Kapitola 4. Jak si nakreslit plán aneb Na co jsou hypotézy I'm short enough and ugly enough to succeed on my own. Woody Allen, Play it again Sam Až dosud jsme si jenom stěžovali. Stěžovali jsme si na nezvládnutelnou velikost přirozených systémů v sociálních vědách, na trampoty, které z toho vyplývají: na nutnost pracovat s neúplně popsaným a ještě neúplněji analyzovatelným systémem, na to, že jsme v důsledku této redukce vystaveni mnoha typům zkreslení. Stěžovali jsme si na to, že jsme schopni potvrdit existenci příčinné závislosti téměř výhradně jen experimentem. A stěžovali jsme si také na nás druhý veliký problém: na nutnost nepřímého měření, na to, že transformace studovaného jevu do indikátorů, ve kterých tento jev pozorujeme, měříme a analyzujeme, je mnohem delší a mnohem riskantnější než ve většině jiných věd. Naříkali jsme nad nejistou validitou našeho míření. V téhle kapitole sc podíváme na to, co se s tím dá dělat. Neočekávejte tu žádné zázračné recepty. Udělat slušný empirický výzkum, to dá fušku. Mnoho a mnoho hodin přemýšlení a psaní ještě před lim, než máme vůhec možnost ušpinil si ruce fakty. Dlouhé dny v terénu, dlouhé dny strávené analýzou dat, a to se nakonec může suit, že naše hypotéza bude fakty . vyvracena. Alespoň jsme zjistili, že tudy cesta nevede. Horší je, když ji naše výsledky ani nepotvrdí, ani nevyvrátí. 1 to se někdy stane. Ale přesto přesc všechno, je to veliká krása dělat výzkum. Vždyí studovat vztahy mezi lidmi je velké dohrodružství. Pevnina sociálních vztahů a struktur je ještě jen málo prozkoumaná a zaplňovat prázdná místa na mapě je veliké dobrodružství. Zkuste to, a uvidíte, že se vám to bude líbit. Ale pozor, je to návykově. pravidla jsou důležitou pomůckou i pro optimalizací rozhodnutí o mnohých technických krocích ve výzkumu. Ještě jednu důležitou poznámku než opravdu začneme: v této kapitole, stejně jako v předchozích, se budeme zahývat hlavně kvantitativním výzkumem, a to ještě většinou v jeho silně standardizované verzi. Není to proto, že bychom tento typ výzkumu považovali za nadřazený. Jediný důvod pro tento popis je fakt, že v kvantitativním výzkumu jsou všechna naše zranitelná místa jasně viditelná. 4I- Vf*»m jako idiot Může me ztóft feba pravdi- vou pohádkou z počítačového ora pravěku; Před dávnými a dávnými časy byt představen tisku jeden z prvních počítačů. By! obrovský, nesmírné drahý, pomalý a neumí! o moc vfc, než trochu lepsí kaikulačka.Ale proioie to byío oávno a dávno, novináři byli okouzleni. Hovořili s jedním z tvůrců mho počítače: Novinář: "Pane profesore, ten počítač je génius!" Profesor: "Ale. pánové, to se mýlíte. To je úplný idiot. Umí je jednu vče; rozeznat nulu mi jedničky. Ale umí to velmi rychle a nedčlá chyby." V téhle kapitole se budeme zabýval spíše logickými pravidly výzkumu než podávat recepty,: jak technicky připravit výzkum. Tím se zabývá celá řada jiných knih. Věříme však, že tata Empirický kvantitativní výzkum v sociologií jc také takový idiot Umí jenom rozeznal, zda. existuje souvislost mezi dvěma nebo více pramennými. Bohužel, neumí to rychle a dělá mnoho chyb. Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz. Podívejme se blíže, co to vlastně znamená v termínech epistemologie vědy. Při produkci poznání zde užíváme v podstatě dva odlišné postupy: indukci a dedukci. Deduktivní metoda vychází z teorie nebo z obecně formulovaného problému. Teoretický nebo praktický problém je přeložen do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi proměnnými bychom měli najít, je-li naše hypotéza pravdivá. Pak následuje sběr dal. Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorci předpovězenému v hypotézách, přijmeme hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout. Induktivní metoda je značně odlišná. Začíná pozorováním, ve kterém pílrimc po pravidelnostech, vzorcích, kieré snad existují v objektivní realitě. Objevené pravidelností popíšeme ve formě předhěžných závěru. Ty pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem je nová teorie. A teď si zkusme, zda jsme rozdílům mezí dedukcí a indukcí dobře porozuměli: Tabulka 4. Cvičení 4.1. Klemu z těchto metod používal velmistr dedukce, slavný detektiv Shnrlrick Hulme.K? Kvantitativní vvzk-nm ^„ - a. * ie schopen řešit jen urcii0ll 76 77 Preformuloval problém tak, aby vyhovoval těmto podmínkám, přeložit teoretický problém do jazyka výzkumu, nemusí býi snadné. Naštěstí máme nástroj, který nám tuto operaci podstatně ulehčí. Jsou to pracovní hypotézy. Je to velice užitečný nástroj, který nám pomůže minimalizovat problémy vyplývající z redukce a transformace informací, nevyhnutelné v sociologickém výzkumu. 4.2. Aby hypotézy nebyly jen hypotetické Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá a musíme se snažit, aby nebyla příliš klikatá. První krok od teorie k výzkumu je obvykle formulace základních, ještě dost obecných hypotéz. Taková hypotéza může být definována třeba takto: "Hypotéza jf nčľkiivňní o charakteru věcí, vyvozené z leorie" (Bahhie 1979). Uveďme si alespoň jeden příklad takové hypotézy; Hypotéza 1. Čím více podnětů týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude participovat v politice. Lister W. Milbraiii, Polito! FariielpaHmi. Chicago 1565, str.3'J Tato hypotéza je mnohem konkrét ne, většina hypotéz na této Úrovni. Přesto nemůže být U prostředním výehodtskem pro technickou konstrukci výzkumu a výzkumných nástrojů. Je třeba ji rozložit do souboru pracovních hypotéz. My definujeme pracovní hypotézu takto: Tabulka 4.2. 2. Všechny proměnné zmíněně v hypotéza musí mít validni operační Soubor pracovních hypoléz musí zahrnoval nejen proměnní reprezentujte,' zkoumané koncepty, ale i ty pra^i^é S mnh významně zkreslit interpretaci testovaných vzľahľ ^ I: c ľ C° " lCmín ^ ^ r" 7 k'ySd!M? ChĽmÍk * "*" «-* popisující ■'kyselinu jako SVOd0íOVÍm a,0WCm- * * - vodním roztoku ako kal,0n "* 3 UdÍUl kÄ ^" ~- slovník naučný, 1963. ^ Operacn, definice kyseliny by monla mh asi ^ ^ ^ ^ lah,Mh° WW" 2 ~" ~ V^e. ze operní definice je mnohem n** P*™* da,eko vo,néji spojená s teoretickými koncepty. Nevysvet.uje nam vuhec, co Mí ^ — - nám prostřední návod, * poznat, co je kyselina. ' J V operační definici je koncept vyjádřen popisem operací, kterými bude měřen. : Ov&m í operační definice musí být zakotvena v teorii. Problém je, že v sociálních vědách 79 je vzdálenost mezi teoretickým konceptem a jeho operační definicí značná, a to muže ohrozil validitu našich operací. Aie to všechno už známe.' diskuse o operačních definicích je v podstatě opakováním naší diskuse o indikátorech z předchozí kapitoly. Podívejme se zde alespoň na jeden klasický příklad operacionalizace. Emile Dürkheim uvedl ve své klasické knize Sehe vražda 11897) koncept anomie. Anomio je obvykle definována jako nepřítomnost norem. V dobách dramatických sociálních změn staré sociální normy ztrácí platnost a nové normy nejsou ještě obecně přijímány. Jednotlivec si již není jist, co bude spojeno s negativní sankcí a co s odměnou. Dürkheim zvolil sebevraždu, "výsostne individualistický a osobní akt", za ukazatel anomie. Nesmírné komplexní teoretický koncept anomie byl silně redukován: anomie určité oblasti je operačně definována jako pučet .. sebevražd za rok připadajících na každých sto tisíc obyvatel. I stručná úvaha nám ukáže, jak. mnoho zajímavých a důležitých dimenzí původního konceptu je v teto operacionaiizaci y ztraceno. Redukce informací je nevyhnutelné hřemeno, které nás bude provázet na každém kroku. výzkumných operací. To však nemusí být fatální. Zhoubné hy to bylo tehdy, kdybychom-::? uvěřili, že operační definice je perfektní reprezentací teoretického konceptu, že mňžcnie skutečně položit rovnítko mezi annmii a frekvenci sebevražd. ff Naštěstí praxe empirického sociologického výzkumu se obvykle zabývá koncepty znařnKf jednoduššími, než je Durkheimova anomie. Uvidíme také brzy, že empirický výzkum není s m|| testoval platnost "grand theories" (a většinou ani