2114 / 2004 PEDIATRIE PRO PRAXI / www.pediatriepropraxi.cz
Vrozená ztráta sluchu, přestože není tak viditelná
jako vrozená ztráta zraku, má pro rozvoj
člověka velmi vážné následky. Především nedochází
k přirozenému rozvoji řeči a tím i k přirozené
komunikaci malého dítěte s jeho okolím. Tyto
potíže se velmi nepříznivě projevují v duševním
životě postiženého člověka, v omezených možnostech
vzdělání a celkového rozvoje osobnosti.
V minulosti dokonce vyřazovaly postiženého
z komunikačního a tedy i společenského života.
Moderní medicína a technika nám dávají nejen
možnost sluchovou poruchu včas odhalit (a to
i u dětí prakticky v nejranějším věku), ale také
léčit nebo alespoň kompenzovat technickými
pomůckami. V poslední době je dokonce
možné pomocí tzv. kochleárních implantátů
částečně navrátit sluch i lidem neslyšícím.
Co jsou sluchové vady a jaké jsou
jejich typy
Ke zhoršení nebo ztrátě sluchu může vést
celá řada poruch postihujících zevní, střední
i vnitřní ucho nebo sluchový nerv. Stejně jako
u jiných vad, platí i u vad sluchových, že se
mohou lišit stupněm závažnosti – od lehkých
přes středně těžké, až po velmi těžké. Dále
musíme rozlišovat i různé typy vad :
1. převodní (conductiva)
2. senzoneurální (perceptiva)
3. smíšené (mixta).
Převodní poruchy sluchu
Příčinou převodní poruchy sluchu je každá
překážka, která brání nebo ztěžuje proniknutí
zvuku z vnějšího prostoru k vlastním citlivým
smyslovým buňkám. Jsou to:
• ucpání zvukovodu – mazem, cizím tělesem
(hmyz, korálky), zánětem
• perforace bubínku – úrazem, zánětem
• vrozené vady zevního a středního ucha
(malformace)
• úrazy hlavy – rozpojení či zlomení sluchových
kůstek
• zvětšená nosní mandle, která vede k poruše
ventilace středouší přes Eustachovu
trubici
• otoskleróza (u dětí vzácně).
Percepční poruchy sluchu
Příčiny senzoneurálních vad sluchu jsou
vázány na funkci smyslového epitelu vnitřního
ucha, sluchového nervu a sluchové dráhy, která
spojuje periferní a centrální část sluchového
analyzátoru. Percepčních poruch je mnohem
více než převodních a představují závažnější
problém diagnostický i léčebný. Jsou to:
• vrozené zděděné organické změny vnitřního
ucha
• postižení vnitřního ucha v těhotenství či
při porodu
• působení ototoxických látek – léky, nikotin,
těžké kovy
• záněty mozkových blan
• úrazy hlavy
• alergie, cukrovka, žloutenka
• dlouhodobé působení hluku
• akutrauma
• nádory mozku
• věk
• mnohdy banální virózy
• mikroembolizace
• záněty vnitřního ucha.
Smíšené poruchy sluchu
Smíšená porucha sluchu vzniká jako kombinace
převodního a percepčního typu. Při
jejím vzniku se v různém stupni a zastoupení
kombinují příčiny způsobující poruchu převodní
a percepční.
Vyšetření sluchu u dětí
Obecně platí, že čím dříve zjistíme poruchu
sluchu a začneme s vhodnou rehabilitací, tím
menší škody vznikají na vývoji osobnosti dítěte.
Objektivní skríningové vyšetření
sluchu u dětí
Je zajišťován neonatologickými sestrami
novorozeneckých oddělení a následně audiologickými
centry.
