Komunikační přístupy ve školách pro sluchově postižené (orální metoda, totální komunikace, bilingvální přístup) Vycházejí z přístupu k hluchotě jako takové (medicínský x kulturní náhled): 1.Přístup monoligvální/monokulturní (hluchota – defekt/handicap) 2.Přístup bilingvální/bikulturní (hluchota – kulturní odlišnost) Přístup monolingvální/monokulturní * „monolingvální“ – mateřský jazyk dětí – v tomto případě – mluvený jazyk * hlavní cíl: naučit děti mluvit - metoda orální, orální vzdělávací program, orální přístup ke vzdělávání apod. V rámci orálního přístupu: Metody unisenzorické (čistě orální) Metody multisenzorické Obecně: * zaměření na mluvení ve většinovém jazyce, tj. na srozumitelný mluvený projev a schopnost porozumět mluvenému jazyku (s pomocí sluchadel + moderních zesilovacích přístrojů) * vhodný především pro nedoslýchavé Orální metoda (komunikace) * cíl : - vybudovat u sluchově postiženého mluvenou řeč jak v orální, tak grafické podobě - formovat mluvenou řeč na základě hmatu a zraku - aktivizovat zbytky sluchu * nejdůležitější složka: * jednou ze základních podmínek začlenění sluchově postiženého jedince do společnosti je ovládnutí mluveného jazyka Zásady orální metody (jako vzdělávací metody) * žákovi je exponováno slovo v mluvené a písemné podobě * nové slovo zapadá do kontextu navozené situace * podpora pomocí daktylních znaků * stálé vystavování dítěte mluvené řeči nejen ve školním prostředí Důvody pro orální metodu Důsledky striktní orální metody Přístup bilingvální/bikulturní * respektuje kulturní a jazyková specifika komunity neslyšících * hlavní cíl: * mateřský jazyk: * druhý jazyk: * vyučovací metoda – metoda bilingvální, resp. znakově bilingvální Argumenty pro zavedení bilingválně-bikulturních programů ve vzdělávání: * Znepokojení nad neuspokojivými výsledky ansolventů škol s orálními programy * Relativní úspěch neslyšících dětí neslyšících rodičů * Uznání znakových jazyků jako jazyků plnohodnotných * Problémy spojené s užíváním manuálně kódovaných mluvených jazyků ve výuce * Důkazy o tom, že ve znakově bilingválních programech ve Skandinávii ve čtení a ve školních výkonech obecně dosahují žáci vyšší úrovně. Bilingvální výchova • bilingvismus - „dvojjazykovost,dvojjazyčnost“ bilingvismus neslyšících - dva rozličné jazyky a to z hlediska různé modality těchto jazyků • mluvený jazyk je založený na auditivně-verbální modalitě • znakový jazyk na modalitě vizuálně-motoriké Bilingvální metoda ve výchově a vzdělávání : * systém bilingvální metody ve výchově a vzdělávání se rozšířil především v 80.letech 20.století ve skandinávských zemích, později i v Německu a Francii * u nás se tato metoda uchytila v druhé polovině 90.let * základním předpokladem pro zavedení bilingválního přístupu ve vzdělávání neslyšících je: Systém bilingvální komunikace * mluvenou řeč nelze zvládnout bez současného vyučování ZJ * jenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje * užívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se * cíl bilingválního vyučování neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře porozumění a úspěchu Důvody pro bilingvální vzdělávání slyšící x neslyšící učitel : Podmínky pro úspěšný bilingvální vývoj : 1. stálý jazykový kontakt 2. rovnocenné postavení obou jazyků, 3. umožnění rozvoje obou jazyků na stejné úrovni 4. přirozený vývoj obou jazyků, 5. učit se používat jazyk v komunikaci Totální komunikace * Spíše filozofií či náhledem na způsob vzdělávání žáků a studentů s vadami sluchu * Při komunikaci a při vzdělávání se doporučuje využívat všech dostupných komunikačních prostředků, a to podle individuálních potřeb konkrétního dítěte (zjištěných na základě důkladné diagnostiky) Totální komunikace * „komplex manuálních a orálních způsobů komunikace, které jsou schopny sluchově postiženému zajistit bezbariérový přístup k informacím tak, aby byl zajištěn jejich harmonický rozvoj“ * vznik – 60. léta 20. století * Dorothy Shifflettová * dr.Roy Holcomb z USA * 1.zpráva o tot.komunikaci u nás - PhDr.Miloš Pulda v časopise GONG v roce 1979 * snaží se nejen o umožnění sluchově postiženému dorozumět se se slyšícím, ale i * naopak, slyšícímu se sluchově postiženým * 2 významy : a) TK je filosofie určitého způsobu myšlení nebo komunikace Prostředky dorozumívání v rámci TK: * pomocné artikulační znaky – vizuální kontakt * pantomima, mimika, dramatizace * prstová abeceda * mluvený jazyk – mluva, odezírání, čtení, psaní * posunkové systémy – všeobecně užívaná gesta, postoj těla * znakový jazyk, znakovaná čeština Kritika totální komunikace * děti sledují jenom ruce – nenaučí se srozumitelně mluvit ani odezírat * mnozí učitelé SP nedokáží současně mluvit a znakovat * je zanedbána raná sluchově – řečová výchova * zisk ze slyšení se ztrácí, připojí-li se posunky slyšící x neslyšící pedagog/pedagog se SP : 1. slyšící pedagog a) osvojení si mluvené řeči b) funkce socializační a integrační c) klade důraz na využití psané podoby národního jazyka. 2. pedagog se sluchovým postižením: * komunikační vzor, * identifikační vzor, - jsou nejdůležitějšími vzory pro děti, které přejímají mnoho charakteristik, hodnotových měřítek i způsobů svých rodičů * sociálním vzor - významnou formou sociálního učení je napodobování sociálním skupinou * kulturním vzor - u neslyšících učitelů je výhodou, že znají kulturu a historii neslyšících Pedagog se SP by měl mít: * znalosti o kultuře a historii Neslyšících, * dovednost umět udržet pozornost žáků/studentů se sluchovým postižením, * umět zajistit správné vizuální podmínky (při komunikaci mezi pedagogem a studenty i při vzájemné komunikaci mezi studenty), * klást důraz na vizualizaci a zpětnou vazbu, * dbát na porozumění čteného materiálu, * umět zajistit individuální přístup, * vzdělávat i výchovně působit, * podněcovat spolupráci (nejen mezi pedagogem a studentem, ale i mezi studenty a pedagogy navzájem) a * umět navázat partnerský vztah mezi pedagogem a studenty. Literatura: KOMORNÁ, M. Systém vzdělávání osob se sluchovým postižením v ČR a specifika vzdělávacích metod při výuce. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka o.s., 2008. KRAHULCOVÁ, Beáta. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002.