teorií středního rozsahu) jako celku.Tytn operace jsou jednoznačné doménou teorie. || A teď se už můžeme vrátit k mnohem skromnějším konceptům a zamyslet se nud-jejích;-překladem do jazyka pracovních hypotéz. Vratme se k Milbrathově hypotéze o participácii v politice: Hypotéza 1. Čím více podnětů týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobno1;! že bude participovat v politice. Podívejme se, jak tato hypotéza odpovídá raší definici pracovní hypotézy, uv edené v SBal 3.2. Hypotéza předpovídá existenci spojen: mezi dvěma proměnnými, ale pro žádnou z nich nemáme operační definici a ještě nevíme, co znamená třetí podmínka, zmíněná v tabulce. Je však zřejmé, že hypotéza 1. není pracovní hypotézou, že musí být do ní teprve přeložena. Nejdříve můžeme začít s pátráním po měřitelných ukazatelích politické participace. Není těžké vyjmenovat jich celou řadu. Za krátkou dobu bychom mohli skončit se seznamem obsahujícím několik desítek přijatelných indikátorů. Ale které z nich vybrat? Takový seznam může obsahovat všechno, od faktu, žc respondent je třeba předsedou vlády, kandiduje na politickou pozici, přes účast na demonstracích, až po prosté hlasování ve volbách a všichni víte z nedávné minulosti, že Slávka, účast na mši, na určitém divadelním představení nebo koncertě může být navýsost politickým aktem. Stejně dobře si umíte představil, že záměrná neúčast v oficiálních kanálech politické participace, může být velice silným a významným vyjádřením politického postoje. Co tedy vybrat? Záleží především na cíli výzkumu, na teoretickém rámci, ve kterém chceme politickou participaci studoval. Milbralhova hypotéza hy mohla být použita právě tak ve studii zabývající se psychologickými a filosofickými dimenzemi politické participace, jako ve výzkumu snažícím se porovnal participaci ve standardních politických kanálech u různých ■ skupin obyvatelstva. Operační definice politické participace by ovšem musela být v obou t případech různá. A ovšem, definice závisí na konkrétním politickém a historickém kontextu. Operační definice politické participace obyvatel hlavního města Prahy 1991 by se podstatně lišila od definice s participace na téže populaci o pěl let dříve. Jiné indikátory musí být použity pro měření politické participace v různých politických systémech. Indikátory použitelné v demokratických i: iZemích by sotva daly smysluplné výsledky, kdyby byly aplikovány v zemi, kde je demokracie ■■■■■■ silně omezena. 1 v zemích se shodným politickým systémem mohou být ukazatele platné ; Vsjédné zemi být neplatné v jiné, stejně demokratické. Prostě se tyto země liší v politické kultuře, různé politické akty mohou mít různý význam a nebo nemusí míl v určité zemi vůbec j.žádný význam. ^Participace v běžných formách poliliky je v severní Americe měřena často ukazateli ísPB^pbnými těm uvedeným v naší tabulce 4.3. Tyto ukazatele bývají často exportovány do Jiných zemí, bohužel často jen mechanicky, a to může vyvolat povážlivé zkreslení, iřfti.-:.- 81 n.íme v ícdnfi /. naSichbudoucfch vacím výzkumu- K wtnu nebezpečné zejména ve srovnává, -pohádek. Bude to stnuiná pohádka, protože je pravdivá. Naše tabulka je adaptací ukazatelů hierarchie politické participace, navrtěných Milbratiiem (Milbraih 1982, str. ! 8) Indikátor)' jsou razeny sestupně. První skupina zahrnuje aktivity, které jsou v angloamerické literatuře označovány jako "gladiátorské" aktivity, poslední skupina "divácké" aktivity. Prostřední reprezentuje přechod mezi oběma vyhraněnými typy. Tabulka 4.3. Výkon veřejné funkce nebo lunkce v politické slraně Kandidování na takovou pozici Vybírání peněz pro politické účely Participace na politických schůzích plánujících strategii Aklivní členství v politické straně Aktivní účast v předvolební kampani účast na politických schůzí* ^^dallovi a trávníku před domem Politické plakaly ™ nárazníku auta, ^ Přemlouván, druhý*, aby^ova Sání politické diskuse Iniciovaní Hlasováni ponechme stranou validity lechw uto otázku