¨Erik Homburger Erikson (1902 Německo – 1994 USA) – psychoanalytik (nesplést s Miltonem Ericksonem - hypnoterapeutem) ¨ ¨ Rozšířil Freudův koncept psychosexuálního vývoje jednak o vliv prostředí a jednak za hranice dospívání. ¨ ¨Lidský život se rozvíjí postupně podle scénáře, který má 8 fází, podobně jako se rozvíjí květ. ¨Úspěch či neúspěch v dřívějších fázích (pojetí krizí) ovlivňuje postup v dalších fázích. ¨Krizi jedinec, buď zdárně vyřeší, nebo ne. Buď získá specifickou ctnost (virtue) a dojde k růstu, anebo ne. ¨Jestliže je krize řešena neuspokojivě, je vývoj identity poškozen a je do něj ve značném stupni vtělena negativní komponenta, kterou může být například nedůvěra, stud, nejistota a další. ¨ ¨ https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bf/V%C3%BDvojov%C3%A9_stupn%C4%9B_psychiky-08.png Zdroj: Wikipedie ¨Freud vymezil tři poměrně nezávislé složky (id, ego a superego), které se řídí rozdílnými, navzájem rozpornými principy a cíli. ¨ ¨ID EGO SUPEREGO ¨id (ono), z něho vyvěrá pudová duševní energie (libido), která je hybnou silou člověka, je zdrojem energie pro ego i superego. ¨Id je iracionální, nebere ohled na realitu, jeho cílem je okamžité uspokojení svých přání a tužeb - řídí se principem slasti. ¨Id je téměř nevědomé, ovšem do vědomí vniká pokaždé, když se nějaká „biologická“ potřeba hlásí ke slovu (srov. sny o močení; i fyziologická potřeba je pociťována psychicky). ¨Podle Freuda představují všechny sny fantazijně splněná přání id. ¨Projevy ryzího id lze pozorovat u kojenců. ¨ego (já) se řídí principem reality a má sebezáchovnou funkci. Vzniká z části id v průběhu vývoje dítěte vlivem jeho interakcí s vnějším světem. Vzniká jako pozastavení „slepého“ jednání v pudu. ¨Je racionální, zvažuje činy a jejich následky. Přání id porovnává s realitou, dává jim přijatelnou formu a uspokojuje je ve vhodnou chvíli a vhodným způsobem. ¨Ego je vědomé, předvědomé i nevědomé (např. náš stín). ¨Nevědomá část se pomocí obranných mechanismů (viz dále) vypořádává jak s nepřijatelnými přáními id, tak s extrémními zákazy superega. ¨Silné ego (nikoli egocentrismus!) je znakem zdravě vyvinuté osobnosti. ¨Já prostředkuje mezi id, superegem a vnějším světem. ¨ ¨Vztah mezi řídícím já a pudovým ono Freud znázornil obrazem jezdce na koni a dodával, že jezdec musí často koně vést tam, kam chce zvíře. ¨ ¨Zdravé já se vyznačuje schopností přijímat a integrovat pozitivní i negativní podněty z vnějšího i vnitřního světa tak, že přitom zůstane celé, tzn. že nemusí regredovat (vracet se) k raným procesům štěpení. ¨Zkušenost s podporující, ochraňující a živící uspokojivou matkou (obecně s kýmkoli takovým), která umí zacházet s negativními vlivy zvenčí (např. chlad) nebo zevnitř (bolest), a dokáže je přinejmenším dobře kompenzovat (vyrovnávat), dítěti umožňuje nacházet a rozvíjet tyto autonomní schopnosti upokojení i v sobě samém (dospělost). ¨superego (nadjá) vzniklo v průběhu socializace z konfliktů dítě versus autorita, poskytuje ventil vlastním agresivním impulsům jedince, neboť jde o proti sobě projevenou agresivitu. ¨Obsahuje vědomě či nevědomě internalizovaná (zvnitřněná) omezení, zákazy a příkazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro dítě významnými autoritami. ¨Je zdrojem nevědomého pocitu viny, či vnitřní tísně. ¨Superego je moralizující silou v člověku, řídí se principem dokonalosti. Jednou jeho částí je svědomí (hlas rodičů), druhou