PODMÍNKY UČENÍ A JEJICH REALIZACE VE ŠKOLNÍM VYUČOVÁNÍ (NEJEN V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU) Jak se děti učí (jak poznávají svět) Učení — —Proces, který navozuje relativně trvalou změnu v potenciálním chování jedince v důsledku jeho individuální zkušenosti. — Co potřebujeme jako učitelé skutečně o dětském poznávání a učení znát? — —Jak probíhá? —Má nějaké zákonitosti? —Kdy je nejefektivnější? —Jak těchto poznatků využít v naší profesi? Jak probíhá učení (podle J. Piageta) —Něco se naučit = UMĚT = rozumět. —Jestliže něčemu rozumíme, pak to znamená, že nám to dává smysl a význam, a také že jsme schopni toto poznání (informaci nebo činnost) smysluplně používat. — — — —Člověk se učí tak, že si v každodenních kontaktech s realitou získává zkušenosti a ty si ukládá v poznávacích strukturách, které se nazývají „asimilační schémata“ (kognitivní schémata). —Tato asimilační schémata určují naši senzitivitu na podněty z prostředí; učení probíhá tak, jak jsou tato schémata “nastavena”. —Spontánní učení (zkušenostní poznávání nebo také situační učení) souvisí s neustálou snahou našeho mozku nacházet v předkládaných zkušenostech (objektech a situacích) smysl a význam. Proces učení jako základní mechanismus permanentní (biologické a psychologické) adaptace organismu a prostředí —Poznávání (učení) je vždy spojeno s emocionálními prožitky (learn by heart). —Každé dítě má specifické způsoby a cesty poznávání (metakognitivní znalosti, zkušenosti z procesu poznávání – vliv tzv. kognitivního stylu jedince, typu inteligence apod.). — — — —Protože zkušenosti jsou individuální a jedinečné, asimilační (kognitivní, poznávací) schémata vytvořená ve zkušenostech jsou subjektivní - význam konstruktivistického pojetí výuky. — Co ovlivňuje proces učení — —vrozené dispozice —(obecné schopnosti – nadání, inteligence – typ inteligence) —naučené poznávací a učební strategie —(žák a jeho „metakognitivní“ předpoklady) —styl výuky, organizace a metodika školní práce —(učitel a jeho styl výuky, profesní kompetence…) —jiné faktory —(nálada, klima třídy a školy, konkrétní situace…) — Efektivní učení = uspokojení základních potřeb (primární a sekundární; biologické - individuální – sociální) —potřeby fyziologické (jako primární potřeby) —potřeba jistoty a bezpečí (v rodině i ve škole) —potřeba přijetí a lásky —(někam patřit – existence “blízkých lidí”) —potřeba vlastní identity a sebeúcty (smysluplný svět, lákavá, ale reálná perspektiva) —potřeba seberealizace, úspěšnosti, uznání (jako sekundární potřeby) — Pyramida efektivity učení —Žák pasivní — - přednáška 5 % — - čtení 10 % — - audiovizuální prezentace 20 % — - názorná demonstrace 30 % — —Žák aktivní — - diskuse ve skupině 50 % — - praktická činnost 75 % — - učení ostatních (okamžitý užitek) 90 % — Dalova pyramida učení —Po dvou týdnech máme tendenci si pamatovat: — —10 % toho, co jsme četli —20 % toho, co jsme slyšeli —30 % toho, co jsme viděli —50 % toho, co jsme viděli a slyšeli —70 % toho, co jsme řekli (diskuse, argumentace) —90 % toho, co jsme učili někoho jiného Motto — — — —Pověz mi a zapomenu, —ukaž mi a já si vzpomenu, —nech mne se zúčastnit a já pochopím… — — (Konfucius) Čtyři fáze procesu učení v přirozených podmínkách —MOTIVACE: (vznikne důvod, proč se jedinec potřebuje něco naučit, překonat překážku, doplnit chybějící informaci nebo dovednost) a jeho aktivita je uvedena do chodu. —EXPOZICE: vyhledání, obeznámení se s potřebnou novou informací (aktivní doplnění chybějícího poznatku, který původně způsobil nerovnováhu a vyvolal potřebu učit se). —FIXACE: upevnění poznatku jeho opakovaným použitím. —APLIKACE: užití