a "b
ěkký znak b se používá:
pro změkčení předchozí souhlásky na konci siova: KOHb [kon'], neub Ip'en'], rmneab [ťulén'J, a také uprostřed siova: ôonbHoň [boľnój], aeuhm [d'én'gi], sopbm [zór'ki];
pro funkci oddělení uprostřed slova, především v kmeni a mezi kmenem a koncovkou: mmm-[teáj0$ nbto [lju], o6e3bRHa [ab'ezján-b]. V tom případě vyslovujeme na miste měkkého znaku hlástei;j|i: v následujících gramatických tvarech sloves: v neurčitém způsobu většiny ruských sloves {r^pnerk, 60/ieTb, natb, HaaenTbcfí), vždy ve 2. os. j. č, slovesa (Tepnmub, Óaneewb, mvěuib, HQJiéätMttcik), vždy v 1. os. j. č. a 2. os. mn. č. zvratného slovesa (óotocb - óomecb, Haaetocb - waaeen&efc), v rozkazovacím způsobu některých sloves {/wawo., pemb, rapte*?);
u podstatných jmen ženského rodu, která končí v 1. pádě na ->Kb, -UJb, -Hb, -U4b, nom*, mwui*, *oufc, noMOWb. Ale: nnam, Kanav {muž. rod). i :-ili:Íf i
Měkký znak se u takových podstatných jmen zachovává také ve 4. a 7. pádě; Mbímm, nonhto na konci číslovek 5 až 20, 30 {mm,, wecrb, nnmajiuaTb, usocTHammb); uprostřed slov 50 flr) 500 až 900 {nfíTbjjecfrr, ceubnecm, tmrbcOT, ňeaurbcor).
1
13
dý znak "b se používá:
íro označení tvrdosti předchozí souhlásky, vyskytuje se vždy po předponě zakončené tvrdou souhláskou před písmeny E, Ě, K>, fí. chem [sjezd], nojfhäM [p-bdjórrs], noobtoÔHm [p-bdjúbn'ík], 70-bRBneHne [abjavľén'ije]. Tvrdý znak má v ruštině vždy funkci oddělujícího znaku, piěs se, aby bylo lutno mezi kmenem a předponou vyslovit hlásku j; / některých cizích slovech: am-ioraHT, KOH~bfOMKTypar HH-bexuHn.
. měkký, tak tvrdý znak jsou plnoprávné členy azbuky, mají jako každé jiné ruské písmeno i významovou funkci: yron - yronb, Bopuc - óopucb, mněnu (mn. č. podst. jména) - vone»bn (přivlastňovací i jméno), cen - eben.
Dejte b nebo "b na vhodné místo:
ripea_HBnfiTb oĎBHHenne
(]>) xopowkiň fleH_
(cj apiyíflHCKMM KOH flK
(ČT) 06_AB^eHHe b raaeTe
(2) nofl_ěM B 7 yTPa
(T) 6oji_hoíí Kop_io
(jT) M3 POCCMM c JIIOOOB_K)
(1T) cyn c mopkob_ho
(T) cepas Mfaiuj_
(Tj ynyc_xopOLuo
(k) n_\o Boay
(T) coíi_m caxap
15
Dejte b nebo ~b na vhodné místo tam, kde je to potřeba:
fa£) Eiuy Bcema HpaBkinocb neTaT_, noaroiviy oh m Bbi6pan 3tot ey3.
Q)) Cyn a b TapenKe ďujio cmeH_mhcto, noaTOMy a noaywan, mo He c_eM ero HHKoma.
(c^) Ha yjiMLie cero/iHq npoxnaflHo, bo3_mm cbom hobum n/iam_I
(^dj fí noMHHD tot aeH_, Koma MHe McnonHmiocb med_HaauaT_toť_.
(e^ PaH_we aaMbi hoch/im nnaT_a c MHOmeCTBOwi noa_kióhmkob, a My>K4MHbi - c_topiyKki
M naHTaJlOHbl.
(T)   Ha Pycn Bceraa yrvienw secenm_ch: nei_nec_hm, nnacaT_ruiHCKU aa paccna3biBaT_cna3Kn!
