KOSMICKÉ ZÁŘENÍ Historie 1912 Victor Hess 1938 Pierre Auger > Co je to „kosmické záření” n=> má převážně částicový charakter nJe nutné rozlišovat: - primární k.z. - sekundární k.z. - galaktické k.z. - extragalaktické k.z. - sluneční vítr > Interakce s atmosférou Energie, složení a původ kosmického záření n1017 eV < E . . . , složení p, . . , záření patrně extragalaktického původu, původ neznámý, přichází ze všech směrů nE < 1010 eV převážně p, He, (protony > 90 %) tzv. „sluneční vítr” n1010 eV < E < 1017 eV p, He, Fe, složení se mění v závislosti na energii, záření galaktického původu > Elektromagnetické záření (fotony) Vliv magnetických polí nLehké částice s vysokou energií (~ 1020 eV) se odchylují jen málo => musí mít původ mimo Galaxii > Velké energie jsou vzácné ... Rekordní energie n1991 - detektor „Muší oko” v Utahu 3,2 x 1020 eV (50 J!) nPro srovnání: V CERNu se novém urychlovači LHC lze dosáhnout energie 18 x 1012 eV nza 40 let detekce kosmického záření ~ 20 případů s energií > 1020 eV > Magnetické pole Země Magnetické pole Slunce Sluneční skvrny Rekonstrukce sluneční aktivity radiouhlíkovou metodou datování Kosmické záření a klima Země nK.z. může přispívat ke vzniku mraků => zvýšení albeda => ochlazení Země > Sluneční záření Kosmické záření a klima Země Globální teplota Roční dávkový ekvivalent z kosmického záření n0,25 mSv průměrně na obyvatele planety n9 mSv obdrží lidé žijící v Himalájích (nad 6000 m.n.m) > Kosmické záření a létání n0,005 mSv/hod - 10 km, komerční lety n0,010 mSv/hod - 15 km, nadzvuková letadla nU pilotů komerčních letů hrozí až třikrát větší riziko, že se u nich v budoucnosti rozvine některý z typů očního zákalu. n17 mSv/rok - zatím největší d.e. naměřený u jednoho pilota Concordu > Ohrožení astronautů zářením nna druhu mise (orbitální stanice, mimozemský prostor) nna době trvání mise (dny, týdny, měsíce, roky) nna fázi jedenáctiletého Slunečního cyklu Na čem závisí? > Mise Apollo 1-17 (1967 - 1972) nPrůlet Van Allenovými pásy nPrimární kosmické záření (na pozadí) nNenastala žádná sluneční erupce v průběhu mise! Kdy byli astronauti exponováni? nabsorbovaná dávka: 4,1 mGy nd.e.: 12 mSv / dobu trvání mise (2-3 týdny) Průměrná expozice posádek: > Sluneční vítr nvně kosmické lodi => nebezpečí náhlého ozáření převyšující bezpečnou dávku nsluneční erupce => Země zasažena za 2-3 dny nnebezpečné jsou jen erupce na západní straně Slunce nmagnetické bouře Vedlejší nebezpečí: nrozepnutí termosféry nsložení: p, He, e, ... nrychlost: ~400km/s nhustota ve vzdálenosti 1AU: ~10 částic/cm3 npohybová energie částic dopadajících na magnetické siločáry Země ~10 TJ > Pilotovaný let na Mars (2019?) ncesta tam .... 6 měsíců npobyt .......... 30 dnů nebo 1 rok ncesta zpět .... 9 měsíců ncelkem ~ 2,5 roku Největší překážka: dlouhodobé vystavení radiaci > Observatoř Pierra Augera n2 nezávislá měření - vzájemná kalibrace npřesnější měření energií a úhlů nurčení typu primární částice Povrchové a fluorescenční detektory > nVýstavba 2000 až 2005 n1600 detektorů n3000 km2 Jižní část observatoře - Argentina - > Použité zdroje nRudolf Kippenhann, Odhalená tajemství Slunce, Mladá fronta, Praha 1999 nČEZ, Jaderná energie, Atypo, Praha 2004 nJosip Kleczek, Energie, Albatros, Praha 2002 nJan Řídký, Fyzikální ústav AV ČR, Kosmické záření a astročásticová fyzika - pdf dokument nhttp://www.theresilientearth.com/?q=content/attempt-discredit-cosmic-ray-climate-link-using-comput er-model nhttp://www.hps.org/publicinformation/ate/ nhttp://www-hep2.fzu.cz/Auger/cz/cronin.html nhttp://www.aldebaran.cz/bulletin/2005_16_ray.php nhttp://astronuklfyzika.cz/JadRadFyzika6.htm Literatura Internet