TEORIE A METODIKA HER
Zora Syslová


Obsah semináře:
1.Vymezení pojmu hra
2.Teorie hry
3.Význam a funkce hry
4.Zákonitosti hry
5.Charakteristické znaky hry
6.Ovlivňování her dospělým
7.Využití hry pro pedagogickou diagnostiku
8.Hračka
9.Ukázky her (zdroj – literatura, Internet)
•

6. Ovlivňování her dospělým
•Zasahování
•Doba
•Prostředí
•
•
•
•Brierley,  1996

Zasahování
•Úspěšné zasahování má klíčový význam, má-li se hra plně rozvinout. Christian Schiller, ředitel
obecné školy, jednou velmi příhodně o zasahování napsal: „Vždycky říkám učitelům: Nechte děti na
pokoji, dokud nepotřebují pomoc, ale pamatujte si, že až ta chvíle nastane, pravděpodobně nepřijdou
a neřeknou vám to. Odhadnout tuto chvíli je základem umění, jak učit malé děti.“ (Brierly, 1996,
s.74)
•Předčasný zásah může narušit učení, neboť dítěti musí být dopřána možnost dělat tytéž věci stále
znovu.
•

Doba
•Pokud jde o čas, děti by neměly být honěny z jedné činnosti do jiné. Mohou se stát ukvapenými a
roztěkanými.
•Poskytnout dostatek času však neznamená ponechat děti samotné. K nezbytným podmínkám patří i
zasahování a prostředí pobízející k explorativní činnosti.
•Soustředěnost a touha uspět jsou důležitými složkami a hodnotami hry. Doba soustředění u dítěte
může být u  každého jiná.
•

Prostředí
•Prostředí třídy by mělo motivovat k experimentování, představám a povídání. Učitelé těmto
aktivitám nesmí bránit tím, že budou udržovat třídu přespříliš upravenou a uklizenou.
•

Doporučení pro praxi
•Sledovat individuální stádia rozumového vývoje
•V pravý čas přinést optimální podnět
•Zvolit postup odpovídající jeho aktuálním schopnostem
•Pedagogové však bývají netrpěliví – snaží se o posun do vyššího rozumového stadia dítěte
•Dobrá paměť dítěte a jeho schopnost přesné reprodukce nemusí být vždy posun (vnitřní zpracování
poznatku), dítě může jen mechanicky opakovat
•
•
•

7. Využití hry pro pedagogickou diagnostiku
•Poznání dítěte by mělo sloužit k jeho porozumění a adekvátnějšímu působení na ně – tzv.
individuálnímu přístupu, což je přizpůsobení výchovného vlivu potřebám dítěte.
•Nejlépe můžeme dítě poznat právě při spontánní hře, ve které se projevuje přirozeně a ze které
můžeme vyčíst vývojovou úroveň, ve které se dítě nachází a zároveň schopnosti, kterými disponuje.