TYGR MATKY
TEXT LUCIE TOMANOVA FOTO ROMAN ČERNÝ FOTOMONTÁŽ JAN IGNÁC ŘÍHA
Bylo, nebylo jedno evropské či americké dětské hřiště a na něm tři mladé matky s batolaty. „Podle jaké knížky jedete? My podle Naomi Aldortové a Líného rodiče? praví ta v mikině a kapsáčích. „Myslíme si s mužem, že děti by měly dostat prostor k vyjádření vlastních emocí a naučit se o sobě rozhodovat." „Nás zase oslovil hlavně Koncept kontinua. Indiáni to mají v hlavě srovnané nejlíp," odvětí dredařka v květované sukni. „Hmm, a kolik je mezi Indiány vědců a právníků? Jsou to hlavně feťáci a alkoholici," zašklebí se upravená dáma s mikádem a nalakovanými nehty. „To mně se líbí přístup Amy Chua, alias Tygří matky. Důležitá je disciplína."
REFLEX 15-15 < 25
• v
rÝKÁ SE TO zřejmě všech západních zemí. V posledních desetiletích zmizel jednotně akceptovaný návod, jak vychovávat své děti, ukotvený v té které národní tradici. Rodiče musí sami volit, co je pro iejich potomky nejvhodnější. Přitom metod a návodů existuje celá řada. Máme tedy k dětem přistupovat spíš autoritativně, demokraticky, anebo zcela liberálně? A jak nastavit hranice? Chceme přece, aby naše děti byly úspěšné, ale zároveň také šťastné.
Následující článek se pokouší shrnout základní výchovné přístupy, jak jsou popsány v dnes již takřka ikonických knihách.
|EN TO ROBÁTKO NEZKAZIT
Biblí současných alternativních rodičů je kniha Koncept kontinua od americké autorky Jean Liedlof-Fové. Má podtitul „Hledání ztraceného štěstí pro nás a naše děti" a vypráví o tom, co všechno bychom se ohledně výchovy dětí mohli přiučit od pralesních Indiánů Yequánů.
Indiánské matky miminka Dd narození stále nosí, dokud nezačnou lézt. Potom jim naopak dopřejí volnost a nechají je samostatně zkoumat okolní svět, aniž by na ně nějak zvlášť dohlížely. Děti se o svou bezpečnost starají samy. Samy se učí od starších i dospělých. Nikdo je k ničemu nenutí a ony dělají samy a dobrovolně to, co se od nich očekává. Dítě totiž ze své podstaty chce dělat věci správně. Všemu podstatnému se naučí naprosto samozřejmě a přirozeně a je stále šťastné, protože má pocit kontinuity, který jsme my dávno ztratili. Popis onoho údajného ráje na zemi je tak sugestivní, až má člověk při čtení knihy chuť sbalit si deku či hamaku a přestěhovat se í s dětmi do džungle.
„Je to taková new age verze Rousseauovy knihy Emile - O výchově. Nevím, jestli autorka někdy Rousseaua četla, ale princip je stejný," říká etnoložka Markéta Křížová. „Rousseau reagoval na středověkou křesťanskou koncepci, že dítě je od přírody ďábel a toho člověka z něj musíme teprve vychovat. On řekl: Ne, dítě se rodí dokonalé a je potřeba ho nezkazit. Podle mě je pravda někde uprostřed: Dítě je strom, který potřebuje volně růst, ale občas potřebuje taky pro-
ROUSSEAU REAGOVAL NA STREDOVEKOU KONCEPCI, ŽE DÍTĚ JE OD PŘÍRODY ĎÁBEL A ČLOVĚKA Z NĚJ MUSÍME TEPRVE VYCHOVAT. ON ŘEKL: NE, DÍTĚ SE RODÍ DOKONALÉ.
stříhat, aby nezplaněl," směje se. Zastáncům alternativní „přírodní" výchovy zkrátka jde o dosažení jakési prapůvodní rajské přirozenosti, jež tu byla před tím, než jsme spáchali onen hřích zvaný civilizace. Jenže existovala vůbec někdy?