Sluch lze preventivně vyšetřit prakticky
ihned po narození pomocí objektivních vyšetřovacích
metod. K vyšetření se nejčastěji
využívá otoakustických emisí (OAE) a akustických
evokovaných potenciálů mozkového
kmene (skríningová BERA). U obou metod je
pro zdar vyšetření nutný klid dítěte (nejlépe
v přirozeném spánku dítěte), proto s rostoucí
aktivitou novorozence úspěšnost vyšetření
klesá (cca od 3 až 6 měsíců). V indikovaných
případech se vyšetření provádí v pozdějším
věku v sedaci nebo inhalační anestezii.
Vyšetření pomocí emisí je rychlé, informuje
nás o normálním sluchu, v případě nevýbavnosti
nelze stanovit místo poruchy (převodní/
percepční), ani stupěň poruchy. Výbavnost
OAE nevylučuje poruchu sluchu způsobenou
selektivním poškozením zevních vláskových
buněk nebo v oblasti sluchové dráhy, proto
je nutno děti, jak je popsáno níže, i nadále
sledovat.
Skríningové vyšetření pomocí akustických
evokovaných potenciálů (BERA) je z tohoto
pohledu výhodnější, ale vyšetření je časově
a materiálově náročnější.
Tento typ skríningu (většinou založeny
na OAE) se celoplošně provádí v mnohých
zemích. Ze sousedních zemí je takto organizován
například v Rakousku a Polsku. U nás
je zatím prováděn nedostatečně, pouze sporadicky,
pouze v některých regionech a pouze
u rizikové skupiny dětí.
Klasická (behaviorální) vyšetření
sluchu dle věku dítěte
Sluch vyšetřuje preventivně dětský lékař,
a to u všech dětí:
• ve 3 měsících
• v 9 – 12 měsících
• ve 3 letech
• a před nástupem školní docházky.
Dále pak:
• vysloví-li rodiče nebo učitel podezření na
poruchu sluchu
• je-li někdo v rodině (rodiče, sourozenci)
sluchově postižen
• po onemocnění meningitidou nebo paro-
titidou
• po aplikaci ototoxických léků
• po úrazech nebo operacích hlavy
• po opakovaných zánětech středního ucha
• je-li opožděný vývoj řeči
• při podezření na mentální postižení.
Velmi důležité jsou anamnestické údaje,
a to ve všech věkových kategoriích.
Zjišťujeme :
• výskyt poruch sluchu v rodině
• průběh těhotenství matky
• komplikace porodní i poporodní
• prodělané nemoci, úrazy
• užívání léků
• důležitá je informace o charakteru vývoje
řeči.
VYŠETŘOVÁNÍ SLUCHU U DĚTÍVYŠETŘOVÁNÍ SLUCHU U DĚTÍ
Stanislava Herdová
ORL klinika, FN Hradec Králové
Smyslová ústrojí slouží člověku k orientaci ve světě, ve kterém žije, a ke komunikaci s okolím.
Porucha kteréhokoliv smyslového orgánu má velmi závažné důsledky právě pro tyto dvě základní potřeby člověka.
StanislavaHerdová
ORLklinikaFNHradecKrálové,Sokolská581,50002HradecKrálové
e-mail:HerdovaS@seznam.cz
PROSESTRY
212 www.pediatriepropraxi.cz / PEDIATRIE PRO PRAXI 4 / 2004
Reakce dítěte na zevní podněty
Podezření na poruchu sluchu máme
když:
1. novorozenec a kojenec
• nereaguje úlekem, pohybem, pláčem na
neočekávané hlasité zvuky (bubínek,
houkačka, klíče…)
• neprobudí se, když je kolem hluk
• nenapodobuje zvuky v okolí
• neotáčí hlavu ve směru zvuku
• plačící dítě nelze utišit pouhým hlasem
2. dítě 6 – 12 měsíců
• neukáže na známou osobu či věc
• dítě nežvatlá nebo jeho předchozí žvatlání
ustává
• ani ve věku jednoho roku nereaguje na
výzvy typu „udělej pa“, nebo „paci paci“,
pokud mu pohyb nepředvedeme
3. dítě 12 měsíců až 2 roky
• neobrací se ve směru hlasu na zavolání
• nevěnuje pozornost zvukům z okolí
• nezačíná s napodobováním a s užíváním
jednoduchých pojmenování pro známé
osoby a věci, které je obklopují
• nemluví stejně jako ostatní děti
• nesleduje televizi, pokud je puštěna na
normální hlasitost
• nedochází u něj k postupnému zlepšování
porozumění a užívání slovní zásoby.
