Cyklus  přednášek  ze  Školní  pedagogiky   Tomáš  Janík,  Ins;tut  výzkumu  školního  vzdělávání  PdF  MU   3.  Vzdělávací  a  školský  systém,   škola  jako  ins;tuce  a  organizace   Škola:  co  je  to  škola...?   Škola  –  scholé  =  prázdeň,  tj.  volnost,  příležitost  či   možnost  věnovat  se  vlastnímu  vzdělávání.   „V  intervalu  ’nedělním’  se  setkávají  svobodní  příslušníci   obce  se  skutečným  poznáváním  sebe,  světa,  s  příležitosH   věnovat  se  záležitostem  vyššího  řádu,  které  jsou  cestou   k  emancipaci  z  ’aischolia’,  povrchního  zaujeH  a   zaneprázdněnosJ  všednostmi  a  denním  shonem“     (Waletrová  et  al.,  2004,  s.  19)         Škola   •  Vznik  školy,  resp.  výuky  organizované  ve  školních   třídách  před  5  Jsíci  lety  na  území  Mezoptámie  a   Egypta.   •  Klíčový  byl  objev  písma  –  psaní  =  složitá  dovednost  –   nebylo  snadné  se  ji  běžně  naučit,  začalo  se  jí  cíleně   vyučovat.   •  Výuka  písma  se  ukázala  jako  účinná  a  efekJvní  –  začaly   se  zprostředkovávat  i  další  dovednost  a  znalosJ.   •  Škola  –  jedna  z  nejúspěšnějších  insJtucí  kulturních   dějin.       Škola   •  Škola  je  společenská  insJtuce,  jejíž  tradiční   funkcí  je  poskytovat  vzdělání  žákům  příslušných   věkových  skupin  v  organizovaných  formách   podle  určitých  vzdělávacích  programů.     •  PojeH  a  funkce  školy  se  mění  se  změnami   společenských  potřeb.       (Průcha,  Walterová,  Mareš  2003,  s.  238)       Historie   (vývoj  školy)       STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...         STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...     AGRÁRNÍ     SPOLEČNOST   INDUSTRIÁLNÍ     SPOLEČNOST   INFORMAČNÍ   SPOLEČNOST       STAROVĚK  –  ANTIKA   STŘEDOVĚK     NOVOVĚK  –  MODERNÍ...     MEZIVÁLEČNÉ...     (PO)VÁLEČNÉ...     SOUČASNÉ...     Filosofie   Církev   Hospo-­‐ dářství   Stát   Církev   Stát  Filosofie   Hospodářství   Stát   Hospo-­‐ dářství  Církev   Filosofie   Hospodářství   Věda     (filosofie)  Stát   Církev       •  Škola  dospělých  –  filosofování  a  další   obory   •  Sokrates,  Platon,  Aristoteles  požadují   ucelené  vzdělání  pro  všechny  svobodné   občany  –  základ  veřejného  vzdělávání   •  Škola  pro  dě;  svobodných  občanů   (vládnoucí  vrstva):  čtení,  psaní,  počítání   •  Zprostředkování  Písma   •  Kláštery  a  klášterní  školy  –  centra  vzdělanos;  (vzdělávání  kleriků)   •  Vzdělávání  lidu  je  věcí  cechů  (řemesla),  později  i  školy   (Bürgerschulen)  zprostředkovávající  znalos;  a  dovednos;  pro   obchod  –  čtení,  psaní,  počítání     •  Vznik  univerzit  –  center  vysokého  učení  (i  profesního:  kněží,   lékaři,  právníci  –  později  učitelé  jako  učení  bakaláři  či  magistři)       •  Oslabuje  vliv  církve  –  osvícenství  –  do  popředí  se  dostává  věda:   člověk  zkoumá,  experimentuje  –  univerzitní  výuka  –  např.  pitvy   (nejen  praxe,  ale  i  budování  teorie  rozborem,  tj.  analýzou)   •  Fascinace  přírodními  vědami  a  jejich  aplikacemi  (stolel  páry)   •  Budování  školství  jako  systému  státem  (reglementace)  –  důležité   pro  vzestup  gramotnos;     •  Školy  pro  dě;  lidu  –  učitel  s  rákoskou  –  škola  prostředkem   disciplinace  –  autorita;vní  přístupy       •  Humanizace  školy  a  vzdělávání  jako   reakce  na  předchozí  „rákoskovou  školu“   •  Reformní  pedagogické  hnul,  Nová   výchova,  pedagogický  pragma;smus   •  Obrat  k  dítě;  –  víra  v  dítě,  v  jeho  tvořivé   síly  a  tvořivost  –  svoboda  a  odpovědnost   •  Ak;vní  činná  škola,  projektová  výuka,   učení  objevováním,  samoučení   •  Vynalézá  se  moderní  didak;ka   •  Popření  výdobytku  humanizované,  svobodné,  ak;vní  školy  z   období  reformní  pedagogiky   •  Obrat  k  autorita;vnos;,  poslušnos;  a  jednomu  světonázoru,   omezování  autonomie  v  myšlení  a  jednání  lidí  ve  škole   •  Škola  jako  služebná  totalitní  ideologie  –  výchova  a  vzdělávání   jako  indoktrinace   •  Úprava  cílů  a  obsahů  vzdělávání  i  výukových  prak;k  (symboly  a   rituály  ve  jménu  ideologie)      •  An;autorita;vní  naladění  jako   reakce  na  období  před  1989   •  Vnitřní  proměna  školy  přispěním   angažovaných  učitelů     •  Alterna;vní  školy  –  návaznost  na   přerušenou  tradici  reformní   pedagogiky  a  nové  tvořivé  přístupy   k  rozvoji  školy   •  Kobercová  „reforma“,  proměny   uspořádání  třídy,  počítače  a   tablety  do  škol,  otevírání  školy       Současné  proměny  školy   Náročné funkce a cíle školy? Různá očekávání? Kritika školy... Potřeba  změny  pramení  z  obavy,  že   škole  nedobře  připravuje  žáky  na   život  (budoucnost).   Potřeba změny pramení z obavy, že současná generace žáků je generací kulturních analfabetů či barbarů. kulturní dědictví (obory vědy…) klíčové problémy světa a života Škola (vzdělávací program) Škola: včera – dnes – zítra Škola: včera – dnes – zítra vstupová  reforma   (kurikulární)   výstupová  reforma   (testová)   procesová  reforma   (didakJcká)   EDUout: vyprazdňování školy (ideje i instituce), descholarizace-privatizace- rescholarizace vstupová reforma (kurikulární) Slogany: •  školy  si  píší  svá  kurikula •  my  máme  kurikulum,  ó,  my  se  máme…     Logika: •  operuje  na  vstupu  systému   •  drží  ve  hře  vzdělávací  obsahy  (v  ČR  vede  ke  kompetencím)   •  ve  variantě  dvojúrovňového  kurikula  realizuje  ideu   decentralizace  tvorby  kurikula  a  posiluje  autonomii  škol     Aktéři:     •  tvůrci,  implemantátoři,  realizátoři  kurikula  (VÚP/NÚV  05-­‐13)     Kritika/rizika: •  odvádí  učitele  od  výuky  k  psacímu  stolu     •  nemá  velkou  sílu  měnit  výukovou  praxi,  neboť  je  papírová   •  přecenění  ohledu  na  kompetence  jde  ruku  v  ruce  s  rizikem   obsahového  vyprazdňování  školního  učení   procesová reforma (didaktická) Slogany: kultura  vyučování-­‐učení:  kvalita  výuky/školy   profesní  společenství:  rozvíjející  hospitace učitelství  jako  akJvisJcká  profese     Logika: •  operuje  v  “černé  schránce”  školského  systému   •  jde  jí  o  kvalitu  toho,  co  je  didakJcky  nejryzejší:  vyučování-­‐učení     •  podprována  dalším  vzděláváním  učitelů:  realizuje  se  ve  spolupráci  mezi   učiteli  a  výzkumníky  ve  školách  (school-­‐based),  staví  na  analýze  výukových   situací  (research-­‐based)  a  na  navrhování  a  ověřování  (design-­‐based)  způsobů   jejich  alternaJvního  (lepšího)  řešení     Aktéři:     •  angažované  učitelstvo  sobě  +  podpora  z  fakult  a  odjinud  (např.   Hejného  matemaJka,  Heuréka,  DidacJca  Viva…)     Kritika/rizika: •  může  se  zvrtnout  v  metodikaření     •  nebezpečí  formalismů  a  potažmo  obsahového  vyprazdňování   výstupová reforma (testová) Slogany: plošné  testování,  výstupy  z  učení,  evaluační  standardy   skandální  zjištění  z  mezin.  