Jean Piaget (1896 - 1981) Vývojová teorie Jeana Piageta patří k vlivným psychologickým konceptům současnosti, přestože se týká "jen" jedné stránky ontogeneze člověka - kognitivního vývoje, posléze také paralelně s ním vývoje morálního (zkoumal vývoj morálního usuzování jedince). Za základní princip kognitivního vývoje (vývoj myšlení a učení) Piaget považoval kombinaci, prolínání dvou procesů: asimilace a akomodace. Asimilace spočívá v přijímání, osvojování si či "pozření" nových zkušeností; tyto nové zkušenosti však nemusejí být v souladu s dosavadní úrovní a strukturou poznatků a mysl člověka se proto akomoduje, přizpůsobuje novým prvkům, aby obnovila narušenou rovnováhu (podobně jako se akomoduje čočka oka na změnu světelných podmínek). Schopnost asimilovat nové poznatky i akomodovat se na ně je přitom dána zčásti zráním (mění se v závislosti na zákonitém vývoji, maturaci nervové soustavy), zčásti tím, s jakým množstvím a kvalitou podnětů se člověk setkává. Podle Piageta se člověk učí tak, že si v každodenních kontaktech s realitou získává zkušenosti, a ty si ukládá v poznávacích strukturách, které se nazývají asimilační schémata (kognitivní schémata). Tato asimilační schémata určují naši senzitivitu (citlivost) na podněty z prostředí, naše učení probíhá tak, jak jsou tato schémata “nastavena”. Spontánní učení (zkušenostní poznávání nebo také situační učení, učení z každodenního života) souvisí s neustálou snahou našeho mozku nacházet v předkládaných zkušenostech (objektech a situacích) smysl a význam. Protože zkušenosti jsou individuální, jedinečné, jsou asimilační (kognitivní, poznávací) schémata vytvořená ve zkušenostech subjektivní: · poznávání (učení) je vždy spojeno s emocionálními prožitky (learn by heart) · každé dítě má specifické způsoby a cesty poznávání (metakognitivní znalosti, zkušenosti z procesu poznávání – vliv tzv. kognitivního stylu jedince, typu inteligence apod.) Jean Piaget tedy vysvětluje proces učení jako základní mechanismus permanentní (biologické a psychologické) adaptace organismu a prostředí: · probíhá jako střídání asimilace a akomodace (protichůdnost a zároveň komplementarita); · mezi asimilací a akomodací se vytváří dynamická rovnováha, která je permanentně narušována a vyrovnávána; · narušení rovnováhy (jakmile nový poznatek nelze zahrnout do stávajícího kognitivního schématu) vyvolává potřebu okamžitě ji “vybalancovat” - nastává tzv. kognitivní konflikt (zlom), projevující se jako psychická tenze, snaha odstranit problém; · nastupuje akomodace, tj. měníme své kognitivní schéma pod vlivem nové zkušenosti – objevíme řešení: “AHA!!!” – ekvilibrace - rovnováha (UŽ TOMU ROZUMÍM!!!). Publikace, v níž Piaget představil svou koncepci "genetické epistemologie", se jmenuje "Psychologie inteligence. Kniha nepojednává ani tak o inteligenci v klasickém pojetí (kvantitativně měřitelná výkonová charakteristika), ale spíše o vývoji způsobu, jakým člověk v průběhu svého vývoje poznává a jak pracuje se získanými informacemi. Kognitivní vývoj neprobíhá spojitě, některé relativně významné posuny umožňují rozlišovat jednotlivá stadia úrovně poznání. Poznávání a učení tak je podmíněno vývojovou úrovní myšlení dítěte. Zvláštnosti dětského učení v ontogenezi klasifikoval Jean Piaget (1970) do čtyř hlavních stadií: Vývojové stádium Věk Typické znaky 1. senzomotorické 0 až 2 roky Důležitými procesy jsou: motorická aktivita, vnímání a experimentování. Dítě odlišuje sebe sama od ostatních objektů. Buduje se u něj pojem stálosti objektu, což svědčí o mentální reprezentaci nepřítomného objektu. 2. předoperační 2 až 7-8 let* Důležitými procesy jsou: řeč, tvoření představ a jednodušší myšlení. Děti se učí užívat jazyka. Myšlení dítěte je egocentrické, vidí vše jen ze svého hlediska, nedokáže se na problém podívat z pozice druhého člověka. Dítě ještě nechápe určitá pravidla činností, určité operace. Dokáže třídit objekty, ale převážně podle jedné charakteristiky. Chápe sice některé vztahy a problémy, ale řeší je v přílišné závislosti na tom, co právě vnímá. 