(9^   B 3a_HB/ieHMH obrna yKa3ana npHHMHa woero yxoaa c 3aBoaa.
(h^   flopora obrna Ha pewiOHTe, noatOMy HaM npMLUJiocb noexaT_b 06_e3fl.
(T)   HacTOfiujMň TOBapum_Hkmoraa He ópoem_apyra b 6eae!
(T)   fae >Ke bh, mou apy3_H-oaHono/iHaHe?
G
16
bia H
Písmeno M se používa v slabikách pro znázornení měkkosti předcházející souhlásky (to znamená, že má stejnou funkci jako a, ě, K)): bucht [v'is'ít], ônner [b'iľét], cwhm? [s'ín'ij]. Existují ale také určitá pravopisná pravidla, která usnadňují použití této samohlásky, M se píše:
a) vždy po >H, M, LU, LL|: muTb, wraib, Mamum, mnKonoTKa\
b) vždy po T, H, X. aonruň, MantwHH, thxhíí;
c) po U ve kmenech slov (obvykle se v tomto prípade jedná o slova cizího původu): UHpx, namnpb, un<ppa, a také u slov, která končí na -LJMfl: Mnmitnn, pesomoiow.
! Výjimky tvoří slova: i/wraw, uunněHOK, Ha ubinOHnax, w
d) na začátku slov: Hrpa, c nupod, 6e3 HHTOHaum,
e) vždy u sloves množného čísla v minulém čase bez ohledu na rod: MymwHbi ctorsih, weHiuuHu omenu, nonn 6unn nycrbiHHbie.
! V koncovkách podstatných a prídavných jmen se psaní bl a M řídí měkkostí či tvrdostí poslední souhlásky kmene, nikoliv životností/neživotností podstatného jména.
17
Písmeno bl se píše po tvrdých souhláskách: cup [syr], Marthiw [nrblýš], napu [páry], Zapamatujte si následující pravidla používání bl:
a) po U v koncovkách a příponách: Óe3aeawbi, sama, Kpyrrtonwbiň, HypmuH,
b) v příponě Bbl-: Bbiňm, sfawrpaTb, Bunesm;
c) bl se nikdy nepíše na začátku slov!
Dalši pravopisná pravidla
• Koncovka 2. p. j. č, prídavných jmen, zájmen a řadových číslovek -OľO, -EľO se píše vždy s r, ale vyslovuje se s V:     KpacHOro [krásrrbVb]
OflHCTO ["bdn-bvó] Moero [nrbjbvó]
• Po M, H, LU, LU se vždy píše y, A (nikoliv IO, R): map, vawa uianxa, myx, nywa, uiyóa, wyxa.
!!! Výjimku tvoří některá cizí slova, např.: miopu, Ópowtopa, napawmr. ' Záporná částice HE se píše se slovesem zvlášť: ne xovy, hs yjwe/o, ne ůyny.
Zkuste zřetelně přečíst ruské bi a n v následujících slovech:
HMTb      - HbíTb TblKatb -TMKaTb flMMa   - flblM ÓbITb     - ÓMTb
nyKO - nKTb
Tbl - TMHa
cup - CMHHua
EbITb - BHTb
Přečtete následující věty. Dávejte pozor na výslovnost bi a h:
Maiwa Mbina Muny mn/tom, Mwia Mbino He moůwna.
CblTblií-npecHTblií CMHbOp en CMHUM-npeCMHHM Cbip.
Kpwca Jlapwca pbicnana a nokicnax pucá. y bwneTěpa He Ďbuio ómieroB.
Doplňte M / bl:
Ma/ib4_k npo4_ran ct_xoTBopeHHe 6e3_HTOHamw w b_pa>t<eHkis.
(Jí)   KpeM/iěBCKMe KypaHT_otď_Ban_BpeMfi ksdkr_ň nac.
QtJ   ripMĎ_tm8 noe3fla o>k_aaeTCfl no pacn_caHuro: pobho b Tp_Maca.
(dj   Be3 cecrpMU_HaaHywKe HWKyaa He xoTenocb matm.
