Umění klást otázky ( R. Fishera (2011) „Učíme děti myslet a učit se“.) · užívání jazyka a volba obsahu na úrovni přiměřené dané třídě · rozdělování otázek celé třídě · vybízení a nápovědi podle potřeby · zužitkování odpovědí žáků (i nesprávných ) v kladném smyslu · vhodné načasování otázek a odmlk mezi otázkami · postupné zvyšování myšlenkové náročnosti kladením náročnějších otázek · účinné využívaní písemných otázek Neproduktivní otázky Špatná otázka nechává myšlení tam, kde bylo, a může je i omezit, oslabit nebo mu úplně zabránit. Příklady neproduktivních otázek jsou: •Hloupé otázky Jde o neuvážené otázky. Zprimitivňují něco, co je citově nebo rozumově složité. •Příliš složité otázky To jsou otázky příliš rozsáhlé nebo příliš abstraktní, než aby bylo možná se s nimi naráz vyrovnat. Když jsou otázky příliš těžké, mohou vést k tomu, že si pak na ně pan učitel odpovídá sám. Jednou jsem spěchal ulicí a oslovil mě muž s kloboukem, který se zeptal: „Věříte v Boha?“ Poněkud zaskočen jsem odvětil: „To záleží na tom, co míníte Bohem.“ Když jsem zas vykročil dál, řekl: „Zanesu vás do kolonky Neví.“ Jeden učitel začal hodinu otázkou: „Proč máme znečištěné životní prostředí?“ Ve třídě nikdo neodpověděl. Bylo by účelnější zúžit záběr otázky, vytvořit kontext a postupovat od známého k neznámému. •Příliš ohraničené otázky, úzké otázky Jsou to často otázky typu „co-si-učitel-myslí?“ Když jsou příliš snadné, vedou k přívalu odpovědí typu „vypal a prchej dál“: „Co je tohle..?“ „Co je tamto…?“ „A co je tamhleto?“ „Co je žába?“ ..ve třídě ticho….nápověda „O…Obo…Oboj“…odpovídá si sám učitel: „Obojživelník.“ Hlavní překážkou myšlení je hledání právě té jediné odpovědi, která nejspíš vyhoví požadavku „rychle a správně!“, jako by šlo o hru „hádej, co má učitel na mysli?“. Samozřejmě i rychlé otázky kvizového typu omezené na věcnou informaci mají své místo. Prověrka toho, co si žáci pamatují, může upevnit a připomenout, co už vědí, a může jim dopomoci k zapamatování.