částí je ideální já, které usiluje o dokonalost a jehož základem byly činnosti a projevy dítěte, které rodiče chválili. ¨Superego může být v rozporu se současnými hodnotami jedince. ¨Silně rozvinuté superego se vyskytuje u perfekcionistů, slabě rozvinuté u zločinců. NEMLUVNĚ (novorozenecký + kojenecký věk) 0 – 1 Důvěra vs. Nedůvěra matka ▬►Naděje Senzorické deformace a stažení se BATOLECÍ VĚK (rané dětství) 1 – 3 Autonomie vs. Stud a pochyby rodiče ▬►Vůle a sebekontrola Impulzivita a nutkavost PŘEDŠKOLNÍ VĚK (věk her) 3 – 6 Iniciativa vs. Pocit viny rodina ▬►Účel a zaměřenost Nelítostnost a utlumenost ŠKOLNÍ VĚK 6 – 12 Snaživost vs. Méněcennost Škola, učitelé, přátelé, sousedi ▬►Kompetentnost a metodičnost Omezenost a netečnost OBDOBÍ DOSPÍVÁNÍ (Adolescence) 12 – 19 Identita vs. Konfúze rolí (identity) vrstevníci ▬►Poctivost a věrnost Fanatismus a odmítání MLADÁ (raná) DOSPĚLOST 20 – 25 (30) Intimita vs. Izolace partner ▬►Láska a přijetí Promiskuita a vyhýbavost DOSPĚLOST 25(30) – 50 (60) Generativita vs. Stagnace děti ▬►Péče (starostlivost) a produkce Rozplizlost a odmítavost STÁŘÍ (Zralý věk) 50(60) + Integrita „JÁ“ vs. Zoufalství společnost ▬►Moudrost a odříkání Domýšlivost a pohrdání ¨Dítě se rodí s bohatým souborem reflexů biologicky a fyziologicky účelných (sací, polykání, zvracení, kýchání, rohovkový aj.) i rudimentů (úchopový r. ad.). ¨Dítě se však rodí i s řadou prosociálních reflexů: ¨Upřednostňování lidské tváře, vyhledávání pohledu z očí do očí (viz pozdější roli pohledu!; roli pohybu očí), rozpoznání hlasu, úsměv, imitace... ¨ ¨Role pohledu ve vyučování a výchově. ¨0-1 let (orální fáze dle Freuda) ¨cnost: naděje ¨Otázka: Mohu věřit světu? ¨získání základní důvěry v život a svět, která je obrní proti prožívaným nejistotám. ¨Řešení jádrového konfliktu probíhá ve vztahu k matce nebo ji zastupující osobě. Péče matky umožňuje kojenci získání naděje, že svět je, přes přechodná utrpení a neuspokojení, v podstatě dobrý. Nedostatek péče vede u dítěte (zcela závislého v uspokojování svých potřeb na okolí) k ustavení základní, v dalším životě přetrvávající nedůvěry k okolí jako ke zdroji ohrožení. ¨První demonstrací sociální důvěry dítěte je jeho bezstarostnost při krmení, hloubka jeho spánku, relaxace střev apod. ¨Rodiče mohou vytěžit maximum ze senzorického a zvláště tělesného kontaktu. ¨ ¨Hned od narození se rozvíjí pečování – epimeletický pud rodiče (rodič naplňuje biologické potřeby dítěte). ¨Rodič rozeznává, kdy si chce dítě hrát, odpočívat, jíst, spát, být nerušeno. ¨Zhruba v 5 měsících přebírá iniciativu dítě: zaměřuje svoji pozornost, když čije (čuje) něco zajímavého (= role hračky), a musí být k jeho nelibosti omezováno. ¨1-3 roky (anální fáze dle Freuda) ¨cnost: vůle ¨Otázka: Is It OK to Be Me? ¨Dítě je samostatně pohyblivé, snaží se projevovat vlastní vůli – rozhoduje ¨Dítě si osvojuje hygienické návyky – klíčová kompetence ¨Dítě mnoho věcí chce, ale nedokáže je zvládnout – role rodiče ¨Dítě hledá vyváženosti mezi zadržováním a pouštěním (v mezilidské interakci - moc nebo málo zábran) ¨3 – 6 let (falická fáze dle Freuda) ¨cnost: účelnost ¨Otázka: Is it OK for Me to Do, Move, and Act? ¨Potvrzení vlastní iniciativy jako dobré, nebo naopak vyvolávání pocitů viny za to, co činí, probíhá ve vztahovém rámci celé vlastní rodiny nebo skupiny ji nahrazující. ¨Úspěšné vyrovnání se s konfliktem iniciativy podporuje vývoj osobnosti ve směru zaměřenosti