití druhu není biologická determinace tak jednoznačná.  V případě sexuálního chování lidí není jediným motivem přežití druhu, jako je tomu u zvířat, člověk uspokojuje i jiné potřeby. Důkazem jsou různé podoby sexuální orientace člověka, ale i např. prostituce, placené sexuální služby, což jsou typy sexuální chování, které k reprodukci nevedou. Svazek mezi mužem a ženou je však základem rodiny, kde otec a matka pečují o své děti a zajišťují tak přežití svých genů.