platnosti hier: z„du v našich poměrech. irarchie jednotlivých, ukazatelů a podívejn me se na nrcibtón „liiímlmnil. í-tľ-rL _ póuiicki pariicíiuice yfctaot' 1 když bychom pravděpodobně pro výzkum u nás některé z těchto ukazatelů vypustili, je zřejmé, že naše závisle proměnná, politická participace, musela být měřena v celé řadě proměnných. Protože si nemůžeme být jisti, že každý z indikátoru odrážá politickou participaci ve stejné míře, každý z indikátorů musí být použit vc zvláštní pracovní hypotéze. Podívejme se teď na naši nezávisle proměnnou, expozici politickým stimulům. Ta by mohla být sledována kupř. následujícími ukazateli: - frekvence sledování politických pořadů v TV - frekvence sledování politických pořadů v rozhlase - frekvence čtení politických úvodníků - politické debaty v rodině - politické debaty s přáteli - odebírání nebo pravidelná četba politicky orientovaných periodik Jistě by bylo možno v tomto výčtu pokračoval. Tradice politické participace v rodině může být velmi silným politickým stimulem. Tento jev by ovšem musel být operacionalizován do několika proměnných (kupř. kdo z rodiny participoval v politice; jak; jak intenzivně; kdy atd.) Jiným, pravděpodobně silným politickým stimulem by mohla být četba knih s politickou ■ tématikou, a tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat v našem výčtu. Pro lednodueltost předpokládejme, že pra popis politických stimulů použijeme jenom prvých : šest proměnných. Každá z nich ovšem musí být použita v samostatné hypotéze; každý /..těchto politických podnětů může mít různě silný vliv na různé typy politické participace. -Řekněme, že bychom pro popis politické participace použili třeba jen šest proměnných. Některé z nich jsou u nás sotva validní, jak jste sami zjistili ve cvičení 4.2. U jiných je frekvence výskytu tak nízká, že je v řadě výzkumů můžeme ignorovat (kupř. v USA v prvých třech typech "gladiátorské" participace působilo méně než 2'7c populace}. Máme tedy 6 proměnných popisující politické stimuly a 6 dalších, popisujících politickou participaci. Naše pracovní hypotézy by mohly vypadat třeba takto: Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky, hlasuji vc volbách častěji, než osoby, které je nečtou. Osohy, které čtou pravidelně politické úvodníky, jsou častěji aktivními členy politické strany než osoby ostatní. tím vyšší je Abychom popsali všechny vlivy stimulů na všechny typy participace, museli bychom zformulovat 36 podobných pracovních hypotéz. Vidíme, že nám počet hypotéz požehnané roste a to ještě nejsme zdaleka u konce s naším úkolem. Zatím jsme se ještě ani nestačili vypořádávat s třetí podmínkou z naší definice pracovní hypotézy: s nutností zahrnout do souboru hypotézy o proměnných, které by mohly podstatné zkreslil naši interpretaci vztahů mezi diskutovanými proměnnými. A opět je tu naše stará bolest: komplexnost přirozených systémů v sociálních včdách.;-y;é Podívejme se alespoň na nejmarkanméjší příklady: i kdyby člení úvodníků nemělo vůbec žádný vliv na aktivní členství v politické straně, je:.::§? vysoce pravděpodobné, že souvislost mezi člením a členstvím stejné naměříme. Je lo projev : f naší slaré známé z prvé kapitoly, nepravé korelace. Ve většině demokratických společností _ vzdělanější osoby participují v politice více, než lidé méně vzdělaní. Ale více vzdělaní respondenti budou také s daleko větší pravděpodobností vystaveni politickým stimulům. Je ■ ledy možné, že souvislost mezi politickými stimuly a participací je zcela nebo částečně vyvolána vlivem vzdělání na obé diskutované proměnné. Podobnou roli může hrát kupí. i sociálně ekonomický siatus. Osoby v určitém ekonomickém postavení mohou být ' angažovány v politice, protože je to dohré pro jejich obchod. Z téhož důvodu pátrají po informací o politických problémech a záměrně se tedy vystavují politickým stimulům. Takových situací, kde nějaká vnější proměnná ovlivňuje vztah mezi studovanými jevy, může být mnoho. Naštěstí, statistická analýza je schopna odizolovat vliv těchto vnějších proměnných. Můžeme toho však docílit jen tehdy, víme-li o každém respondentovi, jakéjjtf jeho vzdělání, socioekonomický status ald. I kdyby nás výzkumný cíl byl velte.