(J)   Ho4bK) b_nan nepB_ň cHer: HayTpo Bcě npyrowi 6_no óenoe v\ 4_CToe.
(T^   K Hotye xopowo noaaBaTb óyTepópoa_c bstm_hoň m c_poM.
(jf)   C_HMHKa - 3to ManeHbKafi itth_4«a c wěnTOH rpyanoň.
(h)   HenpeMeHHO HyntHo m_Tb oboiu_» fypym_nepea eaoíS,
(TJ   B JUpeBHeM PwMe nwaeň noc_nan   Ha CMepTb,
Koraa 3acTaBnnn_mx óopoTbcn co nbBaMw mu t_rpawin.
(X)   Be3 noMom_Bpa4eR ropoacKoň óoJihHHia_mw 6_He c-npaBwnncb.
Doplňte M / bl:
P,bb_u_, KpacaBMu_, flyiueHbK_, noapyweHbK_, pa3birpaňTecb, fleBHU_, pa3rynaiÍTecb,
m_n_e! (A. C. ľlyiuKMH)
(b*)   T_uje, Mbioj_, kot Ha «p_uje!
3x, jjopor_, n_Jib fla TywiaH, xoíioaa, TpeBor_ fla CTemaň oypbŕiH. (R. M. OuiaHMH)
(d^   B >k_3h__ maBHoe - óywiawKa, Ôeper_eě Becb bgk. Be3 óywiawK_- t_ĎyKawKa,
a c 6yMa>KKofí - 4anoBeK! (B. kl. neůefleB-Kywia4)
C BoíiHoři noKOHM_m_chôt_, óep_uj_He/ib, noiuxi_aoMoŕí! (B. LU. OKyflwaBa)
(T)   U_nji6H0K wapeH_R, 14_rviěHOK napěn_ň, 14_nnéHOK ráme xomst m_Tb. (m3 ropoacKoro
(fiojibKflopa).
(9j   PaciiBeTa/i_rójioh_n rpyuj_, nonn_n_TywiaH_Haa peKoň. B_xofinna Ha ôeper Kanoiua,
Ha b_coKHň óeper Ha KpyTow. (M. B. McaKOBCKuŕí)
(h)   Mofl m mínu_fi Mena tíepewěr. (B. B. MafiKOBCKMíi)
Opravte pravopisné chyby: Pbióa/ixa
(a^ Ytpom oflHOBo npeKpacHOBO ähfs mu c apy3bHMM oTpaBMAMc Ha pubamy. Q)) ľloroaa 6bi/ia 4iofleCHaR. (c^ Koraa a Bbiuie/i h3 noflbe3fla, Bce yme waanw TO/ibKO wieHH. (d) Mu cenw b MaoibiHy m OTpaBM/incb Ha Haiue nyôuMoe mbcto.       Ho bot ĎGfla: Hatue mscto bbino 3aHaTo ítpyrbiwiM pbióo/ioBawm!       Mw HexoienM mm MeiuaT, noaTOMy peiubi/w Haň™ apyroe iwecTO. (jř) K cnacTbio, HeflaneKo ówna wiwias noíifíHKa, rae mh k pacno/io>KmiMc. (h) Mu aocTa™ Hanin yooMKM, Kpy4KM, Ha>KbiBKy (= návnadu). (T) Ytiob (= úlovek) 6bm oTnvmHbiň: Hecno/iKo Kapaceíí, oaHa lUKDKa (= štika) m napa OKyHeň (= okounů).
22
Prízvuk a redukce
Ruština má pohyblivý prízvuk. To znamená, že prízvuk může být na jakékoliv slabice ve slově, napr.; wa/wa [mámt], xoiy [clrbčú], óapaóan [btrbbán].
Ruský přizvuk je silnější a dynamičtější než český, kromě toho má významotvornou funkci, např.
