Historie spotřební a kosmetické chemie

Mýdlo a prací prostředky:

první záznamy pocházejí z Babylonie z roku 2800 př. n. l., kdy archeologové nalezli babylonské nádoby, na kterých byla zjištěna látka podobná mýdlu

na očistné vlastnosti mýdla upozornil ve 2. stol. n. l. slavný římský lékař Galenos

vyrábělo se z olivového oleje, vápna a louhu, který mydláři získávali z dřevěného popela

mazlavé, černé, hnědé nebo nazelenalé a nevonělo zrovna příjemně

popis výroby primitivního mýdla je znám od starých Římanů

specialisty na výrobu mýdla byli už v té době Arabové, kteří ho připravovali z olivového oleje, ale používali i oleje aromatické – například tympánový, mýdla barvili a parfémovali a kromě kusového mýdla používali i mýdlo tekuté

evropská střediska mydlářství byla ve středověku v Itálii, Španělsku a především ve Francii; pojem marseilleské mýdlo se pro vysoce kvalitní výrobky používá dodnes, základem mýdel byl především olivový olej místní produkce

v Čechách byla výroba mýdla z velké části starostí hospodyněk a to až do 17. století

začátkem 19. století se začalo toto řemeslo měnit v průmyslovou velkovýrobu

v roce 1806 založil William Colgate v New Yorku továrnu na mýdlo

první prací prášky se objevily kolem roku 1880 - jednalo se spíše o rozemletá mýdla

velkým pokrokem bylo přidávání pracích a bělících složek do prášku - peroxoboritanu sodného a silikátu, takto upravené prací prášky se začaly vyrábět v roce 1912

ve 30. letech 20. století se do prášku začaly přidávat fosfáty (změkčovaly vodu)

později se však zjistilo, že fosfáty škodí životnímu prostředí a od 80. let se tyto složky začaly nahrazovat jinými - pro životní prostředí méně škodlivými změkčovadly

druhá světová válka odstartovala rozvoj chemického průmyslu a přírodní mýdla se nahradila syntetickými pracími prostředky

v 70. letech se do prášků začaly přidávat biologicky aktivní enzymy, které dokáží odstranit určité typy skvrn - to umožnilo snížit teplotu a šetřit energii při praní

mezi tyto biologicky aktivní enzymy patřily zejména lipázy (štěpí tuky - mastné skvrny), proteázy (štěpí bílkoviny - skvrny od krve) a amylázy (štěpí cukry - skvrny od sladkostí)

od 70. let se do pracích prostředků přidávají látky zabraňující rezivění pračky

od 90. let se pracuje na prostředcích, které nedráždí pokožku, nevyvolávají alergie a zároveň mají čím dál větší čistící schopnost

Obr. 1: Výroba mýdla (převzato z http://www.hansley-cosmetics.com/proces%20vyroby%20mydla%20za%20studena%20.htm)

Dezinfekce:

různé praktiky dezinfekce sahají již do starověku, ale vědecké aplikace dezinfekce za účelem ničení mikroorganizmů jsou datovány nejdříve do období zhruba před 150 lety
jedním z prvních postupů bylo působení tepla, které využívali vojáci k dezinfekci svého oblečení a výstroje
oxid siřičitý byl pak prvním zaznamenaným dezinfekčním prostředkem
865 n. l. objeven ethanol, ale jeho praktické použití bylo zaznamenáno až v roce 1763 v pařížské nemocnici, kde byl aplikován jako dezinfekční prostředek pro krytí ran
1493–1541 švýcarský lékař Paracelsus poprvé uvedl směsi mědi, olova, arzenu, rtuti, železa a síry
1546 Fracostoro objevil, že infekce může být přenášena z jedné osoby na druhou
1774 objeven chlor švédským chemikem Scheelem
1778 byla „okyselená voda“ (ocet) zapsána do seznamu dezinfekčních prostředků
1810 Nicolas Appert vyvinul moderní metodu sterilizace potravin použitím tepla a následným uchováním v uzavřených nádobách, což je dnes známo jako konzervace potravin
1811 poprvé izolován jod průmyslovým chemikem Bernardem Courtoisem, avšak na rány byl jod aplikován až v roce 1839
1818 objeven peroxid vodíku Louis-Jacques Thenardem
1832 objeven fenol Karlem Ludwigem von Reichenbachem
1916 zaznamenán účinek kvartérních amoniových sloučenin, které byly komerčně aplikovány v roce 1939

Obr. 2: Peroxid vodíku (převzato z http://chs-certuv-hradek.webnode.cz/neco-navic/potkani-lekarnicka/)