poznatku nebo dovednosti v praktickém životě (úspěch – neúspěch). ¡ ¡ ¡Hodnocení: ve školním vyučování často nahrazuje význam aplikace v praxi (umí – neumí + známka). — — je individuální (v závislosti na zvláštnostech každého jedince - osobnostní faktory, dosavadní zkušenost apod.); Složky mozkově kompatibilní výuky (podle S. Kovalikové) —Nepřítomnost ohrožení —Smysluplný obsah —Možnost výběru —Přiměřený čas —Obohacené prostředí —Spolupráce —Okamžitá zpětná vazba —Dokonalé zvládnutí (Mastery Learning) — — —Podmínky, které zajistí, že se dítě učí přirozeně a efektivně – výuka, která vychází z toho, jak se učí lidský mozek (ITV). Nepřítomnost ohrožení — —pocit jistoty, bezpečí —partnerský přístup učitele —spolupracující přístup spolužáků —přiznání práva na chybu – omyl apod. Smysluplný obsah — —je ze skutečného, přirozeného světa a života kolem nás —dítě má pocit, že je to pro ně důležité, potřebuje to znát —je srozumitelné, tj. přiměřené věku, zájmům apod. —má souvislost s dosavadními zkušenostmi, dítě má nový poznatek “kam zařadit” — Možnost výběru —Každé dítě je jiné – má vlastní specifické zkušenosti, kognitivní styl (styl učení), proto by měly být při vyučování vytvořeny takové podmínky, aby si dítě mohlo zvolit vlastní cestu. — — — —Sedm typů inteligence (Gardner, 1999) —Jazykově-verbální inteligence – použít vlastních jazykových schopností efektivně k dosažení různých cílů. —Logicko-matematická inteligence –analyzovat problémy logicky, řešení matematických operací. —Vizuálně-prostorová inteligence – rozeznat a zapamatovat si různé obrazce, prostorová paměť. —Zvukově-hudební inteligence – tvořit, vnímat a interpretovat hudbu. —Tělesně-pohybová inteligence – použít mentálních dovedností ke koordinaci tělesných pohybů. —Společenská neboli interpersonální inteligence – vycházet s ostatními lidmi, porozumění sebe samému. —Přírodní inteligence – chovat se ekologicky. Přiměřený čas —Respektovat osobní tempo (individualizace)… —…ale zároveň poskytnout právě tolik času, aby dítě úkol zvládlo. — — —Jakmile k tomu dojde, je třeba dynamicky přejít k dalšímu učení (hlavně ne nuda!). Ideálně mít připraveny úkoly (pokyny) pro „hotové“ žáky. — Obohacené prostředí — —Při učení je třeba zajistit rozmanité zdroje informací, případně "vybavovací pomůcky”, které by zajistily možnost doplňovat si chybějící poznatky. — — Spolupráce — —Kooperativní učení, skupinová práce… — — — —… ale také průběžně možnost diskutovat, radit se, konzultovat apod. jak s učitelem, tak s vrstevníky. — — Okamžitá zpětná vazba — —Podmínka efektivního učení, motivační faktor, eliminace chyb… — — — —Chyby jako zdroj (po)učení – díky za ně. —Najít chybu = nalézt správné řešení. —Sebereflexe a sebehodnocení. — Dokonalé zvládnutí — —Poskytnout každému dítěti tolik času a úkolových situací (operačních cvičení), kolik potřebuje, aby učivo zvládlo… — — — —…nejít dál, dokud nebylo zvládnuto “klíčové učivo” — Autentické učení —Skutečné, „opravdové“ učení… —…neučíme se „jakože něco děláme“ (scholasticky, akademicky), ale doopravdy, v situacích reálného života. — — — —Učíme se NĚCO, nikoli O NĚČEM. Východiskem je bádání, zkoumání a výsledkem je produkce, nikoli reprodukce poznatků. Výsledky takového učení je možné smysluplně využít v reálném životě. —(Kovaliková 1995, Pasch 1998) Literatura —Gardner, H. (1999). Dimenze myšlení. Praha: Portál. —Houška, T. (1995). Škola pro třetí tisíciletí. Praha: Papyrus, s. r. o. —Kovaliková, S. (1993). Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála. —Pasch, M. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál. —Piaget, J. (1970). Psychologie inteligence. Praha: SPN. — —