Psychologie osobnosti

Stimulační motivy

Lidé jsou aktivními bytostmi. Je dokázáno, že zůstat v klidu, bez dostatečných podnětů, je pro ně utrpením. Aby byli v duševní pohodě, musí být přiměřeně tělesně i duševně aktivní. Stimulační motivy se projevují hravostí, zvídavostí a vyhledáváním neobvyklých zážitků.

Přílišný klid je vnímán jako nuda, přílišné napětí jako předrážděnost – v obou případech je člověk motivován k tomu, aby svůj stav změnil, tak, aby mu bylo příjemně. Existuje optimální úroveň aktivace, která je člověku příjemná, ale k různým činnostem je taková úroveň různě vhodná: jinak je tomu před závodem, jinak při háčkování.

Nuda – tak se popisuje vnitřní neklid, nepohoda při nedostatku podnětů, při pobytu ve stereotypním prostředí. Tento stav může vést až k agresivitě či sebedestrukci. Mohou jí pociťovat vězni, pacienti, lidé v domovech důchodců, nezaměstnaní.   Nuda a nepříjemné pocity s ní spojené na jedné straně a na druhé straně euforické pocity při uvolnění adrenalinu vedou mladé lidi například ke skákání padákem nebo k experimentaci s drogami. V druhém případě však euforii střídá abstinenční syndrom, snaha o jeho překonání vede k závislosti a znovu navození příjemného stavu vede k závislosti.

Adaptivním chováním při nedostatku podnětů zvenku je přemýšlení, nebo denní snění. Odpovězte si sami pro zajímavost na otázku, jak dlouho byste vydrželi nehnutě ležet bez přísunu jakýchkoliv podnětů, pokud by vám za to někdo dobře zaplatil – a pak si přečtěte následující experiment:

Předchozí
Následující