Abraham Maslow patří mezi humanistické psychology, z čehož vyplývají některé charakteristiky jeho pojetí osobnosti, které je jádrem teorie motivace. Freudovu pudovou teorii převrátil Maslow naruby. Jestliže Freud tvrdil, že agresivita, sebezáchovné pudy a sexualita mají kořeny v lidské podstatě, pak Maslow věřil v opak: člověk dokáže být sobecký, pudový a agresivní, ale jádrem lidské přirozenosti je dobrota a slušnost. A pokud se lidé chovají jinak než dobře, pak nejsou uspokojeny jejich základní lidské potřeby. Osobnost je samozřejmě ovlivněna společností a biologickými determinantami, ale především zdůrazňuje, že člověk svou podstatou není špatný, zlý, ani nefunguje jako stroj: člověk je jedinečná bytost toužící po sebeaktualizaci a po vrcholných zážitcích.

Lidé mají různé potřeby, tyto potřeby mají podle Maslowa určitou hierarchii, což znamená, že vyšší úrovně je možné naplnit pouze pokud jsou alespoň z větší části naplněné potřeby nižší. Podívejme se na obrázek a pak si teorii přiblížíme:

 V  pyramidě je 5 pater- stupňů potřeb. Zcela nejníže stoji potřeby fyziologické, pokud ty nejsou naplněny, nemohou se naplňovat vyšší patra. Nižší potřeby  podmiňují realizaci vyšších, nemusí být ale naplněny  absolutně, aby mohl člověk naplňovat vyšší.  Průměrně jsou např. fyziologické potřeby  uspokojeny jen na 85 procent, potřeby bezpečí na 70 procent, potřeby lásky na 50 procent… a potřeby sebeaktualizace na 10 procent. Podle Maslowa však vždy zvítězí neuspokojená nižší potřeba nad potřebou vyšší.

Nižší tři patra tvořící základ pyramidy jsou označována jako D - potřeby (deficience je česky nedostatek). Tyto potřeby fungují na principu udržování tělesné či psychické rovnováhy a redukce napětí, které způsobuje nerovnováha.  Jsou podle Maslowa jako prázdné díže, které si žádají naplnění- pokud se naplní, potřeba zaniká.  (Pokud se přeplní – např. přejedení, může se potřeba proměnit v potřebu opačnou – odpor k jídlu)

Oproti tomu další 2 patra,  B - potřeby, neboli růstové potřeby, potřeby bytí apod. fungují jinak: jakmile je začneme naplňovat, máme stále větší a větší potřebu tak činit.

Sebeaktualizující lidé jsou otevření, tvořiví, tolerantní, nezávislí a vyrovnaní. Je jich však málo, proč? Máme tendenci se bát poznání a chránit se před zahanbením, máme strach z poznání sebe samého a ze zodpovědnosti, které přináší být výjimečným člověkem.  Bojíme se prožívat vrcholné zážitky, bojíme se velikosti, a to i přesto, že máme základní potřeby naplněny. Maslow tomuto jevu říká Jonášův komplex (podle starozákonního příběhu), je to strach z růstu, který znamená ztrátu jistoty a klidu.

Ale kdo, tedy bude sebeaktualizovat, když ne my?

Kritika teorie: Maslow ve svém díle tvrdí, že člověk má přirozenou touhu po sebeaktualizaci, ale musí být naplněny jeho základní potřeby - doslova říká: je -li pan Novák hladov, je jím cele, a jako jedinec je někým jiným, nže byl v jiné době. Viktor Emannuel Frankl, psycholog, který svojí teorii zakládá na své zkušenosti z koncentračních táborů, bývá označovánj jako tne, který otočil Maslowovu pyramidu na špici. Tvrdí totiž, že i v extrémních podmínkách zcela popírajícím základní lidské potřeby si mnozí lidé zachovali svoji důstojnost i svoji osobnost. Jak je to možné? Přečtěte si v jeho díle, na které odkazují na konci kapitoly.

K zamyšlení: Maslow má svoji pyramidu. Podívejte se, jak vypadá podle Johna Lennona a podle neznámého uživatele internetu. Jak vypadá ta Vaše?