Paleolit - název pochází z řečtiny: palaios –  starý; lithos – kámen  (2 miliony – 10 000 let př. n. l.) -> starší doba kamenná

Během tohoto velmi dlouhého období se předvěcí lidé postupně proměňovali. Pro své přežití v měnící se krajině a životních podmínkách se museli přizpůsobit – učit se, komunikovat, spolupracovat. Nedocházelo u nich pouze ke změnám fyzickým, ale vyvíjelo se také chování, řeč a myšlení. Potrava byla získávána kořistnicky, tedy přisvojováním, sběrem a lovem. Z přírody si brali rostlinné a živočišné produkty, které zpracovávali, chybí zde aktivní produkce.

Období paleolitu je zároveň obdobím poslední doby ledové. Průměrná teplota na Zemi byla o 10–12 °C nižší než dnes, krajina byla tvořena především tundrou a převládaly zde lesy.

Jelikož sběr zajišťovaly ženy a lov muži, došlo k první přirozené dělbě práce mezi pohlavími. Při lovu i při sběru dávní lidé používali jednoduchých nástrojů, zejména přiostřených kamenů, pazourků. Ke zhotovování dokonalých nástrojů používal pravěký člověk tzv. úštěpovou techniku (lavelloiská technika) - jádra kamene jsou pomocí úštěpů předem záměrně upravována do specifického stavu.

Nežili trvale na jednom místě, ale stěhovali se (označení nomádi). Hlavním důvodem stěhování byla nutnost obživy - tedy shánění potravy. Vše co potřebovali k životu si museli nosit s sebou.

Tabulka  č. 1 Chronologie paleolitu a vývoj člověka

Starší paleolit	Střední paleolit	Mladší paleolit
2 miliony – 250 000 let	250 000 – 40 000	40 000 – 10 000
Australopitecus Homo habilis	Homo sapiens Archaické a neandertálské formy	Homo sapiens sapiens Anatomicky moderní člověk
hrubé sekáče úštěpky kamene pěstní klíny	oštěp /zdokonalení lovu) technika rozdělávání a udržování ohně specializované nástroje (drásadla, škrabadla, vrtáky, rydla, nože) zárodky rodové společnosti a kultovních představ (pohřby skrčenců), objevují se první hřbitovy	plně rozvinuté rozumové schopnosti a řeč kolektivní lov velikých zvířat (luk a šípy) oděvy z kůže přirozená dělba práce mezi muže a ženy. rodová společnost matriarchát (kult matky) kromě jeskyní osidlují i území bez jeskyň; objevují se zahloubené chaty a stanovitá obydlí s ohništi rituální předměty
Homo ergaster Homo erectus
žil v tlupě (význam při lovu velké zvěře) obydlí v jeskyních, ale staví si i příležitostné přístřešky užíval oheň

Paleolitičtí lidé žili i u nás. Mezi nejvýznamnější naleziště z tohoto období patří Stránská skála u Brna, jeskyně Kůlna ve Sloupu v Moravském krasu, Pavlov a Dolní Věstonice.

Paleolitické nálezy:

Zleva: Věstonická venuše, Symbolická znázorněnní může nebo ženy, Mapa okolí

Jeskynní malby:

   

Paleolitičí lidé žili v tlupách, měli tak větší šanci na přežití. Pomáhali si navzájem při opatřování potravy i při obraně před nebezpečím. V tlupě je odpovědnost rozdělená, každý je závislý na ostatních. Spolupráce dává větší šanci na využití dostupných zdrojů potravy. Schopnost spolupracovat musí být tedy jedním z nejstarších rysů lidské povahy. Ve skupině, kde jsou na sobě lidé závislí si jedinci poskytují pomoc; hovoříme o recipročním altruismu (vzájemném nesobeckém způsobu jednání a myšlení). Řídí-li se jedinec pravidly vzájemného altruismu, je druh vývojově na vzestupu, je schopen odolávat evolučním tlakům. Současně je život ve skupině náročný, klade velké nároky na inteligenci jedince, proto měl tento způsob života vliv na další vývoj člověka. Nutnost žít ve společnosti je důležitou podmínkou vývoje inteligence.  

Trojhrob z Dolních Věstoni - krajní jedinci jsou muži, pohlaví prostředního není možné díky deformacím na kostře přesně určit. Hlavy všech a klín prostředního jedince byly posypány barvivem a všichni tři měli na sobě ozdoby ze zubů a mušlí.

J. Wankel: Obrazy z dějin Moravského Švýcarska (zkráceno)

Třikrát plenily povodně tuto krajinu a třikrát musela příroda vytvářet nový život. V celých stádech křižoval sob rozsáhlá ledovcová pole výše položených krajin a los se pásl s koněm, mamutem, nosorožcem a buvolem na nivách a na tučných pastvinách v nížině. To byla doba jež nazýváme ledovcovou, na niž bezprostředně navazuje diluviální. Tehdy jednoho dne stoupal kouř z jeskyně Kůlna i z roklí Josefovského údolí a před námi se odvíjí obraz, kreslený ve zřetelných rysech fantazií při zkoumání pravěku. Divoké polonahé postavy oděné do kůží táboří okolo plápolajícího ohně a pohlcují kořist, kterou skolily. Pazourkovými zbraněmi skolil pračlověk soba, koně, buvola, mamuta a nosorožce, kamennou sekerkou zabil medvěda jeskynního, hyenu jeskynní a vlka jeskynního, kořist rozkrájel noži, upevněnými ve dřevěa rohu a roztloukl hnátové kosti, aby z nich dostal chutnou pečenou nebo syrovou kostní dřeň. Přitáhl zpočátku jednoltivě, poté ve větším počtu a zabral jeskyně, které mu poskytovaly teplý příbytek v zimě a ochranu proti vichru a nepohodě.

... Zde si opracovával přinesené tvrdé kameny jako pazourek, jaspis, achát, karneol, chalcedon a chryzopas na zbraně, nářadí a sekyry; a byl-li přinesený materiál spotřebován, vyhledával ze suti tvrdý rohovec, křemenec a valouny, které ač méně ostré, přece jen vyhovovaly svému účelu. Svou kořist zavlekl před jeskyni, stáhl z kůže a rozčtvrtil ji. Po kusech zatáhl kořist do jeskyně, aby ji tam pozřel. Tam na oněch kamenech seděl, před sebou planoucí oheň, na němž pekl koňsko nebo sobí kýtu na dřevěném rožni, zde rozbíjel dlouhé kosti a kostěnými lžícemi k tomu pořízenými z nich vybíral morek a pojídal jej, zde šil kostěnými jehlami kožešiny pro své ošacení a navyklou technikou štípání si vyráběl nástroje a zbraně.

Tak žil dlouhou dobu let v této jeskyni, až jej záplavy přínášející do ní velké množství písku a pokrývající jeho tábořiště mocnými vrstvami přinutily ho ji opustit.

Lovec s vrhačem oštěpů (autor obrazu: Libor Balák)

Další obrazy Libora Baláka a více informací o životě ve paleolitu se dočtete pod níže uvedeným odkazem.