Použití infinitivních vazeb a vedlejších vět

Pokud se ve francouzštině shodují podměty věty hlavní a vedlejší, můžeme větu zkrátit pomocí využití infitivní vazby. Tento postup nejčastěji využijeme v případě, že bychom museli ve vedlejší větě užít subjonktivu nebo vytvořit větu v souslednosti časové (pozor na pravidlo užití infnitivu složeného). 
Ex.:
Subjonktiv:
Je doute que je réussisse. > Je doute de réussir. > Pochybuji, že uspěji.
Je doute d’avoir réussi. > Je doute que j’avais réussi. > Pochybuji, že jsem uspěl. (pochybuji teď, pokoušel jsem se uspět před tím)
Indikativ:
Maman pense pouvoir venir avec nous. > Maman pense qu’elle pourra venir avec nous. > Maminka myslí, že bude moci jet s námi.
Il  espérait avoir réussi ses examans. > Doufal, že uspěl u zkoušek. (skládal je dříve, než začal doufat)
  
Pokud se podměty liší, musíme utvořit vedlejší větu.
Subjonktiv:
Je doute qu’il réussisse. > Pochybuji, že uspěje.
Indikativ:
J’espère qu’il a réussi. > Doufám, že uspěje.
  
Pokud je předmět věty hlavní podmětem věty vedlejší, můžeme rovněž větu zkrátit pomocí infinitivní vazby.
Ex.:
Subjonktiv:
Il me demande que je parte tôt. > Il me demande de partir tôt. > Chce, abych odešel brzo.
Indikativ:
Je te prie que tu restes. > Je te prie de rester. > Prosím tě, abys zůstal.

Pozor na různé významy sloves ve větách:
Maman dit aux enfants de venir tôt. > Maminka říká dětem, aby přišla brzo.
Maman dit aux enfants qu’elle viendra tôt. > Maminka říká dětem, že přijde brzo.