1 Periodizace psychosociálního vývoje Vývojová psychologie PedF MU, jaro 2017 Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D. Východiska periodizací: povaha vývoje Psychický vývoj je: Zákonitý proces, posloupnost navazujících fází; pořadí je typické, neměnné (určující je především zrání) Celistvý proces, zahrnuje složky somatické, psychické i sociální a jejich interakce Kontinuum postupných proměn; diferenciace a integrace procesů a vlastností vede ke vzniku kvalitativně nových forem, které opět mění povahu interakce a stimulují další vývoj X Nebývá zcela plynulý a rovnoměrný; lze rozpoznat přípravné fáze, období latence a kumulaci změn – vývojové skoky Je individuálně specifický – obecné zákonitosti „platí“ pouze rámcově (dle Vágnerová, 2005, s. 30-31) 2 Východiska periodizací: vývojové mezníky Signalizují výraznější proměnu některé ze složek vývoje, častěji ale kumulaci změn Biologické (růst, dozrávání CNS, změny motoriky, hormonálně řízené změny – např. samostatná chůze, vývoj sekundárních pohlavních znaků…) Psychické (změny mentální kapacity, změny dané učením, změny sebepojetí – např. nástup stádia konkrétních operací, osvojení řeči…) Sociální (vymezení nové role, „přechodové rituály“ – např. nástup do školy, první občanský průkaz, důchodový výměr…) Příklad kumulace změn: zralost k zahájení školní docházky Východiska periodizací: senzitivní a kritická období Senzitivní fáze: člověk je zvýšeně vnímavý k podnětům určitého druhu, připravený je integrovat – př. vývoj řeči, vývoj schopnosti navazovat a opětovat citový vztah (viz attachment) Kritická fáze: vyjadřuje představu, že přiměřené podněty v určitých fázích jsou nezastupitelné, učení se nedá „doplnit“ později (viz např. imprinting period) 3 Východiska periodizací: přechody mezi stádii a vývojové (tranzitorní) krize Vývoj nemusí být plynulý, může docházet k „pnutí“ mezi novou a starou variantou Existují různá pojetí krize jako nezvládnutí vývojového úkolu, „období mezi“ dvěma stabilními fázemi, doba nejistoty v „novém“… i jako subjektivně pociťovaný motiv ke změně předvídatelné vývojové (tranzitorní) krize mívají jinou povahu než nepravidelné osobní či sociální krize – jejich zvládnutí je více vývojovým úkolem pro samotnou osobu Typy periodizací: zaměření celoživotní – „life-span“, biodromální (např. E. Erikson) určitého úseku v životě (zpravidla považovaného za významný až určující – nejčastěji dětství (např. S. Freud, M. Mahlerová…) vývoj určité funkce, systému, vlastnosti… aspektu života – emoční vývoj, kognitivní vývoj, morální vývoj, profesní vývoj… (např. J. Piaget, L. Kohlberg) 4 Typy periodizací: přístup Deskriptivní – popisují odlišitelná stádia (význam: porozumění specifikům výv. fází) Řeší např. otázku, co můžeme požadovat po dítěti určitého věku, aniž bychom jej přetěžovali apod. Teoretické – snaží se vysvětlit logiku vývoje z určité teoretické pozice či zvoleného hlediska (význam: porozumění dynamice vývoje, návaznosti fází…) Jednou z důležitých otázek vývojové psychologie je např. otázka, jak a nakolik předchozí (např. rané) zkušenosti ovlivňují (nebo jsou určující) pro další vývoj Eklektická „life-span“ periodizace (dle Vágnerové, 2005, 2007) Období Prenatální Novorozenecké Kojenecké Batolecí Předškolní období Školní věk – mladší, střední, starší Dospívání (adolescence) Dospělost – mladší (20-40), střední (40-50), starší (50-60) Stáří – rané (60-75), pravé (75 a více) 5 Je uvažování o rozdílných stádiích vývoje úplná samozřejmost? 6 7 Periodizace na základě vývojových úkolů a „konfliktů“: Erik H. Erikson (1902 – 1994) narozen v Německu dánské matce nevlastní otec židovský dětský lékař studoval malířství zájem o psychoanalýzu emigrace, 1939 americké občanství studium vývojové psychologie rozšířil Freudův vývojový model – epigenetická tabulka, dílo „Osm věků člověka“ studium vývojových podmínek v různých kulturách (Siouxové, Jurokové) „psychohistorie“: psychoanalyticky orientované biografie velkých postav historie (Luther, Hitler, Gándhí) E.H. Erikson - základní pojmy Epigenetický princip Vývojová krize Vývojový úkol, „ctnosti“ (virtues) Konflikt Identita 8 Konflikty ve vztahu k věkovým stádiím ≤ 18 měs. orálně-senzorické: důvěra/nedůvěra < 3 svalově-anální: autonomie/stud, pochyby 3-6 lokomotoricky-genitální: iniciativa/vina 6-12 latence: snaživost/méněcennost 12-19 adolescence: identita/konfúze rolí 19-25 mladá dospělost: intimita/izolace 25-50 dospělost: generativita/stagnace ›50 pozdní dospělost, stáří: integrita/zoufalství 9 Rané dětství (od narození do 18 měsíců) Dítě zcela závislé na péči (především mateřské) Důvěru buduje fyzická péče (kojení, krmení), spolehlivá dostupnost pečující osoby, vřelost, kontakt, projevy lásky Nedůvěra vzniká na základě odmítání, nepřiměřenosti, nepředvídatelnosti nebo nedostupnosti pečující osoby Batole (asi 18 měsíců -3 roky) „Svalově - anální“ období Dítě se učí „dělat věci samo“ – rozhodovat se nezávisle, kontrolovat vlastní tělo Pocit autonomie souvisí s rozvojem sebejistoty, sebevědomí Pochyby a pocity studu vznikají obvykle na základě příliš ochraňujícího nebo naopak restriktivního chování rodičů 10 Předškolní věk (asi 3 – 6 let) „Lokomotoricko genitální“ období Rozvoj vlastní iniciativy souvisí s tím, zda rodiče poskytují dítěti svobodu hrát si, imaginovat a ptát se Pocity viny bývají reakcí na kritiku, zákazy, znejišťování, ponižování Morální vývoj předpokládá rovnováhu mezi iniciativou a pocity viny Školní věk (asi 6 – 12 let) Období latence (podobně jako je definuje Freud) Přirozeně realistické, výkonové zaměření, vyladěnost k učení,plnění úkolů, soutěži Snaživost podporují zážitky úspěchu, odezvy na konstruktivní aktivity… Pocity méněcennosti vznikají na základě převahy signálů o nedostatcích dítěte a jeho výkonu 11 Adolescence (asi 12 – 19 let) V Eriksonově pojetí stěžejní období, propojuje dosažené schopnosti a plány do budoucna budováním vlastní identity Pocit identity souvisí s vnitřní stabilitou, zakotveností, předpokládá ale možnost experimentovat, hledat; souvisí i s nalezením „svého místa“ ve smyslu role, která nenutí člověka zpronevěřovat se sobě Zmatení rolí souvisí často s tím, že člověk nemá dostatečně oddělenou osobní identitu od rodinné, s chabými profesními plány, s nejasnou představou o sobě Dospělost Mladší (asi do 25 let – údaje se různí) Typickým životním tématem je zakládání rodiny Intimita znamená schopnost sdílet zkušenosti a život s partnerem/partnerkou, vytvářet zázemí vztahu Osamělost (izolace) bývá spojena s pocity nedostatku zájmu, projevů péče… Starší Generativita: důležitým vývojovým úkolem je pečovat o něco – obvykle o potomstvo, může ale jít i o „dítě“ v obraznějším smyslu – dílo prospěšnou činnost pro druhé… kromě rodičovství o smysluplné sociální zapojení Pocity životní stagnace souvisejí s nemožností pečovat, zapojovat se, něco „uvádět do světa“ (z různých důvodů), s náhradním zaměřením na sebe… 12 Zralý věk Typické je „zhodnocování“ vlastní životní historie (nejen) formou bilancování Integrita souvisí s dosažením jisté životní moudrosti, vyrovnanosti, často s pocitem spokojenosti z prožitého života Pocity zoufalství se mohou vztahovat k nenaplněnému životu, ale mohou souviset i se ztrátami, které stárnutí a stáří provázejí Základní konflikty a dominanty identity Důvěra / nedůvěra – „jsem to, na co se mohu spolehnout…“ Autonomie / stud, pochyby - „jsem to, co mohu svobodně dělat“ Iniciativa / vina – „jsem to, na co se ptám“ Snaživost / méněcennost – „jsem to, co umím“ Identita / konfúze rolí – „jsem to, čemu věřím“ Intimita / izolace – „jsem to, co miluji“ Generativita / stagnace - „jsem to, co poskytuji“ Integrita / zoufalství – „jsem to, co po mě zůstane“ 13 Základní konflikty a odpovídající „ctnosti“ Důvěra / nedůvěra ―› naděje Autonomie / stud, pochyby ―› síla vůle, hrdost Iniciativa / vina ―› cílevědomost, svědomí Snaživost / méněcennost ―› kompetence Identita / konfúze rolí ―› věrnost Intimita / izolace ―› láska Generativita / stagnace ―› schopnost pečovat Integrita / zoufalství ―› moudrost, vnitřní mír „ctnost“ (virtue) je v Eriksonově pojetí vlastnost, utvořená jako ideální výsledek řešení konfliktu typického pro dané stádium vývoje Děkuji za pozornost!