srovnávacích  šetření     Logika: •  základem  řízení  ve  školském  systému  je  měření  vzdělávacích  výsledků   •  soutěž  škol  (ideologie  konkurenceschopnosJ)   •  testování,  mezinárodně  srovnávací  šetření  -­‐  žebříčkování   •  skandalizace  výsledků  -­‐  konstrukce  vzdělávacích  katastrof,  zavedení  válečné  terminologie,   šíření  paniky,  hysterie       Aktéři:     •  ministerské  kontrolní  orgány,  testovací  agentury   •  edukační  metrologové  z  výzkumných  insJtutů,  „experJ“  na  vzdělávání     Kritika/rizika: •  vytváří  se  sebereferenční  svět  klamu  (Scheinwelt)  -­‐  řeší  se  “data  o  vzdělávání”  spíše  než   vzdělávání  jako  takové     •  škola  se  mění  v  soutežiště  a  bojiště  -­‐  vystresovaní  rodiče  požadují  od  vystresovaných  škol   hyperkvalifikaci  pro  své  vystresované  děJ  (angličJna  od  MŠ,  esperanto  od  3.  třídy,   digitální  gramotnost  implantovat  ihned  po  narození)   EDUout: vyprazďnování školy (ideje i instituce), descholarizace-privatizace-rescholarizace Slogany: •  nejlepší  škola  je  život  -­‐  učit  netřeba,  stačí  s  dětmi  být  (škola  domácí/lesní)   •  proč  se  učit,  když  je  všechno  na  Google  -­‐  hackni  si  své  vzdělávání   •  nespokojení  rodiče  zakládají  školy  pro  své  (nespokojené)  děJ     •  škola  je  dobrý  byznys:  ten,  který  by  nejraději  školy  zrušil,  je  teď  zakládá…     Logika: •  v  reakci  na  problémy,  které  běžně  běžná  škola  má,  se  mnoha  různými  směry   rozvíjejí  akJvity,  které  “řeší”  problém  školy   •  školu  jako  ideu  i  insJtuci  vyprazďnují  -­‐  někdy  tak  činí  z  neporozumění  tomu,  že   idea  školy  je  v  pořádku,  jind  tak  činní  v  zájmu  svého  vlastního  podnikatelského   zájmu  (descholarizátor  rescholarizátorem)           Aktéři:     •  o.p.s.  ...  a.s.  ...  s.r.o.  …  typu  EDU-­‐out     Kritika/rizika: •  riziko  destabilizace  školy  jako  ideje  a  insJtuce   •  riziko  obsahového  vyprazďování  školy  přináší  vážné  důsledky  -­‐  oslabení  zájmu  o   “věcnost”   Jízdní  řád:  kdy-­‐odkud-­‐kam-­‐o  čem     •  Tři  scénáře  budoucnos;  školy  a   učitelské  profese  (OECD)   pokračování     posilování     oslabování   •  Postřehy  svědčící  o  naplňování   scénářů  posilování  a  oslabování   Scénáře  vývoje  školy  (upraveno  dle  OECD...)   Pokračování     současného  stavu   Udržování  byrokraJcky  řízených  školských   systémů  (tradiční  model)   Posilování     funkcí  školy   Školy  jako  hlavní  střediska  společenského   života  obcí  (model  komunitní  školy)   Školy  jako  organizace  zaměřené  na   procesy  učení  (model  učící  se  školy)   Oslabování     funkcí  školy   Sítě  učících  se  v  podmínkách  společnosJ   síH  (učební  sítě)   Uplatňování  tržních  mechanismů  ve   vzdělávání  (tržní  model  školy)   Scénář:  posilování   Scénář:  oslabování   budování  školského  systému   povinná  školní  docházka   budování  systému  a  uč.  přípravy   rozvinuH  učitelského     povolání  do  profese   (vzestup  –  presJž)       rozvoj  školy     jako  silné  insJtuce   zvládající  nové  výzvy     humanizace  školy     obrat  k  dítěJ                       ped.  reformismus   znevažování   školy  a  učitelů     heroická  očekávání  vs.   reálné  možnosJ  školy   posilování  pojeH  učitele   jako  úředníka  a  technokrata     de-­‐kvalifikace   (snižování  požadavků  na  vstup)   deformace     učitelské  přípravy     odliv  z  učitelské  profese     a  stárnuH  uč.  sborů       •  Budování  školských  systémů  a  zavádění  povinné   školní  docházky  má  zásadní  přínos  pro  zvýšení   gramotnosJ  obyvatelstva  a  pozdvižení  jeho   kulturní  úrovně.   •  Pozdvižení  učitelského  vzdělávání  z  učitelských   ústavů  (sekundární  či  postsekundární   vzdělávání)  na  fakulty  univerzit  (terciérní   vzdělávání)  je  odpovědí  na  skutečnost,  že   učitelství  musí  být  znalostně  založenou  profesí   předpokládající  náročnou  přípravu.     Vlivy  působící  ve  směru  posilování   budování  školského  systému  a  učitelské  přípravy   •  Formování  školských  systémů  je  současně   procesem  vyhraňování  pedagogických  profesí  –   zejména  profese  učitelské.   •  Učitelské  profesi  je  v  systému  svěřována   speciální  úloha  (výchova  a  vzdělávání  děH),  která   je  vnímána  jako  společensky  i  individuálně   závažná  –  tudíž  je  vznášen  požadavek  na   profesionalitu.   •  Učitelstvo  „dělá  kariéru“  –  realizuje  společenský   vzestup  (zvláště  dobře  je  to  patrné  u  učitelů   primárních  škol)  a  těší  se  relaJvně  vysoké   presJži  (jakkoliv  učiteli  samými  presJž  jejich   stavu  nemusí  být  vždy  vnímána  jako  vysoká).   Vlivy  působící  ve  směru  posilování   rozvinul  učitelského  povolání  do  profese   •  Pedagogické  profese  jsou  aktérem  poziJvních   posunů  v  náhledu  na  člověka/dítě.   •  Přispívají  k  humanizaci  školy  a  potažmo  společnosJ:   s  narůstající  empaJí  a  porozuměním  se  obracejí  k   dítěJ  a  podávají  mu  pomocnou  ruku.   •  Učitelstvo  vynalézá  pedagogiku  a  didakJku,  čímž   napomáhá  zefekJvňovat  vzdělávání,  takže  se  daří   relaJvně  účinně  poskytovat  vzdělávání  zvyšujícímu   se  počtu  osob  po  delší  dobu.     Vlivy  působící  ve  směru  posilování   humanizace  školy,  obrat  k  dítě;,  ped.  reformismus   •  Škola  je  nakonec  možná  jednou  z  mála  insJtucí,  které   dávají  naději,  že  zvládneme  i  ty  nejnáročnější  výzvy   jako  jsou  informační  exploze,  zvyšující  se  heterogenita   žáků,  migrace  apod.   •  Společnost  nedisponuje  jiným  srovnatelným   systémem,  který  by  se  týkal  všech  (nejen  děH,  ale  i   jejich  rodin  a  širších  komunit),  v  případě,  že  mají  školy   dostatek  sil  a  expertnosJ,  může  se  s  nimi  v  tomto   ohledu  počítat  (naopak:  necháme-­‐li  školy  padnout  na   kolena,  stanou  se  samy  problémem  nás  všech).   Vlivy  působící  ve  směru  posilování   rozvoj  školy  jako  silné  ins;tuce  zvládající  nové  výzvy   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   znevažování  školy  a  učitelské  profese   •  Je  vykreslován  obraz  školy  jako   muzea  starých  pokladů,  které   nikdo  nikdy  nebude  k  ničemu   potřebovat.   •  Učitel  je  prezentován  jako   profesionálně  deformovaný   (vztyčený  ukazovák).   •  Jakožto  nectnost  je  učitelům   předhazována  lenost...   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   heroický  obraz  vs.  nízká  subjek;vně  vnímaná  zdatnost   •  Heroický  obraz  učitele  a  školy,  od  nichž  se   očekává  vyřešení  všech  možných  problémů   světa,  kontrastuje  se  slabším  profesním   sebevědomím  učitelů  (srov.  výzkum  TALIS).   •  Namísto  funkčního  rozlišení  a  zapojení  širšího   spektra  pedagogických  profesí  se   nezvladatelně  rozšiřuje  záběr  učitelské   profese.   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   pojímání  učitele  jako  úředníka  a  technokrata   •  Pro  středoevropské  pojeH  učitele  jako  vykonavatele   státního  zadání  v  byrokraJzovaném  školském  systému   je  charakterisJcká  tzv.  