úzkjíj kdybychom se zajímali jenom o vztah mezi politickými stimuly a participací. musíme?do, našeho souboru pracovních hypotéz zahrnout třeba tyto: s Čím vyšší je jednotlivcovo vzdělání, tím je vyšší pravděpodobnost, že budí1 i navštěvovat politické schůze a shromáždění. Osoby s vyšším vzděláním čtou politické úvodníky častěji než osoby méně vzděláni Osoby, které vlastní v obci obchod, budou participovat v předvolební kampani pro místní volby častěji, než osoby ostatní, Takových hypotéz budeme muset formulovat mnoho: víme z literatury i z denní zkušeností, že účast v politických aktivitách je silné ovlivněna proměnnými jako pohlaví, věk, sociabilita jedince, jeho sociální sebedůvěra a mnoho dalšími a většina z těchto proměnných může být asociována s tím, jak silně je jedince vystaven politickým slimuliim. ^^^^^^^ ° *«* P-énnýcb, kleré s nezávisle proměnnou. Pramennou a ;sou phiom asociovány také A ještě jedna důležitá terminologická poznámka: termín "závislá" a " nezávislá" proměnná ani ne očekávaný SmĚr v!ivll, většinou je neznamenají existenci kauzální závislosti a často.......__,,„,u„j omer vuvu to jen terminologická konvence, jejíž užitečnost vyplyne, až se budeme zabývat statistickou analýzou. Kupříkladu v našem případě, kdyby naše obecná hypotéza byla potvrzena daty, terno výsledek může být interpretován v termínech expozice stimulům ovlivňujících participaci, stejně dobře jako vliv participace na expozici stimulům. Ale lo všechno už dobře známe z diskuse kauzality a experimentu v prvé kapitole. 4.3. Je to k něčemu? ŕ.Teď už jasně vidíme, že konstrukce pracovních hypotéz je nesnadný úkol, již jen vzhledem : k pouhému počtu nezbytných hypotéz. Je to úkol náročný, většinou spíše nudný, avšak bohužel nezbytný. Pracovní hypotézy hrají ve výzkumu několik velice důležitých rolí: 1. Formulace pracovních hypotéz je testem, zda je výzkum vůbec V kvantitativním výzkumu můžeme zkoumat jen takové problémy, které je možné přeložit do (Jazyka pracovních hypoléz, tj. jen takové problémy, jež je možno vyjádřit jako vztahy mezi ■ pramennými, pro které máme validní operační definici. možný. 85 2, Pracovni hypotézy jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informací. Lék na naši nejnebezpečnější chorobu, nutnost pracovat s neúplným popisem reality, nebude asi nikdy vynalezen. Musíme se tedy naučil, jak optimálně s touhle nemocí žít. Musíme si být rozumně jisti, že jsme vybrali alespoň ty nejdůležilější proměnné, klení ovlivňují zkoumaný problém, a zároveň se vyhnout sbírání informací, které nutně nepotřebujeme. Víme už sice, že zavedení pramenných, kleré nepatří do zkoumaného systému, nevyvolá zkreslení, ale každá proměnná navíc znamená investici času, peníz a energie, a to je něco, co si prošlé nemůžeme dovolil. Většinou jsou naše limity překročeny ještě dříve, než, jsme zahrnuli do výzkumu proměnné, které považujeme za nezbytné. Omyly tohoto typu jsou bohužel dosti časté. Náš. výzkum má totiž, ještě jednu populární dětskou nemoc: začíná zpravidla formulací otázek pro . interview nebo dotazník. To je zajímavá, vzrušující a tvořivá činnost; zdaleka ne tak nudná, ■ jako formulace pracovních hypoléz. Skončíme se seznamem chytrých a zajímavých otázek, které s našim preibtémem nějak souvisejí. Bohužel, při analýze dat zjistíme, že pro řadu proměnných nemáme žádné použití. To není moc dobré. Ale horší je. když při analýze -: zjistíme, že kdybychom položili jednu jedinou, hloupou otázku navíc, mohli jsme opravdu něco objevil. To je opravdu nepříjemné, já vím. Sám jsem si to taky vyzkoušel. Ovšem existence pracovních hypotéz, jak svědčí naše pravdivá pohádka , 7. nemusí hýt automatickou pojistkou proti katastrofám tohoto typu. Pohádka pro odrostlejší děti 7. Pohádka v prvé osobě jednotného