1
SOCIÁLNÍ ROLE, HRANÍ ROLÍ
SOCIÁLNÍ ROLE (social role, soziale Rolle)
Sociální role je očekávaný způsob chování, který se váže k určité společenské pozici. Podstatou je
adaptace chování a jednání v souladu se sociálními normami. Tento způsob chování je určován řadou
charakteristik, jako je pohlaví jedince, jeho věk, postavení, profese apod. Sociální role zahrnuje i
způsob nahlížení na jedince, moduluje vztahy, přístup k jedinci a celý proces komunikace. Každá
osoba hraje více rolí, a to jak nezávisle (student ve škole, zákazník v obchodě, zaměstnanec v práci),
tak souběžně (např. otec a manžel v rodině). V některých situacích dochází ke konfliktu rolí, kdy jsou
očekávání spojená s jednou z rolí jedince v rozporu s očekáváními, která se vážou k roli jiné.
Rozlišujeme tři základní přístupy jedince k sociální roli: ztotožnění/identifikaci, odstup/distanc
(jedinec roli navenek hraje, avšak vnitřně se s ní neztotožní), odmítnutí role.
Ne všechny role jsou člověku vnuceny okolnostmi nebo uloženy; role vykonávané člověkem v různých
sociálních skupinách jsou výrazem jeho osobnosti. Předpoklady pro volbu rolí jsou i rysy osobnosti,
schopnosti, temperament a charakter.
Základní role:
1. nadřízené (otec, učitel, doktor...)
2. podřízené (žák, pacient)
3. souřadné (kolega, spolužák, spolupracovník)
4. role sexuálního partnerství
Komplex sociálního chování, které je v určité sociální pozici očekávané a pro určité sociální pozice
společností přiděleno jako přiměřené. Role je tím sociálně předepsána, ale její konkrétní podobu
utváří její nositel. Očekávaná role se tak může lišit od role aktuální (reálné), protože je
determinována individuálními zvláštnostmi osobních dispozic, nehledě na to, že člověk se nemusí s
rolí identifikovat (ztotožnit) a může si ji i modifikovat individuálním přetvořením, event. při výkonu
více rolí současně může dojít i k tzv. konfliktu rolí.
Výkon sociální role podléhá sociální kontrole a tím i sociálním sankcím. Role v podstatě určuje: co
můžeš, co bys měl, co musíš, co nesmíš. Používáno často nesprávně jako synonymum s pojmy sociální
pozice nebo sociální status. Status je určité sociální postavení a role reprezentuje dynamický aspekt
(činnost, výkon) odpovídající tomuto statusu. Role a status tedy tvoří jednotu a jsou neoddělitelné.
Role mohou být krátkodobé (návštěvník fotbalového utkání) nebo dlouhodobé (otec); obecné (role
pohlaví, věku) nebo specifické (role zaměstnanecká, role milence).
2
HRANÍ ROLÍ (Role-Play, Rollenspiel)
Speciální aplikace vzdělávací metody případových studií, kdy se při řešení problému přidělují členům
skupiny různé role (funkce, profese apod.) a při řešení problému se musí chovat stejně reálně, jak by
se chovali lidé, jejichž role hrají. Kromě výcviku v řešení problému je hraní rolí i prostředkem k
lepšímu pochopení druhých lidí a jejich motivaci v určitých situacích, k pochopení a osvojení si nových
rolí i k lepšímu porozumění sobě samému. Metoda hraní rolí je velmi účinná. Je lektory málo
používaná vzhledem k náročnosti přípravy (Palán, Z., online).
Hraní her provází člověk od nejranější dětských let. Dítě si hraje s rodiči, sourozenci, vrstevníky i
s předměty. Hraní rolí pomáhá dítěti osvojovat si (sociální) realitu. U dospělých ztrácí při provádění
rolí samotná hra na významu, nikoliv však nacvičování nových rolí (např. v práci, ve sportu, v nových
skupinách nebo sociálních vztazích). Hravost zůstává zachována spíš ve speciálních kurzech (např. při
coachingu), kdy má být ukazování či nacvičování sociálních souvislostí výraznější.
Myšlenku hry u hraní rolí definují S. A. Warwitz a A. Rudolf (2014) jako možnost „hravě být někým
jiným“. Představují si pod tím příležitost, hravým způsobem si vyměnit roli, vžít se do jiné osoby nebo
zvířete, identifikovat se s nimi, vžít se do jejich způsobu myšlení a cítění a podle toho uzpůsobit
vlastní jednání. Hovoříme o „výchově k empatii“ s pedagogickým cílem, vytvářet lepší pochopení pro
jiné.
Při hraní rolí můžeme vklouznout do role někoho, koho známe (rodič, učitel, vystrašený spolužák,
pečovatel) nebo i do role, kterou neznáme. Roli lze hrát podle skutečných zážitků a zkušeností nebo ji
hrát podle toho, jak bychom chtěli, aby se daná osoba chovala, lze zkoušet alternativy, vyzkoušet si
různé vzorce chování a poté o všem diskutovat.
Zdroje:
Badegruber, B. (1994). Spiele zum Problemlösen. Linz.
Bilstein, J., Winzen, M. & Wulf, Ch. (Hrsg.) (2005). Anthropologie und Pädagogik des Spiels.
Weinheim.
Palán, Z. Andragogický slovník. In Andromedia – databanka dalšího vzdělávání. Dostupné na
http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik
Výrost, J. & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha:
Grada Publishing.
Wirsching, M. Scheib, P. (Hrsg.) (2002). Paar- und Familientherapie. Berlin: Springer.
Warwitz, S. A. & Rudolf, A. (2014). Spielend ein anderer sein. Rollenspiele. In: Warwitz, S. A. & Rudolf,
A. Vom Sinn des Spielens. Reflexionen und Spielideen. Baltmannsweiler. 3. Auflage, V, 78-82.
Warwitz, S. A. & Rudolf, A. (2014). Was Spielen bewirken kann. In: Warwitz, S. A. & Rudolf, A. Vom
Sinn des Spielens. Reflexionen und Spielideen. Baltmannsweiler. 3. Auflage, 22-35.