3BM0K [zárrľbk] - hrad, 3aMOn [z"t.mók] - zámek; ctomt [stójit] - stojí (o penězích), ctout [stbjít] - něco stojí
někde, nachází se; bucku [v'ísk'i] - alkoholový nápoj, bmckm [v'isk'í] - spánky,
Silný dynamický přizvuk má pak i důsledky kvalitativní, v prízvučných slabikách je plný vokál, v neprízvučných dochází k redukcí, např. Monom se čte jako [rnthskó]. Redukovaná samohláska se v transkripci označuje i> nebo h v závislosti na tvrdosti nebo měkkosti předchozí souhlásky. Pro označení redukované samohlásky po tvrdé souhlásce se používá t, po měkké souhlásce - b. Například: mohoko [ rrrbľbkó], aneBUoň [dn'bvnój]. Jsou ještě i další způsoby transkripce, ale pro účely této učebnice budeme používat tyto dva.
23
Některá pravidla ruské výslovnosti
• Neurčitý způsob zvratných sloves, která končí na -TbCfl, se vyslovuje tvrdě; meHHTbw [žen'icc-b], ynuóaThcp [ulybáccb], 6oBTbcn [btjácc-b].
• Písmeno O se vyslovuje jako [o] jedině v prízvučné pozici, ve všech ostatních případech se redukuje: MevTorlmóřbt], moiiotok [nrrbřbtók].
• Slova MTO, MTOEbl se vyslovují takto: [što], [štóby],
• Spojení hlásek CM, 3H se často vylovuje jako měkké [š'š']; wacrbe [š'š'ásťjb], nocwrmTb [p-bš'š'itáť],
CHěT [Š'Š'Ót], K3B03WK [ÍZVÓŠ'Š'ik].
• Písmeno ě je vždy prízvučné: nofl-běM, ěMKocrb, KoponěB.
Dejte správně prízvuk v označených slovech:
(J)   3ra KapTMHa cweHb topora, flopora npeflCTonna AJWHHaŕi.
(b)   B HaiueM napne wmyx chhmuh, CHerwpH m óenm. Rm npw"OTOBJieHWfl Kpewia Hyxwbi fWHHbie 6eni<n.
Ha rope ctootaom. CKonbKo sto ctoht? (ČT)   Haue ceno cpaBHMTejibHO HeĎonbwoe. Co/iHue ceno 3a ropn30HT.
fí mok) pynn Oh ymaen mok> flOMb, (T)   Ĺle/tyio Heae/ifo oh He B03apama/)ch. KpenKO Teba uenyio. (s)   rie4eHb - Oto BHyTpeHHMň opraH. Cauia xomôt yvmbcn urpaTb Ha oprané, (h)   Myxa BxoflMT b cocTae Bcex xneĎo-ůyno4Hbix mnenm. Ka«afl Myxa ôbrrb saa™ ot ^ioóhmoto
4©noBeKa!
Řešení
- i
25
Vyškrtněte nesprávné tvary (použijte slovník):
(ä} npfiMO nepeao mhom Ha creHe bhcsji ôcmbuiori arnac/awac CBeia.
(bj Ha crapbix aepeBHHHbix BopoTax Bwce/i TaKoň we CTapbiii pwaBbiň 3aMQK,'3aMOK.
(ej Tpycu/Tpycbi - 3to cywecTea 6ea OTsarw m cwiexiocTM, necnocoŮHbie Ha BenwKMií noCTynoK.
(&) „He npocTUHb/npocTbiHb TO^bKO", - roBopn/ia mhô MaMa, Kowa a ye3«an Ha ceBep,
(J) HeKTap - 3to nmna/nnuja ÓoroB, a He npocTbix CMepTHbix.
(T) 3ia KapTMHa ceroflHfl ctomt/ctoht Ďonbwwe fleHbrw!
(í) B stom rofly b Moay cHoea bouijim ioókm c 3anaxoM/3anaxoM.
(K) B coceflHewi Jiecy ÄMByT pa3Hbie rrrnubi: CTan BopoóběB, apo3aos, cewieŕÍKa copo«/copoK.
(T) Bhckh/bhckh - 3T0 KpenKHií anKoro/ibHbiň HanMTOK, KOTOpbiíi ^acTO bxoamt b cocTaB KOtaeňneB.