čísia. Bylo, nebylo, by! jsem kdysi zodpovedný za metodologii mezinárodního srovnávacího výzkumu. V průběhu se k nám připojili kolegové z jedné půvabné zemí. Převzali vilSinu našich pracuvních hypotéz, přidali několik svých, změnili několik operačních definic lam, kde by naše půvudnf indikáiory byly v jejich zemi neplatné, a pečlivě tesiovali validitu nových indikátonj. Připravili takřka perfektní výzkumný nástroj. Ale když přišla dala na zpracováni' do Toronta, nevařil jsem svým očínv. Hledal jsem a hledal, ale nikde jsem nemohl najít iídaj u pohlaví respondenta. Pfi přepisování dotazového mrfiu vypadla rubrika pro záznam pohlaví. Nikdo si toho nevšiml, až bylo pozdí. U některých osob bylo možno pohlaví odhadnout. Uvedl-lí respondent povolání "žena v domácnosti", pravděpodobní to nebyl muž. Ale ve včiíině případů museli tazatelé znovu do terénu. Nechtěl bych být v jejich kůži. Nemusí hýt právě příjemné zaklepat znovu na téměř třista dveří s pošetilou otázkou: Jsle muž, neho žena? A tak, niáme-li smůlu, ani pracovní hypotézy nepomohou. Tak jsme zase nazpálok u naší dětské nemoci "začneme s dotazníkem". Nejenže dotazník se v podmínkách poslindusiriáhu společnosti stává pomalu ale jistě nepoužitelným monstrem, ale na samém začátku výzkumu nemáme prostě dostatek informací k rozhodnutí, kterou z dost bohaté pokladnice technik shčru informací vybral. Teprve pracovní hypotézy nám umožru* se optimálně rozhodnout. Tomuhle problému však věnujeme později celou kapitolu. Pracovní ■; hypotézy, protože popisují strukturu spojeni mezi proměnnými, ukáží nám, alespoň v hrubých ,. obrysech, jaký typ statistických operací budeme potřebovat, i v tomto časném stadiu výzkumu lak budeme schopni odhadnout, zda pro analýzu dat použijeme kalkulačku, osobní počítač, nebo zda budeme muset - je-li náš vzorek opravdu obrovský - bojovat o čas na střediskovém počítači. B6 S7 Většinou teprve polom, když jsme připravili soubor pracovníci) hypotéz, jsme schopní alespoň přibližně odhadnout, jak náročný bude náš výzkum. Obvykle budeme překvapeni; teprve proces formulace pracovních hypotéz nám ukáže, jak mnoho proměnných, a ještě vtee analyzovaných vztahů mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchého problému. Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, a tedy i finanční plánování výzkumu. A na závěr ještě jedno velké nevědecké, ale užitečné doporučení pro odhad času, který budeme potřebovat: udělejme nejdříve spíše pesimistický odhad, násobme odhadnutý čas třemi, a když všechno dobře půjde, snad tento nový termín splníme. Tenhle spíše prostoduchý recept se nám už často dobře osvědčil. Vidíme tedy, že ty nepříjemné pracovní hypotézy mohou být velice užitečné. Neměli bychom se jim vyhýbat. Alespoň ne ?.e začátku, alespoň ne po prvých deset, dvacet let výzkumné praxe. Ale pak už je z toho návyk; dost /.dravý a hlavně bezpečný. Řešení úkolů z kapitoly 4. Cvičení 4.1. Bohužel, tento mistr dedukce používal induktivní metodu. Snažil se najít vzorec, vysvětlení, které existuje ve fyzických slopách chování. Podívejte se pro potvrzení na kteroukoliv z Doyleavých povídek, ye které tento hrdina vystupuje, a pokud by Vám tento důkaz nestačil, přečtěte si "Skandál v Čechách", kde Holmes explicitné popisuje svoji gnozeologti. Ale s tim se v téhle knížce ještě setkáme. Cvičení 4.2. Některé 2 ukazatelů prostě neodpovídají naší politické kultuře a tradicím, nicméně jejich použiti by nevyvolalo vážné zkreslení. Jen frekvence pozitivních odpovědí by byla nízká. Psaní dopisů veřejným činitelům, finanční příspěvky na politické účely jsou u nás mnohem řidší než v USA, kde byla tato stupnice vytvořena. Jedna z nejběžnějších forem amerického politického výrazu, "bumperstickers" a volební tabule umístěné na trávníku před rodinnými domky u nás téměř neexislují. Když však jsou takové indikátory použity beze změn ve srovnávacím výzkumu, vyvolají nebezpečné etnocentrické zkreslení. S jedním takovým případem se později seznámíme.