Psychologie osobnosti

Fyziologie

F

Fyziologie emocí je zajímavá tím, že částečně je pozorovatelná částečně pouze měřitelná přístroji, člověk sám vnímá jednu její složku, periferní projevy emocí, která se projeví na senzorech různých tělesných orgánů. Druhou součást, mozkové koreláty emocí, samozřejmě nevnímáme.

I. Periferní projevy - poplachovou reakci, která signalizuje nebezpečí či jiný významný podnět a uvádí organismus do stavu připraveného na boj či útěk (k tomuto tématu se podívejte do kapitoly Emoce a vývoj), řídí hypotalamus a části limbického systému a ty spouští činnost sympatického oddílu nervové soustavy. Na udržování organismu v pohotovosti se podílí endokrinní systém: hypofýza produkuje hormon ACTH, který stimuluje dřeň nadledvinek a ty uvolňují do krve adrenalin a noradrenalin.

Připravenost, pohotovost a aktivita v důsledku emociogenního podnětu a relace autonomního nervového systému na něj se pak projevuje v rámci tělesných změn: zrychlený srdeční tep a dýchání, sucho v ústech, zvýšené svalové napětí, pocení, chvění končetin a stažení žaludku

Přístroj, který všechny tyto projevy měří a tím ukazuje míru vzrušení, neboli míru emocionální reakce se jmenuje polygraf a stal se základem známého detektoru lži, který se využívá v kriminalistice. Na jakém funguje principu? Nejprve je Vám vytvořena na tělo sada otázek, z nichž některé se ptají na neutrální věci, jako váš věk, bydliště, počasí, jiné na osobní věci, jako je váš život, vaše vztahy, názory na zásadní lidské věci a ještě jiné se týkají kritické události, kterou je zločin, který jste snad spáchali. Pak jste připojeni množstvím čidel na přístroj, který snímá uvedené tělesné markery, vypadá to takto:
Pak jsou vám kladeny otázky a polygraf zaznamenává vaše tělesné rekce křivkami, které jsou podobné záznamu EKG nebo ultrazvuku. Detektor lži tak nepozná lež, ale měl by odhalit zákonitosti Vašeho prožívání a tím i přjít na to, zda na kritické otázky týkající se spáchaného zločinu reagujete emocionálně odlišně, než na otázky běžné.Detektor lži u nás nepatří mezi důkazní materiál, jde o pouze pomocnou metodu, bývá totiž kritizován pro svoji nejednoznačnost. Kritika spočívá v tom, že nervózní člověk pod tlakem nebo některé typy osobnosti mohou reagovat zvýšeno emocionalitou i v případě, že své nevinny.Shodou okolnosti znám jednoho kriminalistu, který s tímto přístrojem pracuje. Tvrdí, že má při usvědčování pachatelů úspěšnost hraničící s jistotou. Pokud s detektorem pracuje někdo zkušený, je prý tento přístroj v zásadě neomylný. Výjimku tvoří případy, kdy na lavici obžalovaných sedí člověk s psychopatickou poruchou emocí nebo špion, který absolvoval dlouhodobý výcvik a naučil se jak přesně manipulovat tělesnými ukazateli emocí. V případě normálního člověka ale detektor lži funguje a v řadě amerických států se používá jako důkazní materiál zcela běžně.

 

II.Mozkové koreláty emocí – jejich výzkum se rozvíjel s rozvojem zobrazovacích metod. Odlišné pohledy na fungování emocí a mozku, si ještě řekneme podrobnějí v kapitole o Teoriích emocí. V současné době se označuje za centrum emocí limbický systém: amygdala (v hlavní roli), septum, hipokampus, talamus, hypotalamus.

K poznání úlohy amygdaly v citových reakcích zásadním způsobem přispěl americký neurolog Joseph LeDoux, který je autorem označení limbického systému mozku za „Emocionální mozek“. Zatímco septum je centrem sexuální slasti, talamus  odesílá informace o vnějších podnětech současně dvěma nervovými dráhami: kratší cestou do amygdaly a delší cestou do senzorických center v mozkové kůře. První mechanismus je sice rychlý, ale nepřesný a „hrubý", takže často vyvolává falešné poplachy. Například člověk někdy ztuhne nebo uskočí, zaslechne-li neznámý hrozivý zvuk nebo zahlédne-li předmět hadovitého tvaru. V mozkové kůře mezitím probíhá preciznější analýza a vyhodnocování významu smyslových podnětů. Tento pomalejší, ale jemnější, „čistý" mechanismus zasáhne v případě, že poplach byl falešný. Jakmile zjistíme, že jsme se lekli kusu hadice, poplachová reakce se zastaví. Podle LeDouxe existují tzv. prekognitivní emoce, které vznikají bez účasti vědomých poznávacích procesů. Emocionální centra v nižším mozku (amygdala, talamus…) jsou schopna fungovat nezávisle na mozkové kůře, i když zprostředkovávají pouze relativně primitivní „pudové reakce".

Amygdala tvoří nevědomé „záznamy" citových zážitků, které mohou ovlivňovat naše emoční reakce.  Tak lze objasnit i tzv. přenos, který se projevuje tím, že na různé osoby bezděčně přemísťujeme pocity a myšlenky, které patřily dřívějším důležitým postavám našeho života. Například člověk podobný otci, k němuž jsme měli v dětství silný citový vztah (záporný či kladný), v nás může vzbudit podobnou emocionální odezvu (K tomuto tématu viz teorie Sigmunda Freuda).

Předchozí
Následující