úřednická  mentalita  (srov.  něm.   Unterrichtsbeamte  –  úředník  pro  výuku).   •  K  posilování  úřednického  charakteru  učitelské  profese   může  docházet  také  vlivem  nevhodně  koncipovaných   standardů  a  kariérních  systémů  či  formalistního   zavádění  školských  reforem.   •  V  systémech,  kde  významnou  roli  hraje  testování  žáků,   se  učitelé  stávají  technokraty  a  vzdělávací  proces  se   stává  standardizovanou  technologií.   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   odliv  z  učitelské  profese  a  stárnul  učitelských  sborů   •  Nedostatečné  finanční  ohodnocení,  nízká  atrakJvita,   nemožnost  kariérního  vzestupu  v  kombinaci  se   zvyšujícími  se  náročnosH  učitelské  práce  vede  k  odlivu   z  profese  a  k  problémům  s  rekrutováním  mladých   učitelů.   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   de-­‐kvalifikace:  snižování  kvalifikačních  požadavků   •  Jednou  v  souvislosJ  s  finanční  krizí,  jindy  v  souvislosJ   se  vzdělávací  expanzí  se  objevují  články  sugerující   nezbytnost  de-­‐kvalifikace.   •  Na  místech  učitelů  se  tu  a  tam  objevují  lidé  (místy  bez   příslušné  kvalifikace)  označovaní  jako  koučové  či   poradci  –  posouvá  se  chápání  učitelské  role.   Návrh  na  snížení   kvalifikačních  požadavků     na  bakalářskou  úroveň...   Vlivy  působící  ve  směru  oslabování   deformace  učitelské  přípravy     •  Strukturování  učitelského  studia  na  Bc.  a  NMgr.  a   dominance  návazného  na  úkor  souběžného  modelu   odklání  studium  od  praxe  a  zapříčiňuje  jeho  omezenou   účinnost.   •  Nová  vlna  „experimentování“  s  učitelským  studiem   (2016+)  v  rámci  vnitřních  akreditací  na  univerzitách   patrně  vyúsH  v  rozrůzněnost,  nepřehlednost  a   nekompaJbilitu  učitelského  studia  napříč  fakultami.   •  Znejasnění,  co  (všechno)  je  a  bude  studiem  učitelství,   povede  k  rozostření  obrazu  učitelské  profese  ve   společnosJ  a  zproblemaJzuje  utváření  idenJty   učitelské  profese  na  její  cestě  do  neznáma...   Scénář:  posilování   Scénář:  oslabování   naplňují  se  oba  scénáře     souběžně  dochází     k  re(de)profesionalizaci   učitelství   Scénář:  posilování   Scénář:  oslabování   ...takto  se   buduje  tzv.   profesní  kapitál       hlavní  strategií   je  rozvíjení   důvěry  ve  školy   a  pedagogické   profese     školy  jsou  v  péči   pedagogických   profesí       ...takto  se   buduje  tzv.   byznys  kapitál       hlavní  strategií   je  vyslovování     nedůvěry   (stávajícímu)   pojel  školy  a   pedagogických   profesí     školy  jsou   dobrým   byznysem     v  rukou   byznysmenů     Jaké  podmínky  pro  budování  toho   či  onoho  kapitálu  vytváří  stát?   Školy  (v)  budoucnos;   •  Bude  pokračovat  decentralizace  školství  –  školy  budou  více   vyrůstat  zespoda  a  rozvíjet  se  zevnitř,  budou  se  více  síťovat   •  Školy  se  více  otevřou  svému  okolí  (posílí  v  nich  princip   regionálního)  a  stanou  se  vzdělávacími  centry  komunit     •  Ve  větší  míře  se  ze  škol  stanou  celodenní  školy  jako  insJtuce   komplexní  edukační  péče  –  posílí  v  nich  interprofesionalita   •  Školy  se  vyprofilují  (najdou  „svoji“  parketu)  a  zlepší  sebeprezentaci   •  Populace  žáků  bude  více  rozrůzněná  (sociálně,  kulturně,  jazykově   apod.),  školy  budou  přehodnocovat  zaběhané  způsoby  práce   •  Význam  