Logopedie Předmětem logopedie jsou osoby (děti i dospělí) s narušenou komunikační schopností. Na tu se nahlíží v celé šíři. Takže ne pouze v rovině zvukové (foneticko-fonologické), ale i v rovině obsahové (lexikálně-sémantická), gramatické (morfologicko-syntaktick) a sociálního uplatnění (pragmatická). Na příčiny vzniku se dá nahlížet z různých pohledů – kdy, kde, proč apod. Z časového hlediska se dělí na prenatální, perinatální a postnatální. Z lokalizačního hlediska se může jednat o genové mutace, aberace chromozomů, poškození centrální části, nepodnětné prostředí apod. Klasifikace je nejčastěji používána podle symptomů. Podle Lechty se rozděluje NKS na 10 základních kategorií. 1. vývojová nemluvnost = vývojová dysfázie – snížená či úplná neschopnost verbálně komunikovat 2. získaná orgánová nemluvnost – afázie – vlivem orgánového poškození či onemocněním centrální nervové soustavy. Řeč byla rozvinutá, ale následkem poškození dominantní hemisféry (nádor, autonehoda) se tato schopnost ztratila. 3. získaná psychogenní nemluvnost – mutismus – silný traumatizující zážitek způsobil, že došlo ke ztrátě artikulované řeči. Selektivní mutismus (elektivní) se váže k určitým situacím 4. narušení zvuku řeči - rhinolalie (huhňavost - nosovost), palatolalie (vlivem rozštěpů) 5. narušení fluence (plynulosti) řeči – koktavost a breptavost – nejtěžší a nejnápadnější druh NKS. Koktavost (viz video). Při breptavosti dochází k poruše tempa řeči. Zrychlené tempo a nesrozumitelná řeč. 6. narušení článkování řeči (dyslalie, dysartrie) 7. Narušení grafické stránky řeči 8. Symptomatické poruchy řeči 9. Poruchy hlasu 10. Kombinované vady a poruchy řeči Poslechový program TOMATIS^® je postup, který na základě vědeckého výzkumu Dr. Alfreda Tomatise obnovuje či zlepšuje schopnost našich uší správně vnímat okolní zvuky. Tato změna se projevuje zlepšením či odstraněním potíží, se kterými se řada z nás v běžném životě potýká. zařazení do speciální školy (ZŠ, MŠ) je vhodné zejména v těch případech, kdy se jedná o závažný stupeň postižení centrálních procesů řeči ve všech jazykových rovinách a je třeba zajistit maximálně intenzivní a soustavnou logopedickou péči po delší období - efektivita takové péče je i pro dítě a jeho rodiče pozitivní zpětnou vazbou a pozitivní motivací - při méně soustavné a méně intenzivní ambulantní péči zajišťované SPC či pracovištěm klinické logopedie ve zdravotnictví, realizovanou s menší četností, se pozitivní výsledky logopedické péče dostavují o mnoho později - tato skutečnost může působit jako nemotivační faktor - obdobně se ukazuje vhodné zařazení dítěte do speciální školy v těch případech, kdy se jedná o vysoký stupeň neurotizace dítěte s fobickými stavy, které blokují komunikační proces a stávají se brzdou výkonů dítěte/žáka - tyto stavy mohou provázet poruchy plynulosti řeči (koktavost), ale mohou být též doprovodným příznakem kteréhokoliv dalšího typu postižení řeči - praxe potvrzuje, že i krátkodobý pobyt ve speciální škole působí v naprosté většině případů pozitivně a představuje významný odrazový můstek pro následné zvládání zátěžových situací při zpětném zařazení do podmínek běžného vzdělávacího proudu a života - je však třeba za všech okolností důkladně zvážit všechny faktory a v neposlední řadě respektovat přání zákonných zástupců dítěte i jeho vlastní názor - speciální školy bývají zřizovány, jak pro denní docházku dětí, tak pro žáky, kteří nemohou každodenně docházet - obsah výuky je shodný s obsahem výuky na ZŠ, navíc jsou zařazeny hodiny logopedické péče - ve třídách je snížený počet žáků, při individuálním přístupu prolíná logopedická péče celým vyučovacím procesem - speciální pedagog logoped redukuje a rozvíjí fonologickou, lexikální, syntaktickou, morfologickou i pragmatickou rovinu jazykových projevů - v odpolední činnosti v internátních zařízeních navazují na práci učitelů vychovatelé spolupracují s učiteli, pracují se žáky podle instrukcí třídních učitelů - vychovatelé procvičují učivo, probírané v dopoledním vyučování, snaží se pokračovat v rozvoji komunikačních schopností při různých zájmových činnostech dětí - do speciálních škol se žáci zařazují na nezbytně dlouhou dobu, po odstranění vad, poruch, nedostatků v řeči pokračují děti ve školní docházce ve své kmenové škole a v místě bydliště - obdobný režim péče zajišťuje speciální/specializovaná třída, která je zřízena při běžné ZŠ a MŠ - je žádoucí, aby výuka v těchto třídách a individuální logopedická péče byly zajišťovány speciálními pedagogy s odpovídající kvalifikací - v případech, kdy tyto podmínky nelze splnit, je třeba, aby SPC převzalo garanci za průběh logopedické péče i její odbornou úroveň - zařazení dítěte/žáka do této formy vzdělávání je vhodné v případě, kdy je třeba upřednostnit jeho setrvání v prostředí běžné školy, zachování všech kvalit sociálních vazeb a lze předpokládat i možnost kontinuity uvedené formy vzdělávání - výhoda speciální/specializované třídy je dána snadnější dostupností péče z hlediska bydliště dítěte i zachováním přirozeného prostředí běžné školy a všech důležitých sociálních kontaktů a vazeb - individuální integrace (do MŠ a ZŠ) dítěte/žáka s vadou řeči (narušením komunikačních schopností) v běžném vzdělávacím proudu představuje optimální řešení z hlediska zachování přirozeného prostředí - rozsah speciálně pedagogické-logopedické péče, způsob a podmínky její realizace je stanoven v individuálním vzdělávacím plánu - ten je sestaven ve spolupráci všech zúčastněných – školy, SPC, žáka a jeho rodiny - v individuálním vzdělávacím plánu je třeba unést všechny další kroky a opatření potřebná pro vyrovnání důsledků postižení AAK Výhody: rozšiřují komunikační možnosti osob s postižením zvyšují aktivitu dětí během vzdělávacích činností napomáhají rozvoji jazykových a kognitivních dovedností Nevýhody: vzbuzují pozornost na veřejnosti jsou společensky méně využitelné než mluvená řeč znesnadňují integraci nutnost osvojení všemi účastníky komunikace zavedení může být důkazem, že dítě nikdy nebude mluvit Jako výhody Klenková (2004) uvádí snížení pasivity jedinců, dále se snižuje riziko frustrací z nepochopení, systémy umožňují větší zapojení do společenských činností, umožňují samostatné rozhodování, přispívají k rozvoji kognitivních jazykových schopností a rozšiřují možnosti aktivně komunikovat. Za nevýhodu může být považována větší nápadnost používání komunikačních systémů na veřejnosti, jejich menší společenské uplatnění. Při zavedení alternativního systému může okolí dojít k závěru, že jedinec nebude schopen používat verbální řeč a konečně nesmíme zapomenout, že procesu vyjadřování musí předcházet porozumění, kdy jedinec nejprve musí systém pochopit a teprve pak ho může efektivně využívat.