a cílevědomosti vlastního úsilí. ¨Neúspěch vede k postojům rezignace a sebeobviňování za činy uskutečněné nebo zamýšlené. ¨Za nejhlubší konflikt v životě je považována nenávist vůči rodiči (který je modelem Superega), který se snažil uplatnit výchovná opatření s velkou agresí, kterou zdravé dítě nemůže tolerovat. ¨ ¨Dítě si začíná samostatně hrát – spontánní hra je důležitá ¨Schovává se ¨Je schopno cítit vinu – hodnotí sebe ¨ ¨6-12 let (období latence dle Freuda) ¨cnost: kompetence ¨Otázka: Can I Make it in the World of People and Things? ¨Mezi šestým rokem a počátkem dospívání je úkolem dítěte osvojit si dovednosti cílevědomě a úspěšně zacházet s předměty hmotného světa. ¨V tomto období přesahuje jeho zkušenost rámec rodinných vztahů a je vystaveno srovnávání a hodnocení v širším výběru školních a mimoškolních situací. ¨Srov. úlohu separace při nástupu do školy ¨Úspěšné dosahování praktických cílů vlastní snahou v tomto období je základem rozvoje kompetence, sebedůvěry a sebeprosazení v praktické činnosti. Neúspěchy (i když je úkol příliš obtížný) vedou k ustavení pocitů vlastní nedostačivosti a méněcennosti ve srovnání s ostatními. ¨ ¨Předtím než se dítě stane biologickým rodičem, musí se začít stávat samo poskytovatelem péče. ¨Dítě normálně se vyvíjející zapomíná (nebo spíše sublimuje) nezbytnost ovlivňovat lidi přímým útokem. Nyní se učí získávat uznání produkováním věcí. Učí se pocitům konečnosti v závislosti na tom, že si postupně uvědomuje, že už tady není to ochranné lůno rodinného zázemí. Učí se dovednostem a zvládání úkolů. Rozvíjí výkonnost, stává se dychtivou a vše absorbující jednotkou. To podporuje jeho autonomii. Ohraničené ego dítěte zahrnuje jeho dovednosti a zručnosti, dítě se učí potěšení z dokončené práce, zaměřené pozornosti, píli, pracovitosti. ¨Nebezpečí v tomto stadiu spočívá v pocitu neadekvátnosti a méněcennosti. Jestliže dítě ztratí naději na dosažení vlastní výkonnosti, vede to u něj k tendenci se izolovat. Může se objevit snaha o rivalitu, soupeření s okolím nebo naopak pasivita v chování (rezignace) nebo mutilace. ¨ ¨12-19 let (genitální fáze dle Freuda) ¨cnost: věrnost ¨Otázka: Who Am I and What Can I Be? ¨Ústředním tématem vývojového procesu je podle Eriksona utváření osobní identity, které úzce souvisí s vývojem ega. Než se objeví zralé Ego, musí člověk získat přiměřený pocit identity. ¨Po ukončení dětského období vývoje je v průběhu biologického a psychologického dospívání úkolem mladého člověka ustavit si pevné pojetí vlastního já, svého místa a smyslu v životě. ¨Dospívající se chce odlišovat a zároveň splynout s okolím (je to ambivalentní postoj) ¨Potřeba se odpoutat od primární rodiny ¨Vývojově závažnou úlohu získávají jednak vztahy k vrstevnickým skupinám a dále ke skutečným či pomyslným vzorům, k nimž se v tomto období upírá. ¨Nesoudržná, rozporná zkušenosti s tím, jak se jeví sobě a ostatním, vytváří neurčitou, nejednotnou a zmatenou strukturu osobnosti. ¨ ¨V pubertě a rané dospělosti se vše, co bylo v dětství přirozené, vyřešené a volně plynoucí stává opět otázkou. ¨Rostoucí a vyvíjející se mladý člověk tváří v tvář své vlastní fyziologické revoluci nyní konfrontuje to, čím se zdá být v očích druhých lidí s tím, čím se cítí být sám. Táže se sám sebe, jak spojit role a dovednosti, které si vytvořil dříve s prototypy, které vyžaduje jeho budoucí postavení. ¨ ¨Adolescence představuje tedy hledání sebeidentity. To