Mutismus



nDefinice:
nMutismus znamená oněmění, jedná se o
nnepřítomnost nebo ztrátu řečových projevů,
nkterá není podmíněna organickým
npoškozením CNS.
n
nPsychogenní poškození CNS – poruchy v oblasti vyšší nervové činnosti; lze k nim přiřadit i
psychogenní nemluvnost – mutismus

n
nKlasifikace
n
nAutistický, neurotický, perzistentní, psychotický, reaktivní, situační, totální, tranzientní,
traumatický, elektivní, surdomutismus
n
nv současnosti v Mezinárodní klasifikaci nemocí zahrnuta pouze jedna forma mutismu, a to elektivní
mutismus.
n
n
n

nElektivní mutismus:
nabsence řeči v konkrétní situaci, prostředí, v kontaktu s určitými osobami, v situacích, kdy se
řeč očekává, ale v ostatních situacích mluví normálně.
n
nmůže být diagnostikován i v dospělosti, ovšem jedná se o symptom jiného postižení

nEtiologie:
nelektivní mutismus se nejčastěji vyskytuje u dětí předškolního a mladšího školního věku
npravděpodobnost vzniku poruchy není závislá na inteligenci
nrodiče s hyperprotektivním modelem výchovy
ntělesné tresty, projevy agresivního chování mezi rodiči
n
nPříčiny:
nendogenní příčiny –
nexogenní příčiny –

nTři základní skupiny etiopatogenetických faktorů
nbezprostředně vyvolávající faktory
nakutní psychotraumatizace
npredispoziční  faktory
nhyperprotektivní výchova,
nosobnostní rysy –
nchronické stresové faktory – obava z trestu, nadměrná přísnost ze strany učitele,
nudržovací faktory
n přetrvávání výše uvedených skupin faktorů. Nevhodná reakce okolí na mutismus –

nDiagnostika
nprojevy mutismu musí trvat nejméně 4 týdny – nezahrnujeme 1. měsíc povinné školní docházky
n
nTerapie
nI když mutismus zasahuje převážně schopnost verbálního vyjadřování, je chápán spíše jako psychická
porucha.
n¨Je vyžadován týmový přístup (psychiatr, pedopsychiatr, foniatr, neurolog, logoped, rodiče,
škola).