Jejich přijímání a vyjádření
Psychosomatická klinika
Mgr. Sandra Gembčíková
Mgr. Kateřina Mladá

žVYJÁDŘENÍ OCENĚNÍ
žZásady:
Øbýt konkrétní
Ømluvit v první osobě
Øvhodné místo a čas
Øpozor na pochvalu vyjádřenou jako manipulace
Ø
ž„Potěšilo mě,…“   „Líbí se mi,…“ „Vážím si…“
OCENĚNÍ

OCENĚNÍ
žPŘIJÍMÁNÍ OCENĚNÍ
žZásady:
Ønezlehčovat, neironizovat, nepoužívat falešnou skromnost → pokud budeme komplimenty odmítat, mohou
nám je ostatní přestat dávat
Øvhodná je stručná reakce, nebo stručné vyjádření pocitů
ž
ž„Děkuji…“,
ž„Děkuji ti, to mně udělalo radost.“,
ž“Děkuji ti, jsem z toho teď rozpačitá, protože…“

KRITIKA
žVYJÁDŘENÍ KRITIKY
ž(činnost hodnocení, posouzení, ocenění)
žZásady:
Øvhodná forma (stručnost a jasnost) a načasování
Ønevyjadřování kritiky jako vlastního ventilu
Øpoužívat ji za účelem řešení situace, zlepšení vztahů
Østát si za ní, neznehodnocovat ji omlouváním
Økritizujeme CHOVÁNÍ ne OSOBU

KRITIKA
žVYJÁDŘENÍ KRITIKY
ž
ž„Štve mě, že jsi přišla pozdě“
ž„Bojím se, když jedeš rychle autem“
ž„Nelíbí se mi, že když si dočetl noviny, nechal jsi je ležet na záchodě“
ž„Mrzelo mě, že sis na večírku všímal více Mirka než mě“
ž

KRITIKA
žPŘIJÍMÁNÍ KRITIKY
ØZpůsob, jakým nás druzí kritizují:
ž→ vhodně podaná a oprávněná kritika,
ž→ nevhodně podaná, nicméně oprávněná kritika,
ž→ nevhodně a cíleně podaná neoprávněná kritika, jejímž cílem je ponížit nás
ž
ØVšem společný asertivní přístup:
ž→ poslouchat obsah sdělení a informace (pozor na chyby v myšlení!)
ž→ reagovat vždy konkrétně a specificky
ž→ „Já“ věty

PŘIJÍMÁNÍ KRITIKY
žPŘIJÍMÁNÍ OPRÁVNĚNÉ KRITIKY
ž
ØZpětná vazba
ž„Když mi to říkáš tak nepříjemně, dostávám vztek“
ØNegativní dotazování
ž„Co je na tom mém chování špatně? Co se ti nelíbilo?“
ØAsertivní souhlas
ž„Máš pravdu, choval jsem se k tobě nepříjemně“
ØNegativní aserce
ž„Taky mě to teď trápí, nezachoval jsem se dobře“
ØEmpatie
ž„Docela ti rozumím, musel jsem tě tím pořádně naštvat“
ž
ž
ž

PŘIJÍMÁNÍ KRITIKY
žPŘIJÍMÁNÍ PRAVDIVÉ ALE NEVHODNÉ KRITIKY
Øpodána nepřijatelným způsobem (na veřejnosti, neadekvátní výrazy, ironie, tón)
ž
ž1. Vyjádření našich nepříjemných pocitů
ž„To, co říkáš, je možná pravda, ale způsob, jakým to říkáš, mi zásadně vadí“
ž
ž2. Pokusíme se odložit řešení na klidnější dobu
ž„Možná máš pravdu, ale teď o tom nechci mluvit“
ž
ž3. Počkáme, až partner  promluví o sporné situaci přijatelným způsobem – pak reagujeme jako u
oprávněné kritiky

PŘIJÍMÁNÍ KRITIKY
žPŘIJÍMÁNÍ NEPRAVDIVÉ KRITIKY
ž
ž1. Informujeme o našem názoru
ž„Nesouhlasím s tím, co říkáš,…“
ž2. Přímo vyjádříme svoje pocity
ž„Udivuje mě, že tomu věříš,…“ „Dost mě to štve…“
ž3. Žádáme upřesňující informace
ž„Mohla bys mi povědět, jak jsi na to přišla?“
ž4. Záleží-li na tom, můžeme navrhnout řešení
ž