se projevuje tím, že mládí zkouší různé masky - hledá způsob zábavy, oblékání, účesu, to, co by bylo uznáváno vztažnou skupinou (vrstevníky). ¨Erikson věří, že rituály dospívání a nejrůznější obřady jako například biřmování jsou nástroje, kterými se potvrzuje získání identity a integrace Ego. (? Jejich chybění v naší společnosti) ¨Nebezpečím tohoto stadia je zmatení rolí. Může dojít ke zmatení sexuální identity, delikvenci, výjimkou nejsou ani psychotické incidenty. Jestliže je toto však včas a správně diagnostikováno a léčeno, nemají tyto incidenty tak fatální význam jako by měly v jiných vývojových stadiích. ¨V sexu se snaží mladý člověk najít harmonii mezi smyslovostí a konvencí. ¨Zamilování se v průběhu konfrontace s tímto konfliktem je vesměs sexuální záležitostí. Jde o pokus definovat vlastní identitu projekcí vlastního zmateného ega do druhé osoby. ¨Vývoj jáství směřuje k intimnímu jádru já, které se stává hlavně zdrojem učení. Jedinec sám sebe činí stále diferencovanějším objektem sebereflexe. ¨ ¨19-25(30) let ¨cnost: láska ¨Otázka: Can I Love? ¨Úkolem raného údobí dospělosti je dosažení schopnosti spojit se v důvěrném citovém vztahu s druhým člověkem, s nímž osoba plně sdílí všechny podstatné stránky života. ¨Těžištěm osobnostního vývoje jsou zde vztahy pohlavního partnerství s původně cizím člověkem. ¨Erikson vypočítává nároky úspěšného důvěrného vztahu jako „1. vzájemnost orgasmu, 2. s milovaným partnerem, 3. opačného pohlaví, 4. s nímž je člověk schopen a ochoten vzájemně si důvěřovat a 5. s nímž je schopen a ochoten sladit rytmus práce, rozmnožování a zotavování sil 6. tak, aby zajistili uspokojivý vývoj i svému potomstvu.“ ¨Úspěšné ustavení životního partnerství vyžaduje vydat se v šanc druhému v situacích, v nichž se člověk vzdává záruk bezpečí. Byl-li dosavadní vývoj málo úspěšný, člověk nemá odvahu podstoupit riziko utrpení, kterým hrozí případné selhání pokusu navázat důvěrný vztah, a místo toho směřuje k uhýbání před ním a ke společenské izolaci. ¨ ¨Srov. emerging adulthood (Jeffrey Arnett, 2000): Změna přístupu k dospělosti ve vyspělých zemích v posledních desetiletích ¨ ¨25(30)- 50(60) let ¨cnost: péče ¨Otázka: Can I Make My Life Count? ¨Úkolem zralé dospělosti je přispívat druhým. A to především péčí poskytovanou vlastním dětem ve své nově ustavené rodině, dále i ve společenství, v němž člověk žije, vytvářením něčeho užitečného pro jeho členy. ¨Neúspěšný vývoj se projevuje neschopností být takto prospěšný svému okolí, prožíváním životního ochuzení a ztrátou činného kontaktu s druhými lidmi. ¨ ¨50(60)-dále ¨cnost: moudrost ¨Otázka: Is it OK to Have Been Me? ¨V poslední fázi vývoje jde o integritu já i o shrnutí všech předchozích stádií. ¨Erikson uvádí: "V takovém konečném vyrovnání ztrácí smrt svůj osten. Nedostatek nebo ztráta rostoucí integrace "já" se ohlašuje strachem ze smrti: jedinečný životní běh není přijímán jako poslední možnost života. Zoufalství vyjadřuje pocit, že čas je nyní příliš krátký pro pokus začít znovu jiný život a vyzkoušet alternativní cestu k integritě..." ¨Strach ze smrti a úzkost je pociťována a prožívána v menší míře, když člověk cítí kontinuitu vlastního života, jeho smysluplnost, účelné a i duchovně a společensky užitečné prožití života. Ctností je v tomto údobí je spiritualita a moudrost. ¨Desitengrace ,,já" v tomto období a chorobný strach ze smrti vede v tomto období života k zoufalství. ¨ ¨ ¨