Dělivý člen

Má stejnou formu jako člen stažený s předložkou de:

de + le > du

de + la > de la

de + l’ > de l’

des + les > des

a) Používáme jej všude tam, kde je třeba vyjádřit, že mluvíme o určitém blíže neurčeném množství věcí, které se dají rozdělit na části. Nejčastěji to bývají potraviny, ale mohou to být i abstraktní podstatná jména jako štěstí, atd.  

b) Rozdíl mezi větou Passe-moi le vin. a Passe-moi du vin. je v tom, že v prvním případě žádáte všechno víno, které se nachází na stole a ve druhém chcete jen trochu.

c) Pokud žádáme určité množství, použijeme samozřejmě číslovek: deux jus d’orange et une eau minérale.

d) Pokud uvažujete co si vlastně dáte, a přesné množství ještě nevíte, pak použijete právě člen dělivý: Je vais prendre du café.    
   
e) Nezapomeňte, že po slovesech aimer a préférer následuje vždy člen určitý a to i v záporu, protože se jedná o obecné konstatování. Pokud se ale nalézáte v situaci, že momentálně dáváte něčemu přednost, pak je na řadě člen dělivý: Je prends du café et vous? Moi, je préfére du thé.

f) Dále nezapomeňte, že po záporu absolutním používáme pouze předložku de. Je ne prends pas de vin.

g) Předložku de použijeme i v případě, že před podstatné jméno umístíme nějaký výraz množství (un peu, assez, beaucoup, une bouteille): une bouteille de vin, un peu de salade, etc.