DĚTSKÝ SVĚT DĚTSKÉ NAIVNÍ TEORIE Epistemologická východiska vyučování VSTUPNÍ OTÁZKY: ¨1. Jak dítě rozumí světu, ve kterém žije? Jaké ¨ jsou jeho představy o světě a proč? ¨ ¨2. Můžeme jako dospělí zprostředkovat dítěti ¨ skutečné poznání? ¨ ¨3. Jaké to bude mít komplikace? S čím je nutno ¨ počítat? ¨ ¨ Žák nepřichází do školy nevědomý, prázdný jako čistý list papíru, který učitelé teprve odshora dolů popíší pravdivým a objektivním vědění o světě. Každé dítě už světu kolem sebe nějak rozumí, má o něm své představy. Učební proces je pak vždy střetáváním jeho prvotních představ s novými informacemi. Tradiční pojetí školy a vyučování (transmisivní) ¨Východiska: ¨ ¨1. Dítě přichází do školy a nic neví. ¨2. Úkolem učitele je všechno je naučit. ¨3. Inteligence je chápána jako suma vědomostí, ¨ které si dítě osvojí v průběhu školní docházky. ¨ Konstruktivistické pojetí školy a vyučování (humanistické) ¨Východiska: ¨ ¨1. Dítě přichází do školy a o světě ví spoustu věcí. ¨2. Úkolem učitele je vytvořit při učení takové podmínky, aby si dítě svoje poznatky pod jeho vedením utřídilo a (re)konstruovalo ve spolupráci s ostatními dětmi do reálného obrazu světa. ¨3. Inteligence se rozvíjí v aktivní myšlenkové činnosti při učení. ¨ Humanistická psychologie a pohled na dítě v situaci výchovy a vzdělání ¨ ¨Výchova jako pomoc jedinci při jeho rozvoji a růstu ¨Výchova a vzdělávání jako realizace vnitřních potencí ¨Dětské potřeby (Maslowova pyramida – biologické fyzické, bezpečí a jistoty, sounáležitosti, uznání a úcty, seberealizace) ¨ Nároky na učitele ¨ ¨Pedagogické kompetence: vše ku prospěchu dítěte ¨ (překonat rutinní prakticismus) a význam pedagogické reflexe a sebereflexe. ¨ ¨Pedagogické ctnosti: pedagogická láska, pedagogická moudrost, pedagogická odvaha, pedagogická důvěryhodnost. DĚTSKÝ SVĚT = svět „tady a teď“ ¨Podmínkou jeho poznávání dítětem mladšího školního věku je proto „být při tom“. ¨ ¨ ¨Efektivní učení je proto vždy: ¨ konkrétní ¨ situační ¨ vázáno na osobní zkušenost ¨ Základní paradigma ¨ ¨Žák nepřichází do školy nevědomý, prázdný jako čistý list papíru, který učitelé teprve odshora dolů popíší pravdivým a objektivním věděním o světě. Každé dítě už světu kolem sebe nějak rozumí, má o něm své představy. ¨ ¨Učební proces je pak vždy střetáváním jeho prvotních představ s novými informacemi. ¨ Motto ¨ ¨ ¨Výchova není v tom, poučovat lidi nebo jim dělat kázání, ale dát jim příležitost, aby sami myslili, sami srovnávali. ¨ Karel Čapek Dětské poznávání světa začíná od prvních okamžiků jeho života ¨Zdroje: ¨ Øsubjektivní zkušenost, Øpřebrané interpretace (od dospělých – “takhle to je” – prostřednictvím řeči, jazyka), Øsociokulturně zprostředkovaná zkušenost (kulturní reprezentace), Øvědecké poznání (škola). ¨ Dětské poznání se formuje jako tzv. prekoncepce, příp. dětské naivní teorie ¨Terminologie: ¨ ¨Prekoncepce = osobní pojetí, individuální a specifická představa o určitých věcech a jevech – předtím, než děti projdou specifickou přípravou, výukou. ¨Dětské naivní teorie = složitější konstrukty, kterými si děti vysvětlují skutečnost (obsahují odpovědi na otázky co – proč – jak - s jakým výsledkem – k čemu to slouží). ¨Miskoncepce = chybné pojetí. ¨ Dětské prekoncepce ¨…představují úhel pohledu dětí na svět, přes který tento svět “čtou” a vysvětlují si jej pro sebe. ¨ (Pupala, 2001) ¨ ¨Dětské znalosti o světě mají podobu velmi stabilních kognitivních struktur, které se poměrně obtížně mění; ¨pokud je chceme dítěti pomoci nahradit dokonalejším schématem, musíme navodit tzv. kognitivní zlom – AHA!!! zážitek. ¨ (Piaget, 1970) ¨ Schéma reakce individua na novou (neznámou) zkušenost ¨ NOVÁ ZKUŠENOST asimilace akomodace rozšíření schématu rozumím nerozumím nové„zapadá“ do konceptu, poznání se prostě rozšiřuje „AHA!!!“ nové „nezapadá“, schéma se musí rekonstruovat, přizpůsobit nové informaci Asimilace i akomodace jsou přirozenou součástí procesu spontánního učení (zkušenostního učení) Konstruktivistický přístup ke školní výuce ¨Předpokládá: ¨ Øopírat se o dětské prekoncepce (vycházet vždy z toho, co už dítě ví – případně pomoci mu objevit samostatně chybu – AHA!); Øumět dětské prekoncepce (miskoncepce) diagnostikovat; Ønavodit ve skupině kooperativní vyučování a učení (“zdolávání” chybných koncepcí v sociální korekci). ¨ Pozor! ¨ ¨Nepřiměřené úkoly jsou pro děti “nestravitelné”, děti je vzdávají a uchylují se k pamětnímu učení. Když je jich příliš mnoho (převládají ve školní práci), děti se časem naučí nepokoušet se je pochopit a učí se zpaměti, “papouškují” - ničí to radost z učení a podkopává sebedůvěru dětí. ¨ Vychovávat = věřit v možnost zlepšení ¨Pět postojů dobrého vychovatele: ¨Lidské bytosti se mohou měnit ¨Měnit se může i osoba, kterou vychovávám ¨Mohu změnit osobu, kterou vychovávám ¨Já sám/sama se mohu (a musím) měnit ¨Společnost může (a musí) být měněna jednotlivci, z nichž se skládá ¨(Feuerstein in Laniado, 2004) Literatura ¨ ¨Fisher, R. (1997). Učíme děti myslet a učit se. Praha: Portál. ¨Helus, Z. (2004). Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál. ¨Holt, J. (1995). Jak se děti učí. Praha: Agentura STROM. ¨Kolláriková, Z., & Pupala,B. (2001). Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál. ¨Laniado, N. (2004). Jak odmalička rozvíjet inteligenci dětí. Praha: Portál. ¨Piaget, J. (1970). Psychologie inteligence. Praha: SPN. ¨ A TEĎ… …CO SI S TÍM MÁ POČÍT UČITEL PRIMÁRNÍ ŠKOLY? jaro 2016