„Já jsem k těm představám o ráji poměrně skeptická," usmívá
se antropoložka Markéta Křížová, která navštěvuje různé indiánské kmeny v Severní a Střední Americe. „Je pravda, že děti mají volnost, jsou tak trochu ponechány samy sobě. To ale není vždycky zrovna idylka, skupinová hierarchie je neúprosná. My bychom těžko snesli, aby naše dítě mělo pozici otloukánka, když klademe
tak velký důraz na práva a svobodu jednotlivce. To Indiáni neřeší, protože mnohem důležitější je blaho skupiny. Ti lidé prožijí společně celý život. Budou se navzájem živit, budou společně lovit, pracovat a bojovat. Takže i když bude třeba můj syn mezi nimi za otloukánka, tak oni mu pak vždycky pomohou, když bude potřeba. Ale to už u nás neplatí. Naše společnost je příliš atomizovaná. A já nevidím jediný důvod, proč bych měla nechat cizí kluky, ať tlučou moje dítě."
TRABLE V DĚTSKÉM RÁJI
Idylku vylíčenou v Konceptu kontinua nepotvrzuje ani kniha Naše děti, naše světy od americké etno-pediatričky Meredith F. Smallové, jež líčí život mezi Indiány kmene
26 > REFLEX 15-15
Aché. Rodiče jsou zde svíráni neustálým strachem, že jejich dítě uloví jaguár, slupne had nebo kousne jedovatý hmyz. Prvních několik let se proto děti od matky nevzdalují na víc než pár kroků a matka spí v noci vsedě s dítětem v náručí. Rodiče některé neposednější děti dokonce přivazují ke stromu a při cestě lesem matka nosí dítě na zádech. Když začne být čtyř-nebo pětileté dítě příliš těžké, je nuceno chodit džunglí pěšky, což zpravidla doprovázejí dramatické scény. Rodiče nechají křičícího a protestujícího potomka na místě a jdou dál, zároveň se však bojí příliš vzdálit, aby těžce vypiplaného potomka mezitím neulovil jaguár.
„On ten život v přírodě je opravdu velmi krutý. Nepohodlí, hmyz, hlad... A když není dost jídla, jsou to ty nejmenší a nejslabší děti, které umírají hlady. Nejdřív se najedí muži, potom ženy, děti dostanou, co zbude. Ty starší víc, protože do těch bylo už více investováno," vysvětluje Markéta Křížová. „U nás to ale bylo donedávna také tak, ještě za našich babiček. Tatínek dostal játra z husy, protože on tu husu koupil. Děti jedly zvlášť a rodiče měli často něco lepšího než ony, protože rodiče živí rodinu. Dnes je to naopak, to nejlepší dáváme dětem. Stejně tak ještě na přelomu 18. a 19. století platilo, že postel měl ten, kdo si na ni dokázal vydělat, tedy rodiče a výminkáři (prarodiče). Děti spaly spolu s pacholky na seně. Měly podřadné postavení. Do takového modelu děti přirozeně zapadnou, protože vědí, kde je jejich místo. Indiánské děti nebo děti primitivních kultur jsou samostatné a snaží se rychle dospět také proto, že dospělost znamená privilegia. Ale dnes už je to spíš obráceně: Děti u nás mají v podstatě všechno, a tak je nic nenutí dospět, protože s dospělostí získají pouze povinnosti."
TROCHA LENOSTI NEUŠKODÍ
Stimulace, stimulace a zase stimulace. A soutěžení. To je americká výchova, již kritizuje novinářka Pamela Druckermannová v knize Francouzské děti nedělají scény. „Pediatr nám popíše vývojové fáze dítěte. Francouzský rodič pokývne hlavou, ale americký se zeptá, jak ten vývoj co nejvíc urychlit," píše v ní.