4. dítě předškolního věku
• od tří let věku dítěte se většinou již daří vyšetřit
sluch dítěte pomocí tónové audiometrie
a pomocí modifikované zkoušky hlasitou
řečí a šepotem. Výsledkem je poznatek
nejen o stavu sluchu, ale i o schopnosti
rozumění řeči.
Vyšetřovací metody
• anamnéza
• vyšetřování pohledem a pohmatem
• zkoušky pomocí ladiček
• zkouška hlasitou řečí a šepotem
• tónová prahová audiometrie
• slovní audiometrie do volného pole
• objektivní vyšetření: tympanometrie a vyšetření
reflexů středoušních svalů, otoakustické
emise, vyšetření akustických evokovaných
potenciálů (BERA, CERA).
Pomocí těchto metod se daří úspěšně
odhalovat těžké poruchy sluchu. Čím je porucha
sluchu menší, tím hůře se prokazuje.
Přitom právě tyto (menší) poruchy sluchu jsou
poměrně úspěšně korigovatelné pomocí kompenzačních
pomůcek, jejichž aplikace v raném
věku může minimalizovat vliv na rozvoj komunikačních
dovedností dítěte.
Kompenzace vrozené poruchy sluchu
v tomto věku a hlavně rozvoj komunikačních
dovedností dítěte je spojen s podstatně větším
úsilím, než které by bylo zapotřebí při včasném
průkazu sluchové poruchy a většinou i úspěšnost
je menší.
Všechny tyto metody vyžadují speciální
přístrojové vybavení a znalosti při vyhodnocování
výsledků.
V každém případě je potřeba zajistit
odbornou péči ihned při podezření na výskyt
sluchové vady. Dítě musí vyšetřit odborný
lékař – foniatr – a rozhodnout, zda je nutné
přidělit sluchadla. Dětem vždy přidělujeme
sluchadla na obě uši. Edukace sluchu a řeči
se provádí pod odborným vedením zkušeného
logopeda a trvá většinou několik let. Pro děti
se sluchovými vadami zajišťujeme docházku
do speciálních škol mateřských i základních.
Dále jsou zřízena sluchová centra, která mají
k dispozici lékaře, logopeda, psychologa.
Co říci závěrem?
Víme, že poruchy sluchu si nevybírají,
postihují děti i starší lidi, muže i ženy, bělochy
i příslušníky ostatních ras. Jsou lidé
hluší od narození a osmdesátníci se sluchem
velmi dobrým. A pokud jde o souvislost mezi
sluchem a intelektem, nic takového nikdo
neprokázal. Představte si, že přijedete do
cizí země a neznáte jazyk – změní se přitom
vaše IQ? Nikoli! A přece si připadáte hloupě
a frustrovaně, protože nejen že nerozumíte,
ale nejste schopni cokoli říci. Jste hluší a němí.
Totéž platí pro lidi se sluchovou vadou.
Nemohou si nikdy být jisti o čem si ostatní
povídají, stávají se zdrojem netrpělivosti,
rozladěnosti a nedorozumění pro okolí. A tak
se často začínají vyhýbat přátelům a známým,
kulturním a vzdělávacím akcím a postupně tak
ztrácejí nejen přehled, ale zejména sebevědomí
a sebejistotou. Ztráta sluchu se proto
netýká jen postiženého, ale všech s nimiž
přichází do styku, rodiny, spolupracovníků,
přátel a známých.
PROSESTRY