Mgr. Barbora Ilgnerová jaro 2016 SP4BP_ZSP7 Základy speciální pedagogiky 7 surdopedie 1 1 ÚVOD DO SURDOPEDIE Vymezení základní terminologie, cíle, metody, mezioborové vztahy a předmět zájmu surdopedie. Surdopedie (lat. surdus = hluchý, řec. paideia = výchova) - dříve surdologie, surdopedagogika, akupedie, pedagogika sluchově postižených - speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou, vzděláním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením (SP) - od r. 1983 samostatná vědní disciplína (dříve v rámci logopedie) Předmět zájmu surdopedie - jedinec se sluchovým postižením (SP): sluchová ztráta od 15/20 dB do 90 i více dB - neslyšící, nedoslýchavý, ohluchlý, osoba s kochleárním implantátem (KI), osoby mající tinnitus … Klasifikace z hlediska etiologie SP A) jedinec s prelingválním sluchovým postižením (před fixací řeči, tj. do 6 let věku dítěte) B) jedinec s postlingválním sluchovým postižením (po fixaci řeči, tj. po 6. roce života dítěte) Klasifikace sluchových vad dle stupně - dle WHO (World Health Organization): nedoslýchavost: 0 – 25 dB žádná porucha či vada sluchu 26 – 40dB lehká porucha či vada sluchu 41 – 60dB střední porucha či vada sluchu 61 – 80 dB těžká porucha či vada sluchu hluchota: 81 dB a více velmi těžká porucha či vada sluchu, zahrnuje hluchotu ohluchlost x prelingvální hluchota presbyakusis (stařecká nedoslýchavost) ušní šelest (tinnitus, nepříjemné pískání, hučení a šumění v uších – subjektivní x objektivní) Výskyt sluchového postižení Náplň oboru surdopedie Mgr. Barbora Ilgnerová jaro 2016 SP4BP_ZSP7 Základy speciální pedagogiky 7 surdopedie 2 - prevence a) primární: zahrnuje celou populaci, genetická poradna, celoplošný screening b) sekundární: riziková skupina (slyšící děti neslyšících rodičů) c) terciární: progredující vývoj existující vady - rozvoj komunikačních kompetencí u jedinců se SP - výchova a vzdělávání jedinců se SP - profesní příprava jedinců se SP Cíl oboru surdopedie Komplexní péče Mezioborové vztahy - ostatní obory speciální pedagogiky (logopedie, oftalmopedie…) - pedagogika (obecná, zaměřená podle věku – andragogika, pedag. volného času) - psychologie (obecná, vývojová, psychologie osobnosti…) - medicínské obory (pediatrie, ORL – otorinolaryngologie, foniatrie, …) - technické obory (protetika - pomůcky...) - audiologie a audiometrie - akustika, elektroakustika (fitting = nastavování sluchadel) - fonetika, fonologie - lingvistika - sociologie, sociolingvistika Specifikace některých oborů - audiologie - audiometrie - ORL Mgr. Barbora Ilgnerová jaro 2016 SP4BP_ZSP7 Základy speciální pedagogiky 7 surdopedie 3 - foniatrie - pediatrie - akustika - elektroakustika Význam sluchu 1. orientace v prostoru (pocit osobní jistoty a bezpečí – sluch jako nositel varovných signálů) 2. možnost získávání informací o věcech a dějích v okolí 3. důležitý pro komunikaci a rozvoj sociálních vztahů, vytváří se citová vazba na okolí 4. základ pro vytvoření vnitřní řeči, pro rozvoj abstraktního myšlení Speciálně pedagogické terapeutické metody v surdopedii a) reedukace b) kompenzace c) rehabilitace Metody v surdopedii 1. vizuálně - motorické a) znakový jazyk Neslyšících b) manuálně kódované systémy založené na českém jazyce (prstová abeceda, znakovaná čeština, pomocné artikulační znaky aj.) 2. orální a) auditivně – orální (multisenzorický přístup  řeč + odezírání) b) auditivně – verbální, akupedická metoda (unisenzorický přístup  pouze využití sluchu, sluchová reedukace, odmítání odezírání) Přístupy ke vzdělání a) monolingvální přístup – oralismus, vzdělávání prostřednictvím mluvené řeči, dítě je vedeno k socializaci, přizpůsobení se většinové společnosti a začlenění do ní b) bilingvální přístup – současné využití českého znakového jazyka (ČZJ) a českého jazyka (ČJ) Mgr. Barbora Ilgnerová jaro 2016 SP4BP_ZSP7 Základy speciální pedagogiky 7 surdopedie 4 c) totální komunikace – využití všech dostupných komunikačních forem Definice hluchoty a) medicínská (audiologická) definice: soustředí se na vady x b) definice kulturní menšiny Neslyšících (sociokulturní pohled): založena na respektu k jinakosti ČZJ a ZČ z pohledu české legislativy - zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění zákona č. 384/2008 Sb., (v úplném znění vyhlášen pod č. 423/2008 Sb.) - dříve zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči Český znakový jazyk - má vlastní gramatiku i slovník = není odvozen z českého jazyka - NENÍ mezinárodní - „…přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.“ Znakovaná čeština - vizuálně motorická komunikační forma odvozená od mluveného jazyka – využívá znaky ZJ a gramatiku ČJ - „uměle vytvořený jazykový systém využívající gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka.“ př.: Auto jede po městě. znakovaná čeština Město + auto + jet. znakový jazyk Literatura: HORÁKOVÁ, R. Sluchové postižení: Úvod do surdopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2012. 159 s. ISBN: 978-80-262- 0084-0. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. 1. vyd. Brno: Paido, 2003. 156 s. ISBN: 80-7315038-7 POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: UP, 2003.