Částečně prý může za takový přístup slavný americký pediatr Benjamin Spöck, jenž zastával názor, že rodič by měl reagovat na veškeré podněty ze strany dítěte, a ještě navíc soustavně stimulovat jeho smysly. Výsledkem takového přístupu je takzvaný rodič-vrtulník, který pořád krouží kolem dítěte, aby náhodou něco neprošvihl. Dítě je soustavným středem pozornosti.
Toto přesvědčení o nutnosti stimulace pramení pravděpodobně z pokusu, jenž srovnával děti z velmi bídných poměrů v ghettu předtím a poté, co začaly chodit do špičkové školky. Šlo o děti spíš
JANA
Jana je ekonomka a překladatelka, A PETR
Petr je IT manažer, IflIMlínUl Děti: Tina (10 let), Mateo (8 let), IUIMHUVI Mia (6 let) a Nico(4 roky)
1. STYL VÝCHOVY: Naše čtyři děti mají stanovené hranice a bez nich by to asi ani nešlo. V některých pro ně neškodných případech se jim snažíme dát možnost volby. Občas se stává, že emoce zvítězí nad všemi předsevzetími a rodičovskou autoritu si vynutíme křikem, někdy i plácnutím. Nevnímáme to ale nijak negativně, svět není ideální a jak by se děti naučily řešit konflikty, kdyby se rodiče nikdy nepohádali.
2. LITERATURA: Knihy o výchově moc nečteme. Občas se nám podaří zachytit zajímavý pořad v televizi nebo článek v novinách. Například Děti na tahu nebo Pot, slzy a naděje. V knihovně nám leží knihy Sourozenecká rivalita a Respektovat a být respektován, ale po prvním zběžném přečtení jsme se k nim již více nevrátili.
3. CO POVAŽUJEME ZA PODSTATNÉ: Určitě rodičovský příklad, umění naslouchat, schopnost otevřeně komunikovat. Asi i respekt. A je velmi důležité nechat dětem prostor pro vlastní zkušenost.
4. CO SE NÁM LÍBÍ A CO NAOPAK NELÍBÍ NA VÝCHOVĚ GENERACE NAŠICH RODIČŮ: Nevím, asi každá doba s sebou nese prvky, jež jsou důležité právě pro ni. Hodně věcí se mění, fungujejinak, a výchova založená na zkušenostech rodičů tak zákonitě musí narážet na limity své doby.
REFLEX 15-15 < 27
i TÉMA
leprivované, které se po zlepšení iodmínek začaly nadějně rozví-et. Jenže normální dítě v průměr-lé rodině má podnětů dost, dalo iy se říct, že jich má dokonce spíš ladbytek. Přesto západní rodiče vidinou perfektního rozvoje při-llašují mimina a batolata na řadu lákladných kroužků a utrácejí pe-líze za vzdělávací programy pro lemluvňata typu Baby Einstein, neexistuje přitom jediný důkaz, že iy to všechno dítěti v jeho rozvoji lějak pomáhalo. Výsledkem je, že tarší děti ve školkovém a školním 'ěku mají leckdy tak náročný rozvrh, že jen přecházejí od jedné organizované aktivity ke druhé a nejsou chopny zabavit se ani na chvíli amy. Bývají extrémně náročné i nepříliš přizpůsobivé.
Jako reakci na tento hyperaktiv-lí a pro rodiče velmi vyčerpávající :působ výchovy sepsal britský pu-ílicista Tom Hodkinson knihu Líný odič, jež má podtitul Lenošením a ne-ínností k lepšímu rodičovství. Se že-lou a dětmi se Hodkinson odstěhoval na venkov, kde je výchova dětí sřece jen o něco snazší než ve měs-:ě. „Odmítáme myšlenku, že rodičov-tví vyžaduje těžkou dřínu. Neplýtváme ienězi na rodinné výlety za zábavou ani ■a dovolené. Snažíme se nezasahovat, tas je důležitější než peníze. Lepší štast-lý nepořádek než skličující pořádek, líný rodič je vynalézavý rodič. Hraje-ne si v polích a lesích...," píše ve svém nanifestu. Líný přístup podporuje íodle Hodkinsona u dětí zodpověd-rost za vlastní jednání a schopnost iamostatného rozhodování. Děti lapříklad samy rozhodují o tom,
0 si obléknou nebo co budou mít
1 jídlu, jež obvykle samy připravují. Vykonávají různé práce okolo domu l při hře jim rodiče věnují jen mini-nální dozor. Rodiče i děti jsou tak srý mnohem šťastnější.