základních  kulturních  technik  (čtení/psaní/počítání)  a   vědění  o  sobě  a  světě  bude  zachován  a  vzroste  význam  tzv.   měkkých  a  přenositelných  kompetencí:  umět  si  klást  cíle,  učit  se  učit   •  Učitelé  rozšíří  svoji  aprobovanost  o  nové  dimenze  nad  rámec   tradičních  vyučovacích  předmětů     Školy  jako  systém     aneb  školský  systém   Výroční  zpráva  MŠMT  za  rok  2015,  s.  94       Úvod  do  systema;cké  studia     vzdělávacích  systémů     ...u  hodináře   Byl  jeden  muž  a  ten  muž  šel  k  hodináři.     Položil  na  stůl  dvě  hodinové  ručičky  a   říká:     „Mistře,  tyto  ručičky  neukazují  na  mých   hodinách  správný  čas.  Prosím,  oprav  je.“     Hodinář  na  to  odpoví:     „Ty  ručičky,  pane,  nemohu  opravit,   musíš  přinést  celé  hodiny.“     Muž  však  netušil,  co  měl  hodinář  na   mysli  –  hodiny  byly  přece  v  pořádku,  jen   ručičky  šly  špatně“.       (Fend,  2008,  s.  12  citující  neznámého  autora)     ?   Potřeba  pohledu  na  systém   Chceme-­‐li  kompetentně  zlepšovat,  či  napravovat   dílčí  čásJ  systému,  neobejdeme  se  bez  porozumění   systému  jako  celku.       „Kdo  nerozumí  systému,  má  sklon  vidět  problémy  v   povrchových  fenoménech  a  hledat  řešení  v  operaci   s  těmito  povrchovými  fenomény.  Teprve   porozumíme-­‐li  systému,  můžeme  napravit  jeho   chybné  fungování“     (Fend,  2008,  s.  12).     ...ale  nejsou  hodiny  jako  hodiny...   poli;cký   systém   ìí ëî   ekonomický   systém   è ç   vzdělávací   systém   Vzdělávací  systém   Proč  pojem  „systém“?   •  vyjadřuje  řád,  systemaJčnost,  provázanost   •  systém  jako  strukturovaný  celek,  v  němž  jsou   jednotlivé  čásJ  ve  vzájemných  vazbách.       Řízení  vzdělávacího  systému  –  vzdělávací   poliJka  a  správa     Vzdělávací  systém   •  Soubor  všech  škol,  školských  zařízení  a  jiných   vzdělávacích  insJtucí.     •  Představuje  systém,  protože  má  ustálenou  strukturu,   regulované  fungování  a  vztah  s  jinými  systémy   společnosJ.   Strukturu  vzdělávacího  systému  tvoří:   •  školská  soustava   •  mimoškolní  vzdělávací  insJtuce  (kurzy,  školení)   •  kulturní  a  osvětové  insJtuce  (knihovny,  muzea)   •  (někdy  též  působení  masových  médií).     Koncipování  a  řízení   vzdělávacích  systémů     Makroúroveň: Mezoúrověň: Mikroúroveň: Systémový pohled na vzdělávání Makroúroveň: Mezoúrověň: Mikroúroveň: Systémový pohled na vzdělávání Makroúroveň: úroveň vzdělávací politiky Vzdělávací systém jako celek. Jak funguje vzdělávací systém? Mezoúrověň: úroveň školy Vztahuje se na instituci a organizaci školy. Jak funguje škola? Mikroúroveň: úroveň výuky Vztahuje se na výuku. Jak funguje učení a vyučování? Makroúroveň: úroveň vzdělávací politiky Vzdělávací systém jako celek. Jak funguje vzdělávací systém? Mezoúrověň: úroveň školy Vztahuje se na instituci a organizaci školy. Jak funguje škola? Mikroúroveň: úroveň výuky Vztahuje se na výuku. Jak funguje učení a vyučování? ?   ?   Makroúroveň: úroveň vzdělávací politiky Vzdělávací systém jako celek. Jak funguje vzdělávací systém? Mezoúrověň: úroveň školy Vztahuje se na instituci a organizaci školy. Jak funguje škola? Mikroúroveň: úroveň výuky Vztahuje se na výuku. Jak funguje učení a vyučování? vzdělávací   správa   žák   Funkce  školy     Škola  je  místem  socializace  a  enkulturace  žáků,   podporujícím  jejich  osobnostní  a  sociální  rozvoj  a   připravující  je  na  život  osobní,  pracovní  a  občanský.       (Průcha,  Walterová,  Mareš  2003,  s.  238)       personalizační FUNKCE ŠKOLY enkulturační socializační Hranici mezi socializací a enkulturací lze stanovit pouze na základě různosti obsahů, kterým se v daném procesu učíme. Zatímco pojem ,enkulturace‘ odkazuje k učení se veškerým kulturním obsahům, pojem ,socializace‘ odkazuje k učení se specifické třídě kulturních obsahů – k učení se morálnímu řádu společnosti (podle Fenda 1976, s. 47 n.). PŘÍKLAD: Člověk se učí určitým hláskám svého mateřského jazyka. Učí se kombinacím hlásek do slov, učí se kombinovat slova do ,správných‘ vět. Implicitně se učí pravidlům ohýbání slov a větné stavby, učí se morfologii a syntaxi jazyka. Ve škole musí navíc některá důležitá pravidla užívat vědomě. Časem se má naučit rozlišovat, co je dobrá a co je špatná čeština. PŘÍKLAD: Člověk se učí používat jazyk v souladu se sociálními, zejména s morálními normami. Poznává, že určitá slova jsou neslušná a nesmějí se říkat. Dítě nemá nadávat. Učí se mluvit v určitých situacích určitou hlasitostí. Na veřejných místech nemá křičet. Osoby s respektem má dítě oslovovat určitým jazykem; s učitelem musí hovořit jinak než se spolužákem. V kruhu přátel se má hovořit jinak než při slavnostních příležitostech na veřejnosti. Existuje tedy určitý morální ,kód‘ pro užívání jazyka. Enkulturace jako jedinečná funkce školy Jedinečnému poslání vzdělávacích institucí je učiněno zadost teprve tehdy, když se do středu jejich zájmu postaví kulturní obsahy a kompetence včetně jejich transformací do obsahů vzdělávání člověka a když se jejich aktivity pochopí jako práce na člověku, na jeho vědění, dovednostech a jednání (Fend 2006, s. 179). •  Škola: správa a zprostředkování kulturního dědictví. •  Je jedinou relativně systematizovanou formou seznamování členů společnosti s kulturními obsahy. •  Obsahy jsou uspořádány a systematizovány do oborů – kurikulum.       „Obecnými  cíli  vzdělávání  jsou  zejména:   a) rozvoj  osobnosA  člověka,  který  bude  vybaven  poznávacími  a  sociálními   způsobilostmi,  mravními  a  duchovními  hodnotami  pro  osobní  a  občanský   život,  výkon  povolání  nebo  pracovní  činnosH,  získávání  informací  a  učení   se  v  průběhu  celého  života,   b) získávání  všeobecného  vzdělání  nebo  všeobecného  a  odborného  vzdělání,   c) pochopení  a  uplatňování  zásad  demokracie  a  právního  státu,  základních   lidských  práv  a  svobod  spolu  s  odpovědnosL  a  smyslem  pro  sociální   soudržnost,   d) pochopení  a  uplatňování  rovnosA  žen  a  mužů  ve  společnosH,   e) utváření  vědomí  národní  a  státní  příslušnosA  a  respektu  k  etnické,   národnostní,  kulturní,  jazykové  a  náboženské  idenHtě  každého,  poznání   světových  a  evropských  kulturních  hodnot  a  tradic,  pochopení  a  osvojení   zásad  a  pravidel,  vycházejících  z  evropské  integrace  jako  základu  pro   soužiL  v  národním  i  mezinárodním  měřítku,   f)  získání  a  uplatňování  znalosD  o  životním  prostředí  a  jeho  ochraně,   vycházející  ze  zásad  trvale  udržitelného  rozvoje  a  o  bezpečnosH  a  ochraně   zdraví“     (Školský  zákon  č.  561/2004  Sb.,  s.  2).   ShrnuH   •  Škola  –  různá  historická  období  –  různá   společnost  –  různá  pojeH  školy   •  Škola  jako  součást  školského  systému  –   struktura  školství  (v  ČR)   •  Řízení  školského  systému  –  vymezování  funkcí,   cílů,  obsahů  školního  vzdělávání  (vzdělávací   poliJka  a  školský  management)  –  kurikulum