3. konkrétních operací 7-8 let** rané konkrétní operace 9-12 let rozvinuté konkrétní operace Důležitými procesy jsou: postupně logické myšlení a operování s abstraktními pojmy. Dítě je schopno pochopit identitu. Chápe stálost počtu objektů (6 let), stálost hmotnosti objektů (9 let). Zkouší třídit objekty podle několika charakteristik. Experimentuje s objekty, ale nesystematicky. Zvládá operace na základě reverzibility (vratnost – jestliže 3+2=5, pak 5-2=3), dokáže zaujmout pozici někoho jiného při vnímání a hodnocení poznávaného materiálu – „odstup“ jako překonání předchozího egocentrismu. 4. formálních operací 11-12 a více let*** Důležitými procesy jsou: abstraktní, formálně logické operace. Dítě už se nemusí opírat o smyslovou skutečnost, je schopno usuzovat "jestliže, pak". Při experimentování systematicky obměňuje proměnné, hledá pravidla. Dokáže se vyrovnávat se situacemi, s nimiž se dosud nesetkalo. Operace se spojují ve složitější struktury a dítě s nimi dokáže pracovat oběma směry (přímo i vratně). Věk je udáván orientačně, mohou existovat interindividuální rozdíly. Teorie Jeana Piageta byla od doby svého vzniku mnohokrát korigována či modifikována. Přesto zůstává jednou z nejvýznamnějších psychologických teorií 20. stol. *Dítě poznává své okolí v bezprostřední činnosti motorické a senzorické (senzomotorická úroveň poznávání), později zkoumání pomocí představ (dítě je schopno vymanit se z materiální činnosti a uvádět ji do myšlených vztahů); týká se to téměř všech žáků 1. a 2. ročníku primární školy. Základní strategie učení je pokus a omyl. Poznávání a myšlení v předškolním věku (3-6 let): Pozorně poslouchá pohádky a příběhy přiměřené věku; má rádo napínavé příběhy s tajemstvím. Vyprávěné příběhy komentuje, zvlášť pokud se týkají rodinných událostí. Rádo se dívá do knížek, jakože „čte“. Rozlišuje slova, která podobně zní (pes-bez; pusa-husa…). Hraje si realisticky (krmí panenku, ukládá ji k spánku, nakládá do nákladního auta a odváží věci jinam, napodobuje zvuk motoru…). Od 3 let si hraje ve skupině, začíná kooperovat, dohaduje se. Kreslí a kresba se věkem zdokonaluje (detaily). Třídí předměty podle jednoho logického kritéria. Rozliší základní tvary a barvy, umí určit větší – menší, více – méně; v 5 letech nejmenší, nejkratší, stejný; dokáže seřadit předměty od největšího k nejmenšímu. Staví z kostek (3leté – řada, 4leté – pyramida, 5leté – schody) Je zvídavé, učí se se zápalem, má rádo slovní hříčky. Klade otázky: Proč? Co? Kdy? Kde? K dovršení 4. roku už poznají některá velká tiskací písmena, umí se podepsat. Chápe souslednost každodenních událostí a činností (ráno vstaneme, oblékneme se a vyčistíme si zuby…apod.) **Operační myšlení představuje novou kvalitu – vratnost; teprve teď operační činnosti umožňují dítěti pochopit relace (jako jsou nutné vztahy, např. že A musí být synem B, je-li B otcem A). Konkrétně operační úroveň pak napovídá, že dítě je schopno provádět operace jen na konkrétních předmětech, které může vnímat, konstruovat nebo si je představit. Pro stádium raných konkrétních operací (cca 1. a 2. třída) je typické seskupování a vylučování předmětů na základě jedné společné vlastnosti. Dítě je schopno porozumět jednoduchým pravidlům a odvozovat je v činnostech, méně už uplatňuje pokus a omyl, přemýšlí a vytváří si mentální struktury těchto činností (ví, co dělá, jak a proč). Vyvíjí se schopnost myšlenkově postupovat v opačném směru, aniž by se měnil smysl, což je nejvýznamnější mentální kvalita tohoto období. Ve stádiu rozvinutých konkrétních operací (simultánní myšlení – cca 3., 4. a 5. třída)jsou děti už schopny „odstupu“, tj. podívat se na věc (jev) z pozice druhého (z jiného úhlu pohledu). Mezi 8. a 10. rokem se rozvíjí schopnost mentálně koordinovat dvě nebo více vlastností či představ současně. Děti jsou schopny porozumět složitějším a věcem a abstraktnějším vztahům v učivu, baví je slovní hříčky opouštějí postupy pokusem a omylem a promýšlejí účinky, když porovnávají dvě nebo více situací za různých okolností. Uspořádání předmětů je určováno podle průsečíku mnoha vlastností (využití při mentálním mapování). ***V primární škole s ním nelze počítat a ve vyšších ročnících je naopak třeba počítat s tím, že vedle sebe existují skupiny s rozdílnou úrovní intelektu a hypoteticky deduktivní úsudek bez vizualizace dosahují jen jedinci s rozvinutým formálně operačním myšlením.