Populární autorkou mezi liberál-lími rodiči je také americká psy-;holožka Naomi Aldortová, autor-ca knihy Vychováváme děti a rosteme i nimi. Zdůrazňuje především emoč-lí stránku výchovy a svobodu dí-ěte. „Vzdejte se svých plánů s dítě-em a važte si ho přesně takového, aké je. Vyslovená očekávání typu řekni ahoj tetičce Julii' vedou k portům nedostatečnosti, zejména jokud se dítě do plnění vašich přáli musí nutit," píše Aldortová. „Výměte se pochvalám a místo toho 'eagujte na pocity, které dítě pro-
jevuje, a sdílejte s ním jeho radost. Chválit děti za chování (,Ty mi, Honzíčku, tolik pomáháš!') nebo úspěchy (, Jsem na tebe tak pyšná, že jsi vyhrál první cenu v soutěži skautů') vede děti k tomu, že se o něco snaží jen kvůli pochvalám, a ne kvůli sobě. S dítětem jednejte jako se sobě rovným, protože to tak také je."
Podobně se na věc dívá český tým autorů knihy Respektovat a být respektován. Rodiče by podle něj měli přistupovat k dítěti jako k partnerovi, tedy bez příkazů, zákazů, trestů a manipulace. Chování dítěte by mělo vycházet z jeho vnitřního přesvědčení. Dítě by mělo sportovat, hrát na hudební nástroj a učit se proto, že to samo chce, z vnitřní motivace, a ne proto, že ho do těchto činností, ať už prostřednictvím trestů, nebo chvály, tlačí někdo jiný. Důraz na vnitřní motivaci vychází z přesvědčení,
Lucie je lektorka a šéfredaktorka odborného časopisu památkové péče, v současnosti na rodičovské dovolené, tukasz pracuje jako obchodník v mezinárodní firmě. Děti: Theodor (2,5 roku)
1. STYL VÝCHOVY: Praktikujeme tzv. kontaktní a respektující styl výchovy. Poskytujeme synovi (2,5 roku) prostor, aby mohl svobodně poznávat věci kolem sebe. Otevřeně s ním hovoříme o tom, co ho zajímá. Jednáme s ním s úctou a respektem, netrestáme ho ani nemotivujeme k činnostem přehnanými pochvalami, snažíme se vyhýbat příkazům a zákazům.
2. LITERATURA: Koncept kontinua, Vychováváme děti a rosteme s nimi; Svoboda a hranice, láska a respekt; Jak rozvíjet dětskou spiritualitu, Líný rodič.
3. CO POVAŽUJEME ZA PODSTATNÉ: Učíme syna žít v souladu s přírodou. Pomáhá nám v běžných činnostech v domácnostech i na zahradě. Preferujeme konkrétní činnosti reálného života před množstvím hraček. Nemáme televizi, raději trávíme čas společně.
4. CO SE NÁM LÍBÍ A CO NAOPAK NELÍBÍ NA VÝCHOVĚ GENERACE NAŠICH RODIČŮ:
Pozitivně hodnotím, že s námi rodiče jezdili na výlety, chodili do přírody apod. Špatně hodnotím, že nás rodiče velmi brzy dávali do jeslí, fyzicky nás trestali, praktikovali odtažitý styl výchovy - nechávali nás vyplakat, aby nás prý nerozmazlili, vychovávali na základě příkazů, zákazů, trestů a odměn, dávali málo prostoru pro vytvoření vlastního názoru.
»8 > REFLEX 15-15